HOPE

Chapter 6

Povedlo se nám Harryho přemluvit aby fakt odjel na tu dovolenou, takže v pondělí odjížděl...

„Jestli se něco stane tak okamžitě voláte jasné?" rozdává rozkazy.

„Jasně tati," povídám.

„No ještě si ze mě dělej srandu a Nialle ručíš mi za ni hlavou jasný?

„Jasně tati," povídá Niall a to už se směju na celý barák

„No vy jste mi teda dvojka a ne abyste zapálili barák za týden jsem tu jako na koni."

„Jasně tati," odpověděli jsme jednohlasně.

Když Harry odjel tak jsme si udělali palačinky k obědu a poté uklízeli celou kuchyň. Což nám dalo docela zabrat,blbli jsme s moukou a se vším možným. Niall byl celý od mouky, doběhla jsme si do pokoje pro foťák a vyfotila ho. Celé odpoledne jsme se povalovali na zahradě, bylo krásně teplo tak jsme leželi a povídali si. Jsem ráda, že mám za sebou první ročník. Kdoví jak to bude v září, třeba nebudu mít žádné vlasy nebo budu ležet v nemocnici a smrtelné posteli. Ještě pořád nevím proč zrovna já, nikdy jsme nepila alkohol nebo fakt vyjimečně ani nebrala drogy prostě nic.Co jsme četla na internetu tak 90% lidí se uzdraví ale co když budu mezi těmi 10%.Nechci mít špatné myšlenky ale ono to někdy nejde se prostě pořád smát a dělat jakoby nic.Když nám začala být zima tak jsme si vzali všechny věci a šli domů...

„Nedala by sis pizzu?" zeptal se Niall.

„Jo tak můžeme..."

„A jakou si dáš?"

„Asi hawai prosím."

„Okey jdu to objednat," a odešel.

Když pizzu přivezli pustili jsme si k ní film a jedli...

„Víš co by mě zajímalo?" Ptám se.

„No povídej.."

„Jsi vážně takový jedlík jak všichni říkají, protože jsme tě zatím neviděla jíst víc než já..."

„No popravdě jsem velký jedlík ale snažil jsem se před tebou jíst méně aby to nevypadalo blbě..."

„Ty jsi pablb,víš co od této chvíle budeš jíst normálně jasný?"

„Ano mami," a začal se smát a já nakonec sním.

Je prostě skvělý, lepšího kluka jsem v životě neviděla. Je mi líto že jsem ho potkala až teď na konci...

„Jsi skvělý člověk a je mi líto že jsem tě potkala až na konci."

„Kim podívej se na mě."

„Hm"

„ Ty budeš bojovat jasné? A já i Harry tě budeme povzbuzovat a pomáhat ti,ty neumřeš ano?"

„Ano" začnou mi téct slzy už zase...

„Ale no tak pojď ke mně šmudlo natáhne se a silně mě obejme...

„Proč zrovna já, měla jsem vše naplánovaný a teď ani nevím jestli se dožiju Vánoc..."

„Kim ani nevíš jak mě je to líto ale musíš bojovat..."

Vím že musím bojovat ale je to strašně těžké.Nevím jak ale bojovat co můžu udělat nic jen čekat co mi pozítří poví...

„Nialle půjdeš tam se mnou ve středu prosím?"

„Určitě neboj"

Pustili jsme si Titanic u kterého jsme samozřejmě oba usnuli.Vzbudila jsem se až když běžely titulky, Niall ještě spal tak jsem odnesla všechno nádobí do kuchyně. Přikryla jsem ho dekou a šla spát...

Jenže jsme nemohla usnout nejdříve jsem si chvilku četla, pak koukala na instagram a snapchat, poté jsme už zhasla a přemýšlela. Celkově nad tím vším ještě před týdnem jsem bydlela na koleji a Nialla ani neznala ale teď prostě nevím, je všechno úplně jinak. Niallovi věřím a doufám že jeho chování neovlivňuje jen má nemoc ale celkově i u kluků doufám. Taky nevím jak si kluci zvykli na výhružné zprávy a paparazi. Najednou mě napadlo jak se s tím vším vypořádat ale až zítra teď už jdu opravdu spát.

Když se probudím a kouknu na mobil je půl deváté, Niall by mohl ještě spát a proto vstanu a ve stolu najdu prázdný sešit s tlustýma deskami. Vezmu si ho a k tomu tužku, nůžky a izolepu a jdu si lehnou zpět do postele. Na čistý papír napíšu REMEMBER ME (Vzpomentě si na mě) a nalepím ho na obálku.Chci aby si ho někdo z kluků všiml až budou vyklízet tento pokoj když už tu nebudu. Ano budu si psát deník a buď to bude pro mě co všechno jsem s klukama zažila a nechám si ho schovaný nebo ho někde nechám aby ho našli.

Part 1

Tak fajn nikdy jsem si deník nepsala takže ani nevím co se do něho přesně píše ale já sem budu psát své zážitky a všechno ode dne kdy se změnil můj život.Ten den byl když jsem poznala Nialla,Liama a Louise.A chci aby to věděli i když si to třeba tady nepřečtou....Oznámení mé nemoci mě donutilo přemýšlet o mém životě i když nebyl nic moc vím že se o mě teď Harry s Niallem postarají a zato jsem jim vděčná a strašně moc děkuju...Mám Vás ráda...

Slyším zvuky ze zdola takže to jako první zápisek musí stačit, dokať budu na tomhle světě nikdo tohle nesmí najít ještě by si mysleli že jsem se zbláznila.Sama nevím jestli to tak fakt není...

Niall dělá v kuchyni snídani tak mu jdu pomoct, společnými silami uděláme vajíčka a můžeme snídat.

„Tak co chceš dneska podniknout?" Ptá se.

„No nevím mohli bychom jít někam ven a něco nafotit"

„Dobrý nápad něco vymyslím..."

Celý den jsme chodili po Londýně,byli jsme na London Eye a pak se procházeli.V jedné restauraci si dali oběd a šli do Hyde Parku, kde jsme se nechali od jednoho staršího páru vyfotit.Vlastně kamkoli jsme přišli tak Niall někomu řekl aby nás vyfotil, a že to bylo fakt často. Jednu fotku máme dokonce bláznivou kde sedím Niallovi na zádech a šíleně se culíme...

Domů jsme přišli kolem 9.Byla jsem unavená tak jsem se šla omýt a lehnout si. Ještě ale než půjdu spát tak chci vidět ty fotky. Vezmu si notebook a lehnu si do postele, nějaký fotky jsou fakt strašně hezký....

Niall zaťuká na dveře a strčí blonďatou hlavu dovnitř.

„Já už jdu taky spát tak dobrou..."

„Počkej nechceš vidět ty dnešní fotky jsou hezký?"

„Tak jo"

Lehne si vedle mě a prohlížíme je všechny od znova.

„Myslíš, že bych mohla zítra před tím doktorem je jít dát vyvolat?

„Určitě jen vstaneme teda malinko dřív..."

„Nialle nechceš tu spát dneska se mnou bojím se zítřku?"

„Jo budu neboj, ochráním tě před zlými sny."

„Děkuji."