Smečka

26. kapitola

Děkuju všem svým věrným čtenářům :3 Jste fakt úžasní :* Omlouvám se, že jsem delší dobu nic nepsala :) Tak tady mám pro vás novou kapitolu :) Další vydám až tu bude alespoň 12 votes :) Mimochodem blížíme se do konce :P takže poslední asi 3 kapitoly plus epilog ;) :)

Cora se probudila, když jí sluneční paprsky polaskaly po tváři. Zadívala se na místo vedle sebe. Aiden byl už pryč. Povzdechla si a vstala. Našla černé legíny a vítězně se usmála. Oblékla si je a k tomu bílé tílko. Konečně ne šaty. V koupelně se umyla a pak šla do jídelny. 

U dlouhého stolu už seděla Rhea a jedla. Zvedla hlavu a zadívala se na svou dceru. ,,Jak je ti?" zeptala se jí starostlivě a odložila pečivo. Vstala a prohlédla si ji. ,,Mnohem líp," usmála se Cora a obě se posadili. Cora začala jíst. 

,,Musím ti něco říct. Je to velice důležité," řekla Rhea a Cora na ní zamrkala. ,,Ano?" naznačila jí, aby pokračovala. ,,Jde o stíny," řekla nakonec. ,,Chtějí se dostat k Nematonu. Je v něm velice síly," nemluvila o městečku, ale o velkém pařezu posvátného stromu, který propůjčuje druidům sílu od starověkých bohů. ,,Jako každý," odkašlala si. ,,Chystají se na válku," řekla konečně. Cora ztuhla. ,,Ehm, cože?" nechápala.

Rhea se narovnala. ,,Stíny ovládá jiná síla. My bohužel nevíme jaká, ale to je věc čarodějek. Ne naše. Nám jde o stíny, které chtějí převzít Nematon a pozabíjet všechny druidy. Slyšela jsem od čarodějek, že té síle jsou už na stopě," odmlčela se. ,,Ale to odbočuji," zamrkala. ,,Už po staletí se chtějí všechny nadpřirozené bytosti dostat k Nematonu. A stíny jsou nebezpeční. Ti silní a staří tedhuan dokáží lidské tělo dokonce ovládnout," promnula si vrásky na čele.

,,Musíš se naučit všechny druhy sebeobrany, Všichni tady. A i když se mi to příčí říct," povzdechla si. ,,Potřebujeme vlkodlaky. Tedhuan se nedostane do vlkodlačího těla ať chce jak chce," dodala. Cora se na ni dívala s otevřenými ústy a vyvalenýma očima. Docela delší chvilku to zpracovávala. ,,Musím také bojovat?" zeptala se pak tiše své matky. Rhea kývla. ,,Nelíbí se mi to, ale budeš muset," řekla Rhea s bolestí v hlase, kterou Cora zaregistrovala. 

,,Jsi nejsilnější ze všech z nás," vysvětlila jí. ,,Máš královskou krev a jsi mladá," pousmála se královna. ,,A ještě jedna věc," vstala. ,,Ono to není všechno?" vypískla tiše Cora. Rhea zavrtěla hlavou. ,,Uzavřela jsem spojenectví s několika smečkami, kteří vyslali vlky, aby se tě snažili zabít," s těmito slovy se otočila a odešla z jídelny. Cora osaměla.

***

V zahradách stálo osm skupinek druidů, ve které byl jeden silný a učil ostatní obranu. V jedné stála Sally a učila, kolik energie je třeba na zničení stínu. Učila je správný postoj, aby bylo zapotřebí energie co nejméně. Cora stála opodál a hlouček pozorovala. Sally k ní stála zády, takže se dívala jen na pohyby ostatních, kteří ruce nezpevnili, takže vypadali jak hadrové panenky. Sally ukázala další výpad. ,,Nechceš se přidat, princezno?" zeptala se Cory, aniž by se otočila a v jejím hlase zaznívala špetka žárlivosti, když jí oslovila. Coru to pobavilo.

,,Proč ne," zamumlala a stoupla si do hloučku. Druidové od ní pomalu odstoupili. Buď, aby měla prostor nebo se jí báli. ,,Hele!" vyjekla ublíženě. ,,Nemám vzteklinu," povzdechla si. Zaslechla za sebou přidušený smích. Potěšeně se usmála. ,,Můžeme pokračovat nebo by princezna ráda čajíček?" zeptala se přehnaně sladce. Cora protočila oči a zadívala se na ní, ať si pokračuje.

