HOPE

Chapter 33

Když jsem se ráno vzbudila Sophie ležela na posteli vedle mě. Docela mě to překvapilo ale nevadilo mi to.

Budíček byl v osm, koukla jsem na hodiny a bylo 7:48. Akorát čas vstávat i když se mi hrozně nechtělo, ale musela jsem být silná nebo tak aspoň vypadat před ostatními.

„Soph zlato vstávej."

„Hm ještě chviličku."

Je přesně jako on tohle byla vždy jeho první věta. Všechno mi ho připomíná. Jdu se připravit aspoň já, vezmu si čisté oblečení a zalezu do koupelny. Konečně se všichni sejdeme na snídani a Patrik nám hned řekne plány na celý den.

„Takže mládeži přeji krásné dobré ráno ve slunečném Dubaji. Jak jste si asi všimli je tu značně tepleji než v Londýně. Takže začneme volněji, všichni kromě Kim půjdete na dvě hodiny do fitka a já si tě vezmu na menší výlet."

„Aha dobře a může s námi Sophie."

„Jasně bez problému, V noci přijeli i Alex a Paul, kteří se k nám přidají. Zatím pěknou snídani a v půl desáté ve fitku nástup a Kim u recepce dobře?"

„Rozkaz šéfe," řekne ještě v polospánku Kaidan.

Nemám na jídlo vůbec pomyšlení natož chuť. Sophie u švédských stolů naberu ovoce a jogurt a jdeme ke stolu, kde jsou ostatní. Sama sním jen dva kousky melounu a i to se mi zdá hodně.

Sophie si čistí zuby a já nám mezitím balím věci na celý den nevím, kam jedeme ani v kolik se vrátíme. Když jsme konečně obě sbalené jdeme na recepci. V obýváku už čeká Kai, hned co nám uvidí se usměje.

„Máš tušení kam jedete?"

„Vůbec doufám, že to nebude nic velkého."

„Je to Patrik znáš ho."

„Taky se toho trochu bojím."

„To zvládneš hodně štěstí."

„Díky Kai."

Ten kluk je určitě idol mnoha holek a můj by byl možná taky kdyby. Nemá cenu nad tím přemýšlet, vystupujeme z výtahu a u recepce na nás už čeká Patrik s Paulem.

„Tak můžeme jet?"

„My jsme připravené."

„Máte plavky a rukávky?"

„Ano to je naše výbava pro dnešní den."

„Skvělý tak jdeme, máme pronajaté auto, cesta potrvá asi hodinu a jedeme k bazénu."

Na nic nečekáme hned, jak přijedeme k bazénu, jdeme do šaten se převléct a Patrik mi poté sdělí jeho plány.

„Trochu se jdi rozcvičit a zkusíš si zaplavat stovku a potom uvidíme co dál souhlasíš?"

„Dobře ale nečekej žádné velké výsledky."

„Uvidíme, sypej do bazénu."

Sophie si vzal na chvíli Paul a všichni tři sledují, co předvedu. Snad začínám být i nervózní, já budu znova plavat.

Vždy když se podíváte na závodní plavání, vidíte ty holky, jak jsou namakaný. To já nejsem a nikdy jsem ani nebyla a možná má Patrik pravdu, třeba je to výhoda. Pamatuji si jeho slova před mými prvními závody, byla jsem strašně nervózní a on mě dokázal uklidnit.

„Kim neboj se je to v pohodě, je to pouze zkouška jak se ti to povede, ale pamatuj vím, že si myslíš, že nemůžeš uspět, protože nemáš takové svaly jako ony. Možná je nemáš vidět, ale máš je tam a hlavně ty jsi nejsilnější uvnitř, tak nás všechny překvap."

Tenkrát jsem byla druhá a vážně jsem všechny překvapila, nikdo nečekal od malý šestnáctiletý holky takový výsledek.

Vlezla jsem do bazénu trochu se rozplavat, zatím jen tak zlehka. Nesmí se nic přehánět, po čtyřech bazénech jsem vylezla ven.

Stoupla jsem si na blok a rozhlédla se. Po dlouhé době vím co chci a taky vím, že to nedělám pro mamku, Nialla nebo Harryho ale sama pro sebe.

Při plavání nemyslím na nic jen prostě plavu. Moje první stovka je zamnou, sundám si brýle a snažím se vydýchat.

„Kim je to docela dobrý."

„Kolik?"

„1:22 stačí stáhnout půl minuty a je to na olympiádu."

„Jasně to dám hned."

„Já vím, teď doopravdy opět ti nejdou otočky, tak dneska bychom se vrhly na ně. U toho může být i Sophie aspoň bude trochu sranda."

Pět hodin v kuse jsem plavala nebo trénovala otáčky, nikdy mi nešly.

Ale mám ze sebe dobrý pocit i když jsem totálně mrtvá a usnula jsem už v autě. Na hotel jsme přijeli kolem půl pátý a já měla dneska volno vlastně jako všichni ostatní. K jídlu jsem si vzala jablko a šla do pokoje. Všichni byli někde fuč a Sophie usnula tak jsem si lehla k ní.

Probudila jsem se až v devět hodin a Sophie byla někde pryč. Hrála si s Kaiem v obýváku.

„Dobré ráno spáči."

„Ahoj, kde jsou ostatní?"

„Někde ve městě."

„Aha a ty jsi nešel s nimi se porozhlédnout po místních kráskách?"

„Nikam se mi nechtělo a když jsem přišel z bazénu Soph tu seděla, tak jsem si s ní hrál aby tě nechala spát."

„Moc děkuju, Patrik mě pěkně vyždímal."

„Jo všiml jsem si, jedla si něco."

„Jo měla jsem jablko."

„Tak to ani omylem co blbneš, proč nejíš?"

„Nějak nemám chuť."

„Je to kvůli němu?"

„Já nevím prostě nemám chuť k jídlu."

„Tak s tím něco uděláme, musíš jíst, aby si mohla pořádně trénovat."

„Teď mluvíš jako můj táta."

„No vidíš moudrý člověk, jdeme někam na jídlo tak se obleč."

Nemá cenu se s ním dohadovat, ale aspoň jsem ho přemluvila, že zůstaneme na hotelu. Nechci, aby mě někdo vyfotil s Kaiem.

Je tu další díl moc děkuju za 642 místo v kategorii fan fikce <3. Budu ráda za každý komentář či hvězdičku a ještě jednou moc moc děkuju za Vaši podporu :)