Smečka

15. kapitola

Cora seděla na kanape pod oknem ve svém pokoji. Byla tam celý den. Bylo pravé poledne. Cítila se hrozně. Objímala si rukama nohy, které měla přitisknuté k tělu a bradu si opírala o kolena. Ozvalo se zaklepání. "Dále," houkla, aniž by se pohnula. Dovnitř vešla Laura. "Ahoj," pozdravila Coru. "Kde jsi? Nebyla jsi na snídani," jde k ní. Sedne si na židli vedle okna. "Stalo se něco?" vyzvídá starostlivě Laura.

Cora neodpoví a dál kouká z okna. Dívá se jak Aiden, Ethan, Isaac a Scott bojují. "Takže se něco stalo," shrne to Laura. "Chceš si o tom promluvit?" nabídne jí laskavě. Cora se na ní otočí. "Josh," začne. "Řekl mi, že mě miluje," vyhrkne dřív, než si to stačí rozmyslet. Laura se rozzářila. "Vážně? To je sladký!" vypískla nadšeně. Pak si prohlédla Coru. "Ale tobě to tak nepřijde," dojde jí. "Proč?" položí Coře další otázku. Cora se na ní provinile podívá. "Protože já jeho ne," odpoví Lauře.

"Ale to se může změnit," usměje se na ní. "A Josh je úžasnej," zachichotá se. Cora se zachmuří. "Jo. Je úžasnej. A já ho nebudu milovat," zašeptá. "Nemůžu," dodá tichounce. Laura to stále nechápe. "Proč ne? Jsi snad jasnovidka?" zeptá se nechápavě Cory. Ta se zamračí. "Ne," zavrtí hlavou. "Jen miluju už někoho jiného," zašeptá tichounce a znovu pohlédne z okna. 

Přiznala to. Teď to přiznala. Dřív nemohla, ale teď ano. 

Laura sledovala její pohled. "Pane Bože," vyhrkne. "Ty... Jeho..." zakoktá se překvapeně. "Jo," zašeptá Cora zasněně a dál se kouká z okna na Aidena. Ten vycítil její oči upírající se na něj. Zvedl hlavu a oni se setkali pohledem. Ani jeden z nich neucukl. Na Aidenově tváři se začal rýsovat úsměv, ale v tu chvíli využil Isaac jeho nepozornosti a skočil na něj. I když to byl jen trénink, Cora sebou přesto při nárazu jejich těl cukla. 

Laura se také dívala z okna. "Chápu tě," řekne tiše. V tuhle chvíli nezněla jako malá holka, ale jako dospělá žena s bolestí v srdci. "Láska je těžká," dodá. "Je," přitaká Cora. Pak se posunula na kanape, aby se k ní Laura vešla. Ta si sedla vedle ní a vzájemně se objali. Obě hleděli z okna. "Ví o tom?" zeptá se z ničeho nic Cora. 

"Kdo a co?" nechápe Laura. Cora se usměje a zadívá se na ní. "Isaac," řekne. "O tom, co k němu cítíš," dodá. Laura překvapeně zamrkala. "Jak to víš ty?" zeptá se jí. Cora se usměje ještě víc. "Je to očividný," řekne Lauře. "Je?" zeptá se vyděšeně Laura. "Je," přesvědčí jí Cora. "Ale on to nevidí," dodá bez úsměvu. 

"Možná je to tak dobře," povzdechne si Laura. "Nemyslím si," řekne jí Cora svůj názor. "Mám nápad," otočí se k ní čelem. "Uděláme to takhle: Já se rozejdu s Joshem, což stejnak musím, protože to není fér ani k němu ani ke mě," dodá rychle. "A pak řeknu Aidenovi, co cítím. A ty uděláš to samí s Isaacem. Dobře?" zadívá se na ní. 

Laura se nad tím na chvilku zamyslí. Pak kývne. "Dobře," pousměje se na Coru. Ta pozvedla malíček pravé ruky. "Malíčkoví slib?" usměje se na Lauru. Laura se zasmála a propletli si malíčky. "Jo," znovu se zasmála.

Několik dalších hodin se bavili a smáli se.