Chapter 30

439 14 0
                                    

Po dvaceti minutách jsem konečně na místě. Ale jak zjistím stejně jdu jako poslední. Začínám být pěkně nervózní, přijmou mě mezi sebe potom všem? No hned to zjistím.

„Ahoj lidi," řeknu nejistě.

„Pane bože Kim tak strašně ráda tě vidím," vrhne se na mě Jessica.

„Já tebe taky Jess."

Jsou tam všichni Patrik, Jessica, Bethany, Nataly, Shawn a Sebastian. Většina našeho juniorského týmu. Plus dva nový kluci.

Všichni se přivítáme a Patrik mě seznámí i s ostatními.

„Tak kluci tohle je Kim naše bývalá nejlepší plavkyně a Kim tohle je Ian a Kaiden."

„Rád tě poznávám Kim jsem Kaiden ale všichni mi říkají jen Kai."

„Dobře Kai ráda tě poznávám."

„No a já jsem Ian."

Postupně jsme se seznámili a musím říct, že kluci jsou vážně bezva.

Do dnešního dne jsem netušila, jak moc mi všichni chybí.

Objednali jsme si jídlo, pití a řešili co je u koho nového. Všichni poctivě makají na svoji formě na šampionát, který se koná za dva a půl měsíce.

„Tak prosím o pozornost mládeži," říká Patrik.

„Konečně Patriku."

„Jess bez poznámek, tak všichni tu s radostí vítáme Kim. A teď věc kvůli, který tu dnes všichni jsme. Jak asi víte Elena odešla z našeho týmu kvůli stěhování do USA a já bych chtěl Kim dát nabídku?"

„Jakou?"

„Chtěla by ses vrátit do týmu a zkusit si na šampionátu zaplavat štafetu a klidně i jednotlivce?"

„Děkuju za nabídku a ani nevíte, jak strašně moc ráda bych chtěla zase plavat, ale budu se muset poradit s mým lékařem. Asi víte, že jsem byla na vážné operaci a potom měsíc a půl v umělém spánku ale jsem bojovnice a chci se vrátit k plavání."

„A my všichni ti s radostí pomůžeme."

„Díky Jess."

„Dobře takže rozumím tomu dobře, že se musíš domluvit se svým doktorem?"

„Ano přesně tak hned zítra tam můžu zajít."

„To by bylo fajn v pátek odjíždíme."

„A nevadilo by vám to po tom všem?"

„Kim neblbni, každý udělal nějakou chybu a my ti to nemáme za zlé."

„Tak dobře děkuju."

„Pokud pojedeš sraz je v pátek ve 14:00 na letišti, necháme se překvapit."

„Fajn budu s tím počítat a když tak se sejdeme teda v pátek. Ještě jednou vám všem moc děkuju, ale už budu muset jít."

„Ráda jsem tě viděla Kim."

„Já tebe taky Jess."

„Tak v pátek."

„No uvidíme."

Zaplatím za sebe a jedu domů. Když o tom tak přemýšlím, nemám vlastně nic. Všechno je Niallovo auto, byt všechno. Měla bych si šetřit peníze nikdo neví jak ještě dlouho spolu budeme. A i kdyby stejně chci mít aspoň svoje auto.

V posledních dnech mám pořád takové myšlenky ale, dokud se to nevyřeší, tak se nic asi ani nezmění.

„Ahoj mami."

„Ahoj zlato."

„Soph už spí?"

„Jo byla unavená šla spát kolem půl deváté. A co ty povídej?"

„No měla jsi pravdu nabídli mi místo."

„Páni zlato to je úžasný," v tu ránu je u mě a drtí mě v objetí.

„Já vím mami ale stejně to není na mě."

„Uvidíme zítra zlato. Mám nápad domu pojedu až k večeru, tak by jsme si mohly udělat takový dámský den. Šly bychom ke kadeřnici a tak co myslíš?"

„To je super nápad potřebujeme se Soph obě ostříhat."

„Tak domluveno."

Před spaním ještě vyřídím nějaké emaily a kouknu, co je nového.

Po chvíli kouknu vedle na Soph jak sladce spí. Nevím, jak by to bylo, kdybych jela na to soustředění. Přece ji nemůžu nechat u mamky na dva týdny, když jsem si ji vzala do péče před dvěma dny. Jenže co by dělala s námi, když budeme převážnou věčinu dne v bazénu nebo na tréninku. Ještě si to musí pořádně promyslet. Vypnu noťas, zhasnu lampičku a jdu spát.

Ráno mě probudí zvonící telefon. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, že mi někdo volá. Ještě v polospánku se pro něho natáhnu a zvednu ho.

„Ahoj lásko jsi vzhůru?"

„Ahoj no teď už jo."

„Já tě vzbudil?"

„No vlastně jo ale to je jedno, proč voláš?"

Jsou to čtyři dny, co odjel a za tu dobu se neozval ani jednou.

„Jen jsem se chtěl zeptat, jestli jste obě v pořádku. Jestli vám nikdo neotravoval nebo prostě něco?"

„Ni jsme obě v pohodě proč? Co se děje?"

„Ne nic jen jsem měl divný pocit."

„Aha neboj, jsme obě v pohodě a je tu s námi i mamka."

„Tak to je dobře, kdyby se cokoli dělo tak mi hned zavolej dobře?"

„Dobře slibuju, kdy mi konečně povíš co se děje?"

„Až bude správný čas neboj, jen teď mám o vás hrozný strach. Nejraději bych sedl na první letadlo a jel za vámi, ale nemůžu."

„My to tu zvládneme všechno je v pořádku."

„Dobře už musím běžet, pozdravuj Soph a mamku. Hned jak to půjde tak dám vědět."

„Jo v pohodě tak zatím."

„Ahoj a Kim?"

„Ano?"

„Miluju tě."

„Já tebe taky."

A s tím zavěsil. Tak tohle bylo hodně divný, byl to zase ten starý Niall ale něco se dělo a pěkně mě štval, když mi to nechtěl říct.

Pohled Nialla

Jo vím tohle byl hodně divný telefonát. Ale já se o ně vážně strašně bojím. Do této doby vyhrožovali jen mě ale dnešní sms mě pěkně zaskočila.

Stále na mě neposloucháš, vážně chceš, aby se tvojí přítelkyni něco stalo? PS: Víš, co máš dělat.

Proto jsem se poslední dobou choval, tak jak jsem se choval. Neumím moc řešit problémy. Hlavně když je dusím v sobě. Nikomu jsem o tom vyhrožování neřekl, jsem srab a prostě se bojím, že vážně něco udělá. Absolutně netuším kdo to je nebo co vlastně chce. Ale vím, že tohle už moc dlouho nevydržím. Kim miluju a nikdy ji neublížím.

Tak je tu nový díl. Budu moc ráda za každý komentář či hvězdičku :)

HOPEKde žijí příběhy. Začni objevovat