HOPE

Chapter 29

Soph se vzbudí kolem druhé což je akorát, abychom se začaly chystat ven. Už se docela oteplilo ale stejně je pořád zima. Nachystám Soph svačinu a jdu ji přichystat oblečení jsem ráda, že už se zvládá sama obléknout a najíst.

„Ahoj Ellie."

„Ahoj holky."

„Soph tohle je Ellie a Ellie tohle je Sophie."

„Doblý den."

„Ahoj ty jsi krásná slečna."

„Děkuju."

„Tak co podnikneme?"

„Můžeme si koupit kafe a jít někam ven aby si mohla Soph hrát?"

„Jo klidně můžeme jít k nám na pokoj, jestli chceš?"

„Ty nemáš novou spolubydlící?"

„Ještě ne až od nového školního roku."

„Aha tak můžeme."

Všechno probereme od školy až po vztahy. Jsem ráda, že jsem ji mohla po takové době vidět, chyběla mi. Bohužel čas strašně rychle ubíhá a my se musely rozloučit. Domluvily jsme se na další schůzce a doufám, že bude dříve než za další půl rok.

„Zlato pustím ti pohádku a půjdu udělat večeři."

„Tak jo a co bude?"

„Máš nějaké speciální přání?"

„Jo palačinky."

„Dobře máš je mít, ale ještě se jdi převléknout."

Převleču se do domácího oblečení a pustím se do toho. Ještě, že palačinky jsou docela rychlé jídlo. Za půl hodiny už je vše na stole a my se můžeme pustit do jídla.

„Za chvíli přijede babička, tak dnes budeš spát u mě dobře?"

„Jupí nechci spát sama v tom pokoji."

„A proč ne?"

„Bojím se tam."

Mamka přijede po sedmé a musím uznat, že ji ráda vidím. Přivítáme se a Soph ji hned táhne do pokoje ukázat hračky. Je na ni vidět jak si užívá, že má konečně vnučku. Ono má vlastně dvě a obě nevlastní ale to jí je jedno.

Hned potom co dáme Sophie spát o otevřeme si víno to začne

„Tak povídej, co se stalo?"

„No je toho tolik, že ani nevím, kde začít."

„Třeba s Harroldem co zase provedl?"

Tak ji to všechno povím, od naší hádky na Silvestra až po Niallův odjezd.

„Zlato je mi to moc líto ale s jistotou ti můžu říct, že Niall tě miluje určitě se to všechno brzo vyřeší."

„Já nevím mami co by to mohl být za problém, že se chová tak hnusně?"

„Kim ze své zkušenosti vím, že chlapi neumí řešit problémy. Asi se mu nějaké naskytl a neumí si s ním poradit."

„Tak proč mi to ale nepoví? Pomohla bych mu s ním."

„Já vím, jsi skvělá. Ani nevím, jak moc jsem na tebe pyšná. Harry neměl pravdu s tím, že byla chyba si tě vzít do péče. Největší chyba by byla, kdybychom tě nechali někomu cizímu."

„Vážně si to myslíš?" To už mi začínají téct slzy o očí.

„Já si to nemyslím Kim já to vím. Jsem na tebe strašně pyšná jsi skvělá dcera, ještě lepší matka a hlavně největší bojovnice. Koukni, vychováváš sama malé dítě."

„Jo je to neskutečné, mami chtěla bych ti ještě něco říct."

„Ano poslouchám tě?"

„Dnes jsme byli se Soph v bazéně a potkala jsem Patrika. Nabídl mi místo v týmu a zítra se semnou chce sejít."

„Pane bože Kim to je skvělé."

„Jenže co když nebudu moc plavat?"

„Kim ty si se narodila pro plavání. Už od mala jsi byla věčně v bazénu a pamatuju si, že jsme tě z něj nikdy nemohli dostat. A i kdyby ti to ještě teď zakázali tak jednu se k tomu vrátíš."

„A nejsem na to už stará?"

„No to vážně nejsi, věř mi."

„Dobře děkuju mami."

Povídáme si skoro do jedné ráno. Probereme všechny novinky a drby co se staly za poslední dobu. Jsem strašně ráda, že nakonec mamka přijela a všechno jsme vyřešily. Už vím, že při mně bude stát kdykoli a kdekoli i když se proti mně Harrold otočil zády.

A kdo ví třeba má mamka pravdu, třeba se Harry jednoho dne omluví ale až na to budeme oba dva připraveni.

„Dobré ráno holky moje, nesu snídani do postele."

„Dobré ráno mami to si nemusela, měla bych tě obskakovat já."

„Ale prosím tě musím využít čas, který s vámi mám."

„Tak se pojď najíst s námy."

Nakonec lenošíme celý dopoledne. Ani jedné z nás se nechce vylézt, tak proč si neudělat chvíli odpočinek.

Na oběd si dojdeme ven a půjdeme se rovnou projít. Po dlouhé době opět vytáhnu foťák, strašně mi focení chybělo. Nejvíc fotím mamku se Sophie jak spolu blbou. Momentky jsou vždy nejhezčí fotky. A po dlouhé době jsem opět šťastná a neřeším v tuto chvíli žádné problémy.

Jakmile dorazíme domů, začnu se připravovat na schůzku. Venku je pořád docela zima, tak se nabalím. Po dlouhém rozmýšlení co na sebe zvolím vínové džíny a k tomu šedý svetřík. Do batohu si sbalím peněženku, mobil a vše potřebné a můžu vyrazit.

„Mami tak já jdu."

„Počkej zlato, chci ti něco říct."

„Ano?"

„Jsem si 100% jistá, že ti Patrik nabídne místo v týmu. Vím, že by to bylo těžké ale, pokud to cítíš tady uvnitř tak to vezmi. Sophie ti klidně budu hlídat, když bude potřeba.

„Děkuji mami, mám tě ráda."

„Já tebe taky holčičko a dej na sebe pozor."

„Dám, neboj tak zatím ahoj."

„Ahoj a užij si to."

Nasednu do auta a jedu do našeho podniku. Vždycky když se něco řešilo tak jsme se scházeli tam. Je to takové menší občerstvení, prostě něco jako KFC a tak.

Tak je tu nový díl. Doufám, že se Vám aspoň trochu líbí a budu ráda za každý komentář či hvězdičku :)