HOPE

Chapter 20

Jsem už hodně unavená, ale mám strach. Zápal plic není jen tak. Nechci zatím volat klukům zbytečně bych je vystrašila. A akorát by sem Niall hned jel a to nechci. Dneska jsem na něm poznala, jak moc byl unavený. Myslím, že za ty dny vůbec nespal nebo tak aspoň vypadal. Taky jsem slyšela jeho novou písničku a je vážně skvělá ale mám pocit jako bych ji někde už slyšela tak nevím.

Do pokoje přijdou dva kluci a odvezou mě do ambulance, kde už čeká doktor Smith.

Udělají mi asi dvě vyšetření a pak si mohu konečně odpočinout. Jsem už pěkně unavená a usínám skoro vestoje. Zpět do pokoje se dostanu až kolem jedenácté hodiny a ještě musím čekat na doktora aby mi řekl jak to teď bude dál. Do deseti minut naštěstí přišel a všechno mi řekl.

„Takže Kim, výsledky ještě nemáme, ale myslím si, že je jasný minimálně zápal plic. Je dobré, že jsme to zjistili ještě takhle brzy, než se objevily příznaky."

„A to znamená co doktore?"

„No bohužel si myslím, že jste něco mohla chytit od návštěv. Nemusí být ani nikdo přímo nakažený ale Vy máte velice slabou imunitu. Takže v následujících dnech budete v takové karanténě. První dny k Vám bude moc jen doktor nebo sestra a postupem času na Vás třeba otevřeme okno a budeme posilovat vaši imunitu."

„Takže ke mně nesmí žádná návštěva nic?"

„Ano bohužel, už jsme tu měli takový případ, bude to těžký ale Vy to zvládnete tomu věřím."

„Dobře a na jak dlouho?"

„To se takhle nedá určit záleží, jak se k tomu postaví váš imunitní systém a jaké budou výsledky."

„A platí to už ode dneška předpokládám?"

„Ano čím dřív tím líp, s veškerou návštěvou si můžete telefonovat nebo skypovat. Zítra to s nimi domluvím, aby vám přinesli nějaké věci."

„Dobře děkuju."

„Není za co Kim nebojte za chvíli už to bude všechno v pořádku. Teď už vás nechám v klidu je na vás vidět, že jste unavená tak si odpočiňte."

Ráno jsem se probudila kolem desáté hodiny a musím říct, že jsem se konečně pořádně vyspala v rámci možností. Co si budeme povídat bez Nialla se moc dobře nespí. Po chvíli mi sestra přinese snídani a řekne: „ Hned ránu se tu stavoval váš přítel pan doktor Smith se mu snažil celou situaci vysvětlit. Pan Horan odjel pro věci a každou chvíli by měl být zpět."

„Aha děkuji za informace."

„Hned jak tu bude, tak vám přinesu vaše věci a budete ho moct zkontaktovat."

„Dobře děkuju."

K snídani jsem měla nějaké pečivo s marmeládou a ovoce. Jelikož jsem měla strašný hlad, tak jsem vše snědla. Po snídani mi sestřička přinesla moje věci.

„Pan Horan už je tu, teď mluví s panem doktorem, ale za chvíli by vás chtěl vidět, takže bude tady v místnosti, odkud sledujeme váš stav."

„Takže ho budu moc vidět aspoň přes sklo?"

„Ano určitě a má tu pro vás i telefon."

Jsem ráda aspoň ho uvidím i když to bude jen přes sklo. Bůh ví jak dlouho budu izolovaná tady. Čekám na Nialla ale místo něj přijde doktor.

„Dobré ráno Kim, tak jak se daří?"

„Dobré pane doktore myslím, že dobře."

„Tak to je skvělé, mám tu výsledky z včerejšího vyšetření. Bohužel se potvrdil zápal plic, takže v následujících dnech to bude takto. Tak dva maximálně tři dny budete ještě na jednotce intenzivní péče. Potom vás převezeme na normální pokoj. Jakákoli vaše nemoc v tomto stavu je možná proto takováhle opatření."

„Ano jistě já to chápu, takže myslíte, že kdybyste na to přišel pozdě mohlo se něco vážného stát?"

„Přesně tak váš imunitní systém je tak oslabený, že mohlo dojít k selhání orgánů, což by ve vašem případě bylo smrtelné."

„Pane bože."

„Vím, že jste momentálně asi zaskočená, ale snad chápete tyto opatření. Z tohoto důvodu k vám budu moc jen já a jedna sestra v antibakteriálním obleku. Kdybyste měla nějaké otázky budu se tu stavovat každé dvě hodiny."

„Dobře děkuji pane doktore."

„Není zač Kim, vím jak je to otravné tady ležet, takže uděláme vše proto, abyste co nejdříve mohla domu. A teď už támhle na vás někdo čeká," a ukáže ke sklu, kde stojí Niall.

Hned co doktor odejde mi v tašce zvoní telefon.

„Ahoj Ni."

„Ahoj lásko, tys mi teda dala."

„Promiň."

„Neomlouvej se, jen to semnou málem seklo, když jsem se dozvěděl, že k tobě teď nebudu moc."

„Já vím, chtěla jsem tě nechat aspoň vyspat."

„Já vím, ale stejně si mi bez tebe spí špatně."

„To mě taky Ni."

Povídali jsme si skoro hodinu, než musel odejít do studia. Konečně začal nahrávat svoje písničky.

„Málem bych zapomněl v tašce máš nějaké dobroty, vím jak v nemocnicích vařej. Tak jsem ti je tam propašoval."

„Děkuju lásko jsi zlato."

„Ty jsi moje hlavně se mi už uzdrav ať můžeme být zase spolu."

„Budu se snažit aby to bylo co nejdříve."

V Tašce, kterou jsem měla danou na posteli, stále se nemůžu úplně hýbat. Jsem vytáhla notebook a nějaký knížky. Je vidět, že tu tašku balil chlap. Ale můj chlap.

Omlouvám se za kratší díl ale budu se snažit vydávat každý druhý nebo třetí den. Co říkáte na novou zápletku? Jinak budu ráda za každou  hvězdu nebo komentář :)