Best boy

21.---->Vrať se mi..

Sestřička si ho prohlížela asi deset minut, nakonec se na mě podívala s kamenným výrazem na tváři, z kterého jsem neuměla vůbec nic vyčíst.

,,Je mi to líto, ale.. nevím jak vám to říct.. prostě.. pan Bieber je v kómatu, ale to už určitě víte.."dle jejího  výrazu šlo poznat, že neví jak mi to má říct. Podívala jsem se na ní pohledem ala 'už to kurva vyklop'. Pořádně se nadechla a začala pokračavat.

,,To, že se pan Bieber pohnul a že otevřel oči.. to zkrátka nic neznamená.. je to jen dobrá zpráva, stále je mezi námi, ale..." smutně se na mě podívala, i když jí jasně sršelo z očí, že to má v píči.

,,A.. k-kdy se probudí?" falešně jsem se na ní usmála a ona mi úsměv opětovala. Samozřejmně, že taky falešný.

,,Slečno, pan Bieber je v kómě.. může se probudit za několik měsíců, let a nebo se nemusí probudit vůbec.." poslední slovo spíš zašeptala, než řekla, ale já jsem jí i tak slyšela.

,,Ale on se probudí! Já to vím, probudí se mi! On to zvládne!" řvala jsem přes celý pokoj jako nějaká histerka, ale to jsem neřešila. Já vím že to zvládne, ať si doktoři myslí co chtějí!

,,Slečno, prosím vás, odejděte se domů uklidnit a odpočinout si. Zítra se na něj můžete znovu přijít podívat. Teď prosím odejděte." usmála se na mě tim falešnym, sestřičkovským úsměvem. Vlastně mi právě 'mile' naznačila, že mám vypadnout!

,,Já ale kurva nemám žádnej domov!" zařvala jsem jí těsně před obličejem a pak jsem rychlostí blesku vyběhla z nemocnice. Podívala jsem se do mobilu na hodiny. 18:36 , super. Mám co dělat, abych se stihla vrátit ke Codymu, aniž by něco začal tušit. Vydala jsou se po chodníku, směrem k jeho domu.

Po půl hodině bloudění jsem konečně zastavila před jeho domem. Zhluboka jsem se nadechla  a vešla jsem dovnitř. Slyšela jsem z obýváku nějaký zvuky, tak jsem se vydala tím směrem a pohled mi hned padl na Codyho a nějaký dva kluky koukající se na televizi. Byli do toho tak strašně zažraný, že si ani nevšimli že tu jsem. Podívala jsem se na co se koukají a nevěděla jsem, jestli se mám smát a nebo odejít. Vždyť ty debilové čumí na porno! Bože můj.

Trochu jsem si odkašlala a tím jsem si získala jejich pozornost. Všichni na mě vykulili oči a začali hledat ovladač. Já jsem jenom stála vysmátá u gauče a sledovala jsem je, jak se snaží. Když to konečně vypli, přesunuli znovu zrak na mě.

,,A-ahoj.." zakoktali všichni najednou a já jenom se smíchem vyběhla do 'mého' pokoje.

Oměsícpozději:
Už uběhl měsíc od dne, kdy Justina odvezli do nemocnice. Stále je v kromě, ale doktoři říkají, že je to normální. Chodím tam každý den a Codymu tvrdím, že jsem si našla kamarádku. Zrovna jsem na cestě k němu. Vešla jsem do nemocnice a zamířila jsem do jednoho z pokojů, pro mě už velice známého.

Vešla jsem dovnitř a sedla jsem si na židli vedle Justinovo postele. Při pohledu na něj se mi nahrnuli slzy do očí, stejně jako každý den. Hlásila jsem ho po ruce a mluvila jsem k němu o různých blbostech.

,,A pamatuješ, jak jsme se potkali v tom parku? Nikdy bych neřekla, že bych se mohla zamilovat do někoho, kdo mě znásilnil. Ale je to tak, miluju tě." usmívala jsem se na něj se slzama v očích.

,,Vlastně jsem ti ani neřekla, co se stalo.." začala jsem opatrně, i když mě neslyší.

,,Noo.. jak jsme chtěli odejít z domu Ryanovo táty, tak jsem ucítila něčí ruce na mě a.. noo.. prostě, byl to Cody a unesl mě, ale řekl mi že mě veze k vám, že je s tebou tak domluvenej a pak.. pak jsme zastavili před nějakým hnusným skladem.. pak mě zbil, společně s nějakýma jeho kámošema.." chtěla jsem pokračovat, ale pokojem se rozneslo pípání přístrojů, které Justina drželi na živu. Do pěti sekund se pokoj naplnil doktorama a sestřičkama. Začali ho tam oživovat a mě vyhodili z pokoje na chodbu. Začala jsem brečet, tak jako nikdy. Sjela jsem po zdi na zem a tam jsem se dál dusila pláčem.

,,Vrať se mi.." zašeptala jsem jen tak do vzduchu...

New part babyes!:3 Takže, omlouvám se za chyby, psala jsem na mobilu. :) Komenty a votes potěší , *Ellie* :3