Best boy

32.----> Mrs. Bieber

Tuhle část bych chtěla věnovat Matymu, když už mě do tohofle dokopal -_- :'DD

Vytáhla jsem si z tašky klíče a odemkla jsem dveře. Vešla jsem dovnitř a klíče jsem položila na botník. Rozhlédla jsem se kolem sebe, všude tma jak v pytli. Rozešla jsem se směrem do obýváku, ale zastavili mě ruce obmotané kolem mých boků.

Vyjekla jsem a za sebou jsem uslyšela tichý smích. Justinův smích. Otočila jsem se k němu a vší silou jsem ho praštila do hrudě, což v něm vyvolalo další dávku smíchu.

,,Ty blbečku, málem jsem dostala infarkt!" křikla jsem na něj se smíchem.

,,Promiň, nechtěl jsem tě vystrašit." řekl vážným hlasem, ale po chvilce se zase začal smát.

Protočila jsem nad ním očima a dotčeně jsem se zatvářila. Nakonec jsem se k němu natáhla a políbila jsem ho. Jak mi tohle chybělo. Podebral mě pod kolenama a nesl mě ani nevím kam, jako princeznu. Pochvilce zastavil a postavil mě na zem.

Zapnul světlo a to rozzářilo celou místnost. Justin ke mě přišel a obejmul mě ze zadu. Rozhlédla jsem se po místnosti, ve které jsme se nacházeli - kuchyň. Můj pohled se zastavil na dokonale prostřeném stole, u kterého stáli dvě židle.

,,Wow.." bylo jediné, co jsem ze sebe dokázala vydat. Justin se usmál a dotáhl mě za ruku ke stolu. Odsunul mi židli a když jsem se na ní prosadila, zasunul jí i se mnou. Nandal nám jídlo a posadil se. Špagety, ty jsem dlouho neměla.

,,Kdo to vařil?" zeptala jsem se zvědavě.

,,Twist.." odpověděl a já na něj hodila pohled ala A teď vážně.

,,Okey.. dělal jsem to já-" zasekl se, když viděl můj pohled, který dával jasně na jevo že mu to nesežeru. Povzdychl si a pokračoval.

,,Fajn.. Dělala to Maya, ale Twistovi jsme slíbili že řekneme, že to udělal on.." vysvětloval a já jsem se nad tím zasmála. Během jídla jsme si povídali o všem možném. Když jsme dojedli, chtěla jsem po nás umýt nádobí, ale on mě zastavil.

,,Na to ani nemysli!" zavrčel mi do ucha. Usmála jsem se na něj a spojila naše rty. Hned začal spolupracovat. Nakonec jsme se od sebe odtáhli kvůli nedostatku kyslíku.

,,Zatancuješ si semnou?" zeptal se po chvilce a já přikývla. Pustil nějakou pomalou písničku v rádiu a otočil se zpátky ke mě. Ruce si obmotal kolem mého pasu a já ty svoje kolem jeho krku. Užívala jsem si tuhle chvíli, až do skončení písničky. Odtáhli jsme se a on se mi zadíval do očí.

,,J-já.. chtěl bych se tě na něco.. ehm zeptat.." vykoktal ze sebe. Bylo jasné, že je nervózní, což jsem absolutně nechápala.

,,Tak se ptej.." pobídla jsem ho s úsměvem na tváři. Zhluboka se nadechl a klekl si. Nechápavě jsem se na něj podívala. Znova se nadechl a spustil.

,,Já.. tohle je trapný, nevím jak začít.. Promiň mi za všechno, co jsem ti udělal. A jako že toho bylo moc. Všechno mě to tak strašně mrzí.. Když jsem tě viděl ležet jen tak bez života, tak jsem si uvědomil, co pro mě znamenáš. Od té doby, co jsi sem nakráčela s tím, že Debb unesli se můj svět obrátil vzhůru nohama. Začal jsem k tobě cítit něco, co k žádné před tebou. Neumím si představit život bez tebe. Protože bez tebe by to ani život nebyl. Jsi můj kyslík, moje voda.. prostě všechno co k životu potřebuju. Kdyby mi někdo řekl před pár měsíci, že tohle někomu řeknu, tak bych se mu vysmál do obličeje. Ale je to tak. Zamiloval jsem se do tebe. Chtěl bych, aby naše láska cupitala po našem domě.. aby jsme měli psa, který by nám naší malou cupitající lásku chránil, když mi by jsme nemohli.. a proto se tě chci zeptat.." dokončil svůj proslov a nervózně polkl.