Smečka

6. kapitola

Uběhlo už pár týdnů. Aiden každé ráno zmizel a někde se potloukal. Vrátil se každý den jindy. Jednou před obědem, jednou k večeru, někdy v noci a několikrát až další den.

Všichni jsou už po večeři a Aiden se stále nevrátil. Cora sedí na parapetu v obýváku a dívá se z okna. Scott, Isaac a Laura sedí na gauči a vzrušeně povídají o něčem, co jí nezaujalo. Povzdechne si a vstane. Jde ke dveřím. „Kam jdeš?“ houkne za ní Laura. „Jen se projít,“ usměje se na ni. „Ale měla by jsi počkat na Aidena. Sama by jsi nikam chodit neměla,“ řekne jí Laura starostlivě. „Nejsem úplně neschopná. Viděli jste, co umím. Navíc budu blízko,“ usměje se na Lauru a oblékne si bundu. Scott se uchechtne. „Má pravdu. S ní bych si nezahrával,“ zastane se Cory. Ta se na něj vděčně podívá a zmizí z domu.

Jde chvilku lesem a pak se opře o nějaký strom. Prudce vydechne. Zavře oči a v hlavě si promítá poslední dva dny. Opět otevře oči. Slíbila sice, že bude blízko, ale stejnak jde hlouběji do lesa. Po chvilce jí přepadne nepříjemný pocit. Zamračí se. Otočí se s tím, že se vrátí, ale najednou se zadívá do ledové modře očí, bílého vlka.

Zalapá po dechu a vyděšeně couvne. Kolem dlaní se jí začne shromažďovat energie. Snaží se zhluboka dýchat. Vlk má ohrnuté pysky a vyceněné tesáky, ze kterých zlostně odkapávají sliny. Pak napne svaly a v další chvíli se odrazí a vyskočí. Letí vzduchem směrem ke Coře. Když už Cora zvedná ruce, aby ho energií odrazí, před očima se objeví černá šmouha a srazí vlka na zem.

Cora rychle svěsí ruce a energii pošle do země. Zvedne hlavu a zadívá se na Aidena, který se pere s bílým vlkem. Vidí jen bílé a černé šmouhy. Slyší vrčení a nepříjemné trhání masa. Aiden se sklání nad nehybným zvířecím tělem s rozervaným hrdlem. Cora vyděšeně dýchá a sleduje je. Aiden odstoupí od mrtvoly a pomalu jde k ní. Stále vrčí. Cora instinktivně ustupuje, až jí zastaví strom. Aiden k ní dojde a přemění se do člověka je těsně před ní.

Coře prudce stoupá a prudce klesá hrudník. Dívá se mu do očí. „Co tady děláš?“ procedí Aiden mezi zatnutými zuby. „Šla jsem se jen projít,“ odvětí nevinně. „Projít? A proč jsi sakra šla tak daleko? Vždyť tě mohl zabít!“ zařve na ni. Cora vyděšeně zamrká. „Ubránila bych se,“ vyjekne. „To těžko,“ odsekne Aiden. „Tenhle hajzl byl cvičenej zabiják. Zabil Sarah a neváhal by ani s tebou,“ řekne Aiden. Sarah byla jejich předchozí emisařka.

„To jsi ho mohl nechat, ne? Stejnak mě chceš mrtvou tak o co jde? Hm?“ zeptá se ho tiše. Aiden vypadá, jako by dostal ránu do břicha. „To si myslíš? Že chci, abys zemřela?“ zeptá se jí nevěřícně. „Nenávidíš mě,“ pokrčí rameny. „A měl by jsi o starost míň,“ špitne. Aiden zvedne ruku a jemně ji pohladí po tváři. „Tak to se hodně mýlíš,“ řekne tiše. „Není pravda, že tě nenávidím a rozhodně nechci, abys zemřela,“ svěsí ruku.

„Tak proč jsi na mě takový? Proč vždycky, když vejdu do místnosti, zmizíš?“ zeptá se ho potichu. Aiden si povzdechne. „Neřeš to. Jdeme domů,“ řekne jenom a promění se. Cora si na něj sedne a Aiden se obrovskou rychlostí řítí domů. Aiden začne zpomalovat a zastaví se před domem. Cora z něj sleze a běží do domu. Vyběhne schody po dvou a doběhne do svého pokoje. Hlasitě bouchne dveřmi.

________________________________________________________

Aiden dojde do svého pokoje. Promění se a zaposlouchá se. Z vedlejšího pokoje slyší Cořin pláč. Povzdechne si a oblékne se. Zase z pokoje vyjde a jde nakonec chodby. Zaklepe na poslední dveře. „Dále,“ ozve se Kaliin hlas. Aiden otevře dveře a vejde. Tiše je za sebou zavře. Otočí se na Kali, která sedí u stolu a hrabe se v papírech. „Ano?“ povytáhne Kali obočí. Aiden si povzdechne a sedne si do křesla naproti Kali. „Byl jsem v lesích. Byl tam Peter. Chtěl zabít Coru,“ řekne tiše, ale vážně.

Kali se na něj nevěřícně zadívá. „Kde je Cora? Je v pořádku?“ vyhrkne. „Jo. Je. Přišel jsem tam včas,“ klidní Aiden Kali. „Dobře,“ oddechne si. „A Peter?“ vyptává se. „Mrtvý,“ řekne Aidne neutrálně. Kali se zaboří do křesla a chvilku nad tím přemýšlí. „Jak myslíš tím: přišel jsem včas? Měl jsi tam být s ní už od začátku,“ zavrčí. Aiden se sklopí zrak a zadívá se do země. „A dost,“ naštve se Kali. „Tady končí počáteční sranda!“ procedí tiše mezi zuby, aby je nikdo neslyšel. „Moc dobře víš, kdo to je a co znamená!“ předkloní se a zavrčí.

Aiden zvedne hlavu a zadívá se jí do očí. „Tak jsi ji neměla přidělovat mě,“ odsekne. „Dej jí třeba Ethanovi,“ pokrčí rameny. „S ním bude ve větším bezpečí než se mnou,“ dodá Aiden. Kali se rozžehnou oči. „Teď mě pozorně poslouchej,“ začne. „Budeš s ní na každém jejím kroku. Budeš ji chránit. Už nikdy nechci slyšet nic typu: přišel jsem včas. Jinak víš, co tě čeká,“ zavrčí na něj. „Rozumíme si?“ zeptá se nakonec. „Jo,“ špitne Aiden. „Fajn,“ pokývne Kali. Do očí se jí navrátí její normální barva. „Teď jdi,“ vyžene ho.

Aiden bez dalšího slova vstane a jde ke dveřím. Stejně tiše jako přišel, tak i odešel. Vrátí se do svého pokoje a lehne si unaveně na postel. Snažil se usnout, ale celou noc poslouchal srdceryvný pláč ze sousedního pokoje.