HOPE

Chapter 7

Ráno vstáváme brzy. abych to měla už za sebou. Oba si vezmeme něco malého k snídani a můžeme jet. Nemocnice je hodně velká, takže Niallovi chvíli trvá, než najdeme správný vchod poté už jen čekáme než mně zavolají...

V ordinaci strávíme asi hodinu s tím, že se dozvíme všechno potřebné a co jak bude probíhat. Z nemocnice odjíždím se smíšenými pocity, ale vím konečně jedno, chci a budu bojovat až dokonce. Jelikož jsme ráno nestihli dojet s fotkami tak se tam stavíme cestou domů.

NIALL

Po návštěvě v nemocnici jsem smutný, zmatený a mísí se ve mně všechny smutný pocity. Musím teď být s Kim, protože vím, že se momentálně snaží vypadat v pohodě ale ona není, kdo by taky byl. Když jsem to všechno poslouchal měl jsem slzy v očích, jak se něco takového může dít mladému člověku, který nikdy nepil ani nekouřil.

Kim bude mít naplánovanou celou léčbu přes léto. Nejdříve bude mít chemoterapii a potom se bude čekat jestli zabrala nebo ne...

Mám pár nápadů jak ji to celé zpříjemnit, počkám až ji bude líp a uděláme si takový eurotrip ale Kim o tom ještě neví...

Hned co jsme přijeli domů tak si šla lehnout myslím, že je z těch všech informací unavená. Je už kolem šestý hodiny tak připravím něco k večeři. Rozhodnu se pro špagety ty snad zvládnu, chci udělat Kim radost.

Když je vše hotové připravím talíře a tác, bude večeře do postele. Už z chodby slyším, že s někým mluví. Tak zaklepu a když uslyším dále tak vejdu. Sedí na posteli s noťasem a s někým skypuje, je překvapená když vidí všechno to jídlo.

„Nikky chci ti někoho představit, tohle je Niall,Nialle Nikky moje nejlepší kamarádka." Povídá do notbooku.

Dojdu k posteli cestou odložím jídlo a představím se: "Ahoj já jsem Niall, Kim nejlepší kamarád."

Tato odpověď nás všechny rozesměje, sednu si vedle Kim a povídáme si s Nikky je fajn a hodně upovídaná. Po chvilce sníme všechny špagety a povídáme dál. Kim vypadá šťastně, takže jsem šťastný i já. Snad po třech hodinách skypování ukončíme a jdeme pomalu spát. Spím zase u ní a vůbec mi to nevadí spíš naopak. V noci mně probudí výkřiky, jsem zmatený ale po chvíli si uvědomím co to je. Kim má noční můru, nechci ji budit ale když začne křičet, že nechce umřít tak dál už to nevydržím.

„Kim vstávej."

Stále nic tak to zkusím znovu.

„Kim."

„Nialle já umřela," brečela.

„Pššt je to dobrý jsem tu s tebou."

„Já umřela," mumlala pořád do kola.

Přitáhl jsem si ji do náručí a snažil se ji utěšit. Po chvíli se mi to povedlo.

Ale spát už nechtěla a ani se ji nedivím, bála se usnout a já to chápal. Kouknul jsem na budík vedle postele, bylo půl páté.

„Chceš jít ještě spát?"

„Já nevím bojím se, že se to bude znova opakovat."

„Já vím to nevadí tak budeme dělat něco jiného."

„A nevadí ti to?"

„Ne pro tebe udělám všechno."

„Nialle moc děkuju za všechno."

„To nestojí za řeč."

„Ale jo ne každý je tak milý, ochotný a hodný."

Věděl jsem, že tahle křehká dívka mi za těch pár dní změnila život. Ale jsem rád, že ji mám u sebe i za těhle okolností. Je blbý ale myslím si, že jsem jediný koho má u sebe. Samozřejmě má Harryho a Nikky ale ani jeden tu s ní není. Vím, že nechtěla Harrymu kazit dovolenou a Nikky je v Americe s přítelem.