HOPE

Chapter 24

Po večeři, jsem se měla lehce obléknout a připravit se na překvapení. Byly tu neskutečně teplé noci, tak si na sebe vezmu jen něco lehkého. I když tady toho s sebou moc nemám, tak se stejně nemůžu rozhodnout, nakonec zvolím černý croptop s dlouhým rukávem a květinovou sukni. 

Vlasy si spletu do lehkého copu, lehce se nalíčíma jsem hotová a spokojená. Čekám na Nialla až mě přijde vyzvednout.

Do dvaceti minut se dočkám a konečně příjde.

„Tak jsem tu zlato."

„No konečně, kde jsi byl?"

„To je překvapení."

„Ale Ni aspoň naznač?"

„Ne nech se překvapit, můžu ti zavázat oči?"

„Co máš za lubem?"

„Neboj nic se ti nestane."

„Tak dobře."

Šátkem mi zaváže oči a vede mě ven z hotelu. Jdeme někam po pláži cítím na nohách ještě teplý písek.

„Tak připravená?"

„S tebou vždycky."

„Dobře lásko, všechno nejlepší k svátku."

Sundá mi šátek, chvíli mi trvá než se rozkoukám ale potom to stojí za to. Jsme na pláži a před námi je bar s palmami a u něho všichni ostatní. Když přijdeme blíž slyším jak volají:" Všechno nejlepší Kim."

Mám vážně skvělé přátele a rodinu. Všichni mi postupně popřejí a dají mi moc pěkné dárky. Jako poslední mi přeje NI.

„Tak lásko všechno nejleší hodně štěstí zdraví a ať jsi už jen šťastná."

„Děkuju Ni s tebou budu vždycky."

Předá mi obálku, jsem strašně zvědavá co v ní je tak ji netrpělivě otevřu. Jsou to nějaké papíry, hodně papírů.

„Co to je?"

„Pořádně se koukni."

Otevřu papíry a začtu se. Pane bože Nialle, jsou to papíry na adopci Sophie.

„Říkal jsem si, že tohle ti udělá největší radost."

„Já nemám slov děkuju lásko."

Začnu brečet dojetím nemůžu tomu uvěřit.

„Neplač lásko, už budeme jen šťastní."

„Tobě to nevadí? Vážně to chceš?"

„Hodně jsem o tom přemýšlel a rozhodl jsem se, že chci, abychom byli rodina. Soph je skvělá a zaslouží si skvělé dětství."

„Děkuju Ni."

Obejmu ho a dám mu pusu.

„No tak to vypadá, že přibude další dítě do té naší rodinky," říká Louis.

„Ještě si budeme muset počkat, mezitím co jsme tu, se u mě ve vile předělává pokoj pro Soph aby mohla adopce hned po Vánocích začít."

„Stále tomu nemůžu uvěřit z nás budou rodiče."

„Ano společně to zvládneme, neboj, když to zvládnul i Louis."

„Hele jo já tě slyším."

„Já vím to je účel brácho."

„Tak už pojďte slavit," říká Nikky.

Celý večer si moc užijeme. Nijak oslavu neprotahujeme, protože chceme, aby tu s námi byli i děti. Ještě než se setmí, poprosíme číšníka, aby nás všechny pohromadě vyfotil. Mám s sebou opět svůj foťák, tak to se fotí snadno.

Přijdeme do hotelu kolem 11 a jdeme všichni do pokojů, pro dnešek to stačí.

„Tak co budeme dělat noc je ještě mladá?"

„Já nevím Ni, nějaký nápady?"

„No něco by se našlo, třeba co jsme nedokončili ráno?"

„Ale prosím tě to si nech na později, jdu do sprchy tak vyber film."

„No tak to je taky řešení."

„Až to budeš mít hotové tak přijď."

Rozsvítí se mu oči a okamžitě začne vybírat film. Musím se mu smát, to snad není ani možný co s kluky udělá jedna věta.

Když se oba osprchujeme, pustíme si pohádku Na Vlásku. Lehnu si k Niallovi do objetí a smějeme se společně.

Při konečných titulkách si povídáme a já se ho zeptám na tu adopci, celý večer mi to vrtá hlavou.

„Ni vážně si chceš adoptovat Soph?"

„Přemýšlel jsem o tom dlouho a vím, že to bude náročný, ale jsem si jistý na sto procent."

„Jsem strašně ráda, ale zároveň se bojím, co když nebudu dobrá máma přece jen mi je 21."

„Budeš skvělá máma Kim, Soph tě miluje."

„Tebe ale víc, neměla jsem ti to říkat, ale jednou si tě vezme."

„No to má asi smůlu já už jsem zabraný."

„Vážně? A můžu vědět kdo je ta šťastná?"

„No představ si je praštěná, roztomilá, krásná, vtipná a okouzlující."

„Tak nikoho takového neznám."

„Za to já ji miluju a nedokážu si bez ní představit svůj život."

Obejme mě a políbí, tentokrát nás nikdo nevyruší, ale vidím zítra Harroldovi kecy. Jsme si kvit my to posloucháme doma."

Zbytek dovolené si všichni užíváme zasloužené volno. Hodně hodně s dětma na výlety, i když Louis si chce co nejvíce užít Freddieho, taky občas chce pauzu. Vůbec se i nechce vracet zpět do Londýna, těším se do domova, až začnu zase pracovat, ale bojím se, že na sebe s Niallem nebudeme mít tolik času. Má teď hodně vyřizování v Americe, ale tohle vše je ve hvězdách, tak uvidíme, jak to celé dopadne.

Nastal den odjezdu, po snídani si jdeme všichni zabalit a potom se sejdeme a všichni se jdeme naposledy vykoupat. Bohužel už nás našli novináři, takže se poslední dny objevujeme hodně v novinách, ale to k našemu patří.

„Lásko neviděla jsi ty moje kraťasy?"

„Jo už jsem ti je sbalila ke mně do kufru vidím, že k tobě se už nic nevejde."

„No to máš pravdu já to nechápu za ty roky bych si měl umět sbalit věci ale je to právě naopak."

„Od toho jsme se našli abychom se doplňovali víš."

„Já vím, miluju tě."

„Já tebe víc."

Přijde ke mně a políbí mě. Nikdy jsem netušila, žemůžu někoho tolik milovat jako Nialla. Má své chyby ale kdo ne a v dnešnídobě je důležité mít někoho na koho se můžete spolehnout.    

Tak je tu po dlouhé době opět další díl. Budu moc ráda za každou hvězdičku či komentář.