HOPE

Chapter 23

O dva týdny později

Konečně jsem se vrátila do normálního života. Opět jsem chodila do domova a užívala si života jako ještě nikdy.

Byli jsme společně všichni ve vile a snídali. Je skvělé, když se takhle všichni sejdeme u jednoho stolu, povídáme si a smějeme se společně.

„Tak dobrá, jděte se všichni dobalit a za hodinu je odjezd na letiště. Pojedeme asi třemi auty, v jednom pojedeme já, Niky s Bellou a Niall s Kim. Ve druhém bude Louis s Freddiem a El (ano opět se dali dohromady.) No a zbytek ve třetím souhlasíte?" Ptá se Harry.

„Jo dobře a jsou zařízeny děti?" Říká El.

„Všechno je dohodnuté, snad to Bella zvládne."

V pokoji si s Niallem dobalíme poslední věci. Já už mám vše sbalené tak pozoruji Nialla jak pobíhá a hledá svoje věci.

„Stejně mě mrzí, že s námi nemůže jet Soph."

„Jí vím lásko, mě taky ale musíme pochopit, že není naše."

„Já vím, chápu to, ale bude mi chybět."

„Mě taky Kim ale zvládneme to uvidíš a za dva týdny jsme zpět."

„Až přijedeme, musíme s ní oslavit můj svátek."

„Všechno zvládneme, neboj."

„Dobře tak už pojď, ať na nás nečekají."

Všichni se společně sejdeme na letišti, Harry jde všechno domluvit a potom už sedíme v letadle směr Filipíny. Strašně se tam těším, miluju cestování a tohle bude vážně boží.

Sice miluju cestování, ale nemám ráda cesty aspoň, že letíme letadlet to jediný mě zachraňuje. Po deseti hodinách nekonečné cesty jsme konečně na místě.

Tohle je dovolená v ráji, všichni si to tu na maximum užíváme. Dokonce i Bella s Freddiem, mile mě překvapilo jak se to s nimi zvládá hlavně s Bellou Freddie je přeci jen o něco větší.

Vždy ráno si pospíme, poté se sejdeme u snídaně a vyrážíme na pláž nebo jednou jsme byli dokonce na výletě. S Ni objevujeme nová místa a strašně si to užíváme, když najdeme osamocené místo nebo pláž. Střídáme se v hlídaní aby měli taky rodičové chvíli pro sebe.

Po týdnu jsme všichni vyřízeni, Harry s Niallem se spálili na sluníčku a Liam s Louisem to včera trochu přepískli v baru. To byly neustále kecy jak se zbytečné se mazat a pak to takhle dopadne.

„Ni vstávej už je tu nový den."

„Hm ještě chvíli zlato."

„Ale no tak už je hodně hodin."

Stojím u něho a snažím se ho zlechtat on mě však chytí a stáhne mě k sobě do postele. Lehne se na mě a začne se smát.

„Tak teď už mi nikam neutečeš."

„To se ještě uvidí."

Začne se ke mně pomalu naklánět a políbí mě. Po chvilce začnu spolupracovat a on si začne vyžadovat přístup do mých úst, lehce je pootevřu a on toho hned využije. Z nevinné pusy se stane vášnivé líbání, nahmatám jeho okraj trika a přetáhnu mu ho přes hlavu a on zasyčí. Zapomněla jsem na jeho spálená záda. Začíná to být pěkně divoký zrovna v tu chvíli, když vletí do pokoje Harry.

„Kim tak jdeme zavolat ty mamce ježiši já se no pardon," a odejde.

V tu chvíli dostaneme s Niallem oba záchvat smíchu.

„Tak to se moc nepovedlo."

„Ale prosím tě je to jen Harrold."

„Jo jenže ten Harrold je tvůj bratr."

„To zvládne, neboj zlato, maximálně mu zbyde jen psychická ujma."

„No jo tak jdeme na snídani?"

„Jo jdi, já jdi za ním, abychom zavolali té mamce."

„Dobře ale buď rychlá už teď mi chybíš."

„Ty mě taky Ni."

Nechám ho v pokoji a jdu za Harrym. Předtím než do pokoje vejdu radši zaťukám.

„ Ha ha to jsou vtípky nejsem jako vy dva," otevře dveře Harrold."

„Ale brácha, kdyť je to normální."

„Já vím, ale jsi moje malá sestřička a na tohle si nikdy nezvyknu, i když je to Niall a je můj brácha."

„No dobře chápu tě, pojď zavolat té mamce, ať to máme za sebou."

S mamkou si povídáme asi půl hodiny, vlastně chce vědět, jak se máme a kdo už se spálil. Všechno ji povíme a pak jdeme za ostatníma na snídani. Jdu ke švédským stolům na talíř si naberu vajíčka a croissant a jdu si sednout vedle Nialla.

Dnes mám taky svátek tak jsem zvědavá, protože hlavně Louis je strašně nenápadný. Po snídani jdeme společně na soukromou pláž. Sednu si k Belle pod deštník a hraju si s ní aby se mohli ostatní jít koupat.

„Ty s nimi nejdeš NI?"

„Ne počkám a půjdu s tebou."

„Klidně si jdi s nimi zablbnout, koukej na Freddieho je roztomilý."

„Jo to máš pravdu, ale já se trochu bojím."

„A čeho lásko?"

„Je to hrozně trapný."

„Víš, že mě můžeš říct všechno."

„No tak dobře ale slib mi že se nebudeš smát."

„Dobře slibuju."

„Víš vždy, když jsem se spálil tak u mě byla mamka a starala se o mně aby se to rychle zahojilo a já se toho vždycky strašně bál."

„Aha tak teď tu máš mě a já se o tebe postarám dobře?"

„Jsi moje největší štěstí v životě."

„Ty moje."

„Nedokážu si představit, kdybych o tebe měl někdy přijít."

„Nepřijdeš neboj budu tě otravovat dokud nebudeme staří sedět v důchoďáku."

„Fajn to z ní slibně."

„Taky si myslím, pojď k nám pod deštník ty čudlo."

Sedne si vedle mě a Bellu si dá na klín, povídáme si dokud nepříjdou ostatní.

„Počkejte, seďte takhle ještě chvíli, vyfotím vás moc vám to sluší," říká Nikky.

Vezme si z tašky mobil a několikrát nás vyfotí. Ukáže nám je a opravdu vypadáme jako jedna šťastná rodina.

To jsem ještě nevěděla, že zanedlouho budeme opravdu rodina a z nás s Niallem se stanou rodiče.

Moc děkuju za 730 přečtení jste neuvěřitelní. Budu se snažit přidávat častěji slibuji :) Děkuji za každý komentář nebo hvězdičku :)