HOPE

Chapter 31

Hned po tom telefonátu jsem šla do kuchyně udělat snídani. Soph ještě spala, tak jsem ji nechala. V kuchyni už byla mamka a něco kuchtila.

„Dobré ráno, cože tak brzy?"

„Dobré, volal mi Niall."

„Aha a co chtěl?"

„Byl strašně vystrašený a ptal se jestli jsme v pořádku."

„A nic víc neřekl?"

„No vlastně jo."

„A co?"

„Že mě miluje."

„Takže se vrátil zase ten starý Niall?"

„No nevím vypadalo to tak ale přišel mi vážně vystrašený. Myslíš, že mu třeba někdo vyhrožuje nebo tak?"

„To netuším ale i kdyby jo, přece by to řešil."

„Tím si právě nejsem tak jistá vždy, když se něco dělo tak to neřekl jen tak a musela jsem to z něho páčit."

„Tak uvidíš, až se vrátí, teď jsi vzbudil Soph ať můžeme co nejdříve vyrazit."

Za hodinu už čekáme v čekárně v nemocnici. Stejně si doktor bude myslet, že jsem se zbláznila ale tak za zkoušku nic nedám.

„Slečno Green pojďte dál."

„Zlom vaz zlato."

„Díky mami."

Nádech výdech, to zvládneš Kim, říkám si pro sebe.

„Dobrý den pane doktore."

„Dobrý den Kim tak co vás se přivádí?"

„Vím, že je to blbost ale tak za zkoušku noc nedám. Před třemi roky jsem závodně plavala a teď jsem dostala šanci se vrátit."

„Aha upřímně Kim vaše matka mi včera volala, takže už o tom vím. Koukal jsem se na vaše výsledky z posledního vyšetření a říkal si, že jste musela sportovat, protože sportovci se vždy dříve uzdravují."

„Mamka Vám volala?"

„Ano včera a je to dobře aspoň jsem si mohl pročíst znovu vaše všechny záznamy. Dospěl jsem k rozhodnutí, že byste mohla znovu plavat ale pod podmínkou, kdybyste cítila nevolnost, neboli cokoli neobvyklého okamžitě přestanete a budete odpočívat."

„Počkat cože?"

„Ano můžete znovu plavat."

„Vážně?"

„Ano Kim vážně."

„Pane bože děkuju moc."

„Mě neděkujte Kim poděkujte svému zdraví a hlavně sama sobě, že jste tak silná mladá žena."

Mamka byla nadšená snad ještě víc než já. To bylo co říct, protože já tomu pořád nevěřila. Mohla bych znovu plavat to je neskutečný. Ale nebudu teď, když mám Sophie tak to prostě nejde.

Z nemocnice jedeme hned do města do jednoho vyhlášeného salonu.

Sophie jde na řadu jako první, ji nechám ostříhat jen konečky. Má krásně dlouhé vlasy a ty ji chci zachovat a už se nemůžu dočkat, až ji budu plést copy.

„Mami ty budeš něco chtít?"

„Asi ani ne."

„Dobře tak jdu já."