HOPE

Epilog

„Nialle vstávej," snažím se vzbudit mého manžela.

„Ještě ne."

„Niallere já rodím sakra."

„Co-cože?" Okamžitě vyletí do sedu."

„Praskla mi voda."

„Musíme jet do porodnice."

„Jo to by jsme mohli."

„Beru ti tašku a jdu vyvézt auto, ty se připrav."

„Dobře, jdu vzbudit mamku."

Pomalu vstanu a jdu se obléct, vezmu si jen tepláky a bundu si vezmu dole v chodbě. Zatím to není tak hrozný tak to snad všechno zvládneme.

„Mami vstávej už je to tady."

„Ty rodíš?"

„Myslím že jo."

„Dobře mám jet taky?"

„Strašně moc bych tě tam chtěla ale co Sophie?"

„To je pravda to zvládneš holčičko moje."

„Mami já se bojím."

„Neboj i když to možná bude bolet, tak za bolest za to bude stát."

„Co když to nezvládnu?"

„Niall tam bude s tebou neboj."

„Kim musíme jet," přijde do pokoje Niall.

„Dobře už jdu, máme všechno?"

„Myslím, že jo."

„Hodně štěstí děti moje."

„Díky mami."

Poté už šlo všechno rychle ani nevím, jestli si to pamatuji. Byla jsem na nějakém vyšetření a pak už jsme jen čekali na pokoji až to přijde.

„Ni já se bojím."

„Neboj zlato jsem tu s tebou ano?"

V tu chvíli přijde další kontrakce.

„Doprdele Niallere co jsi to provedl."

„Já nevím."

„Promiň, nechci být hnusná."

„To je v pohodě, když ti to pomůže."

„Víš ještě jsme se nedohodli na jménech, jaká by se ti líbila?"

„Mám vybraný buď Allison nebo Brooke a ty pro kluka?

„Benjamin, znamená to milovaný syn."

Niall mě celou dobu držel za ruku a vážně jsme to společně zvládli. Nakonec to ani tak hrozné nebylo.

Po dvou hodinách přišli na svět Benjamin a Brooke Horanovi.