HOPE

Chapter 12

Ráno mě probudil budík, který byl nařízený na devět hodin. Naschvál jsem dělala, že ho neslyším, ať taky jednou vstane Niall. Jenže to by se mu muselo chtít, po chvíli to vzdal a vstal.

"Lásko vstávej už je ráno."

"Hm ještě ne."

"Ale no tak ty můj spáči."

Přišel ke mně a dal mi krásnou pusu, dobrá po tomhle jsem vstala. Ke snídani jsme si udělali vajíčka, potom proběhla hygiena, výběr oblečení a mohli jsme jet.

Když jsme se blížili k vile Niall volal Liamovi jestli tam je Harry. Nechtěla jsem ho prostě vidět, ještě ne.

Niall odemkl dveře a pustil mě dovnitř, hned ke mně přiběhla Nikky a silně mě objala.

"Tolik jsem se o tebe bála Kim."

"To je mi líto, ale musela jsem pryč."

"Já vím a chápu tě."

"Víš přijela jsem si pro věci budu teď bydlet u Nialla ale neboj budu pořád s tebou nějak to vymyslíme."

"V pohodě Kim, kluci jsou strašně hodní."

"To jsem ráda, pojď mi pomoct sbalit."

Niall šel do obýváku za klukama a my šli do mého pokoje. Ze skříně jsem vytáhla velkou sportovní tašku a šla balit.

"Chceš u něho být napořád?"

"Já nevím, asi ne jen než se to urovná s Harrym, pokud se to teda urovná."

"Určitě jo je z toho hodně špatný, hledal tě a když se dozvěděl že tě Niall našel tak odjel."

"A co mamka s Gemmou?"

"Jsou dole."

Sbalila jsem si nějaké oblečení, notebook, foťák a nějakou kosmetiku. To by mi mělo prozatím stačit. Tašku zazipnu, dám si ji přes rameno a jdu dolů. Nechci tu být moc dlouho, co kdyby se tu Harry objevil. V obýváku vážně jsou všichni až na Harryho.

"Zlato jsi v pořádku tolik jsem se bála."

"Jo mami jsem v pohodě jen teď nějakou dobu budu bydlet u Nialla jo?"

"Dobře kdyby jsi cokoli potřebovala tak dej vědět ano?"

"Ano mami mám tě ráda."

"Já tebe taky zlato."

Každého jsem objala a rozloučila se. Když jsem objímala Louise řekl mi:" Volal mi moc ho to mrzí Kim, odpustíš mu někdy?"

"Někdy asi jo ale potřebuju čas Loui."

"Já vím, Nialle dej na ni pozor jasný?"

"To je jasný brácho."

Niall mi vzal tašku a vyšli jsme ven z vily. Byla jsem šťastná, že to mám konečně za sebou. Od teď si budu už je užívat a nic řešit nebudu. V autě přemýšlím, jestli jsem si vzala opravdu všechno deník, léky.

"Pane bože." Vydechni, až teď jsem si to uvědomila.

"Kim co se děje?"

"Kim haló?"

"No?"

"Co se děje Kim."

"Nialle já-já."

"Co se stalo?"

"Já jsem ti něco neřekla Ni."

"Tak mi to pověz teď."

"Nechtěla jsem aby ses to dozvěděl, ale teď to musíš vědět. Budeš mi muset pomáhat."