Sally se chladně usmála a pokračovala. ,,Stín se do vás bude snažit proniknout," napřažila přes sebe dlaně. ,,Musíte je odehnat světlem, které ho spálí," dlaně se jí rozzářily. Všichni ji začali napodobovat, tak i Cora. Napřáhla ruce před sebe a dlaně se jí rozzářily, avšak víc jak ostatním. ,,Pak získáte čas a jeho zničení," z dlaní jí vyletěla energie, která skupinku prudce zasáhla a všichni se zakolíbali. ,,Teď vy," povídla je a nechala je jednoho za druhým. Pak přišla řada na Coru. 

Natáhla před sebe ruce, dlaně se jí silně rozzářily a pak vyvrhla energii, která Sally odhodila do keře s tulipány. Všichny zalapali po dechu. Cora se musela rozesmát. Předklonila se, opřela se rukama o kolena a smála se tak, až jí bolelo břicho. Sally se mezitím postavila a upravila se. ,,Má-máš... ve... vlasech... lístek," vykoktala a dál se smála. Sally si vyndala lístek z vlasů a nasupeně se podívala na Coru. ,,Pobavená?" zavrčela.

,,Jo," Cora se narovnala a utřela si slzy od smíchu. ,,Hm, je to blbý, když na tebe někdo používá svojí moc, že?" neodlala a sladce se na Sally usmála. ,,A víš, co je hodně blbý? Když ti tím působí utrpení," dodala a úsměv jí pohasnul. Sally celá zrudla vzteky. ,,Nejsem si vědoma, že bych vám dovolila mi tykat," odsekla. Cora se zase uculila, založila si ruce do kapes a došla k ní tak, že stáli jen kousíček od sebe.

,,Já jsem princezna. Já ti tykat můžu, protože ty jsi moje podřízená. Na to nezapomínej," procedila mezi zuby. Pak se otočila a odešla. Až, když vystupovala schody do svého pokoje, jí došlo, že se stala tím, čím se stát nechtěla. Nadřazenou dědičkou trůnu.

***

,,Co to mělo znamenat?!" druhého rána bRhea vtrhla do Cořinýho pokoje bez jediného ohlasu příchodu. Cora si líně listovala v knize. ,,Co?" zeptala se nezúčastněně. ,,Ta scénka se Sally!" Rhea se otřásala vzteky. ,,Zklamala si mě," prohlásila Rhea. Cora hlasitě zabouchla knihu, odhodila ji na stůl a vstala.

,,Vážně?! No tak to promiň! Chtěla jsi, abych se chovala jako princezna, ne? Tak se stalo! Chovala jsem se jako nadřazená, namyšlená a protivná dcera královny! Měla bys být spokojená," odsekne. Rhea si povzdechla. ,,To není ten pravý důvod. Proč jsi to udělala?" zeptala se klidně. Cora se k ní otočila zády a pomalými pohyby uklízela knihu do knihovny. 

,,Já to neudělala naschvál. Ale prostě," odmlčí se. ,,Jakmile jsem uviděla tu ženskou, co mě a Aidenovi udělala nehoráznou bolest, tak," roztřeseně se nadechne. ,,Dostala jsem hrozný vztek. Měla takový samolibý úsměv na tváři, jakoby se nic nestalo. Jakobych neměla nikdy díky ní pocit, že mi vybuchne hlava. Jakoby nikdy Aidena neodhodila několik metrů daleko," prohrábla si vlasy.

,,Promiň," sesunula se Cora do židle. Rhea si přisunula židli k ní a vzala ji za ruku. ,,To já se ti omlouvám. Neměla jsem posílat Sally," přiznala. ,, A naprosto chápu tvůj vztek. Ale musíš se chovat jinak," jemně jí stiskla ruku. ,,Mám tě ráda, Coro," políbila svou dceru na čelo. ,,Já tebe taky, mami," usmála se na Rheu a ani jí nedošlo, co právě řekla. Rhee se v očích zaleskly slzy. Pak se usmála. 

Najednou Cora prudce vstala a běžela do koupelny. Rhea zaslechla dávivé zvuky. Vběhla za Corou a přidržela jí vlasy, když její dcera zvracela snídani. 

Pak si opláchla obličej, vypláchla ústa ústní vodou a nakonec si znovu vyčistila zuby. ,,Jsi v pořádku?" zastrčila Rhea Coře pramen vlasů za ucho. Cora kývla. ,,Už jo," promnula si čelo. ,,Půjdu si na chvilku lehnout, ano?" zašeptala. ,,Potom půjdu na to cvičení obrany," slíbila Rhee. Královna ji doprovodila do postele a přikryla ji peřinou. Cora okamžitě usla. Rhea tam ještě chvilku zůstala a sledovala ji, jak spí. 

Po pár minutách vstala a tiše odešla.