HOPE

Chapter 22

Další den jsme se rozhodli pro výlet do zoo. Soph měla velkou radost a přidali se k nám i Harry s holkami. Bála jsem se přece to bylo poprvé, kdy jsem měla jít na veřejnost.

„Zlato jsme připraveni, můžeme jít?"

„Jo hned jdu dolu jen potřebuju ještě chvíli."

„Co se děje Kim?"

„Já nevím prostě mám asi jen strach."

„ Z čeho, co se děje?"

„Novináři budou mě zase řešit."

„Kim."

„Já vím, jsem setra Harryho Stylese na tohle bych měla být zvyklá, ale já nejsem."

„Chápu tě, že je to těžké ale společně to zvládneme. Jestli se na to ještě necítíš tak budeme doma."

„Ne to ne už jsme to slíbili Soph."

„Tak ji to nějak vysvětlíme."

„Ne to ne jdeme s tebou zvládnu cokoli."

„Já s tebou taky."

„Miluju tě."

„Já tebe víc a teď už pojď."

Jak jsme zjistili Soph byla poprvé v zoo. A určitě ne naposledy, protože se zamilovala do šimpanze, tučňáka a lachtana. Hodinu jsme museli počkat, abychom viděli krmení lachtanů, ale stejně jsme si to moc užili. Občas nás někdo poznal, ale nebylo to tak hrozný.

U výběhu se slony byla restaurace, kde jsme si dali oběd a na konci zoo obchod se suvenýry. Soph si vybrala plyšového tučňáka, tak jí ho Ni musel koupit, protože bez něho by asi neodešla.

Cestou domu jsme se stavili v domově. Soph bohužel musela zpátky a taky to pěkně oplakala. Šla jsem ji odvést a rovnou kouknu, jak se jim tam vede.

„Ahoj Kim, už jsi v pořádku?"

„Ahoj Six, ano už jsem snad v pořádku."

„Konečně moc se nám po tobě stýskalo."

„Já vím, mě po vás taky, tak co něco nového?"

„Ani snad ne jen Mark se na tebe pořád ptal, jestli něco víme."

„Aha tak děkuju za informaci, kde jsou teď?"

„Elen s nimi má hodinu."

„Dobře jdu se na ně kouknout."

„Jo jdi hele Kim někdy bychom si mohly někam zajít co ty na to?"

„Určitě můžeme ale ještě tak týden potřebuju odpočívat pak ti zavolám."

„Tak dobře budu se těšit."

„Já taky tak zatím."

„Ahoj."

Ještě než jdu do společenské místnosti, tak chvíli poslouchám na chodbě. Jsem ráda, že se zklidnili slyším jen hlasy asi hrajou nějakou hru. Vejdou do místnosti a všechny pohledy se stočí na mě.

„Ahojky ve spolek."

„Kim Ahoj."

Postupně mě všichni obejmou a pořád se ptají, kdy za nimi budu zase chodit. Je to milý a dodává mi to ještě více sil.

Po návratu do vily, děláme s Nikky večeři a kluci koukají na nějaký film.

„Tak co jak to jde s Harrym?"