Best boy

39.----> Změna

 Lia pohled:

Probrala jsem se na ostrou bolest hlavy. Rozhlédla jsem se kolem sebe - celkem fajne místnost. Chtěla jsem vstát, ale jakmile jsem se postavila na nohy ležela jsem zase na posteli. Zkusila jsem to ještě asi pětkrát, ale opět neúspěšně. Srdce se mi zastavilo když do toho luxusního pokoje vešla nějaká osoba. Nejdřív jsem jí nepoznávala, ale nakonec jsem si uvědomila že je to Justin. 

,,Nevím o co ti jde, ale dopředu ti říkám abys mě pustil." zavrčela jsem na něj nepříjemně a hnusně se na něj podívala. 

,,Cože? Co se ti to přehnalo přes ten tvůj čumáček, sluníčko?" what? Takhle by na mě Justin nikdy nemluvil. 

,,Justine, jsi v pohodě?" divně jsem se na něj podívala. 

,,Proč bych neměl být? To ty jsi nějaká divná, co je s tebou?"  nervózně se zeptal.

,,Co je se mnou? Justine, nevím jestli jsi něco pil a proto jsi na všechno zapomněl, ale rozešel jsi se se mnou! Takže nevím co to tu předvádíš za divadlo!" začala jsem po něm řvát jak nějaká bestie, ani nevím kde se to ve mě stalo. 

,,Hah takže Bieberko není tak dokonalý, jak se o něm říká.."  zamumlal si, jak se říká, pod vousy. 

,,Promiň, co jsi říkal?" zeptala jsem se ho. 

,,Že.. no.. ehm, že nejsem tak dokonalý jak si mi říkala.." viděla jsem na něm jak po mojí otázce znervózněl.

,,Ne to teda nejsi." odsekla jsem.

,,A.. co tu děláme?" zeptala jsem se ho po chvilce ticha. 

,,No jo, na to bych zapomněl.. Po té naší hádce jsem tě sem unesl, abysme byli chvilku spolu o samotě..." 

,,Unesl?!" vykřikla jsem.  

,,No jo, věděl jsem že by jsi jinak nešla a tak mi nezbylo nic jinýho, než si t sem unést lásko.. Chtěl jsem se ti omluvit a zeptat se jestli by jsi mi nedala další šanci.." zeptal se napjatě. 

,,Nevím Justine. Nechám si to projít hlavou a teď odejdi.." když za sebou zabouchl dveře zabořila jsem hlavu do polštářů. Všechno je to divný. Hlavně Justin. Chová se zvláštně. Třeba se nějak probral a nebo si dal jointa. Každopádně, nevím jestli se s ním chci hned teď dát dohromady. Jsem na něj přece pořád naštvaná. Hlavně jak nazval našeho prcka, to mě fakt zabolelo. Ale třeba to chce napravit. 

,,Uhhh" vydala jsem ze sebe, když jsem se rozzuřeně postavila. 

,,Ka m jdeš?" zastavil mě Justin, když jsem vyšla z pokoje.

,,Potřebuju se jít projít na vzduch."  

,,Sama." dodala jsem když jsem viděla jak si začal nandavat boty. Přikývl a dovedl mě až k venkovní brance od domu. Vůbec nevím kde to vlastně jsme.

,,Ehh.. Justine?" 

,,Ano?"

,,Kde to vlastně jsme?" 

,,Kalifornie baby.." řekl svůdně a potom se zasmál. Až teď jsem si všimla, že mluví nějak divně. Ne tak, jako dřív. Pokroutila jsem nad tím hlavou a vydala se na cestu, určitě se mi to jen zdálo. 

Po hodině: 

Procházím se už asi hodinu, je to tu celkem pěkný. Hlavně lidi tu jsou milý. Zašla jsem si na nákupy a teď mám namířeno ke kadeřníkovi. Už by to chtělo nějakou změnu. Vešla jsem do obřího kadeřnictví, které se tyčilo v posledním patře mega obchodního domu. A když říkám mega, tak opravdu mega.