Smečka

20. kapitola

                                                                     Věnování: Pro Marky :3 :*

Cora seděla na mramorových schodech u zadního vchodu do domu. Lokty se opítala o kolena a hlavu měla v dlaních. Pak vydechla a vstala. Utřela si slzy a vešla opět do domu. Celá smečka seděla u stolu v jídelně. Isaac zhrouceně seděl na židli. Laura vedle něj ho držela za ruku a něco mu šeptala. Scott seděl opodál s Allison na klýně a její hlavou na hrudi. Kali sedí v čele stolu z jedné strany Ethana a z druhé Aidena a horlivě si něco šeptali. Jakmile vešla Cora do místnosti, všichni ztichli.

Stoupla si před ně a polkla. "Byla zraněná. Ta rána jí zranila na hrudi. Kulka, která zasáhla Isaaca byla navržena tak, aby se při letu v polovině pootevřela a pak v těle vypustila oměj. Ta kulka proletěla těsně vedle Sabine a... Škrtla jí a oměj se jí dostal do krve. Necítila to kvůli panice a strachu o Isaaca..." vysvětlí jim tiše. Všichni jí mlčky poslouchají. 

Stojí před nima. Dá se do ní chlad. Obejme se pažemi. Všichni mlčí. Najednou se ozve Laury tichounký šepot. Isaac kývne. Laura vstane a na všechny se zadívá. "Já a Isaac odcházíme ze smečky," řekne. Coru bodne u srdce. Ale nic neřekne. Chápe to. Pak promluví Kali. "Katherine odešla před třemi dny," sdělí jim. "Nikdo neví kam. Ale je naživu." dodá. Isaac se sebou trhl. Kali si povzdechne. "Kdy hodláte odejít?" zeptá se ho.

"Zítra," odpoví za něj Laura. Cora se narovnala. "Doufám, že budete šťastní," špitne, otočí se na patě a vyběhne z domu do temné noci.

***

Laura se zvedla, aby běžela za ní, ale Aiden jí zastoupil cestu. "Nech ji být," zamračí se. "Udělala jsi dost," neodpustí si poznámku a běží za Corou. Před očima má její výraz. Bolí ho to za ní. Před tím jí musel ublížit a teď tohle?

Šel lesem po její pachové stopě a dával jí čas na vzpamatování. Uši měl napjaté, kdyby ji náhodou chtěl opět někdo ublížit. Přemýšlel. V hlavě se mu honily myšlenky na ni a jejich společně strávený čas. Tolik ho to bolelo.

***

Cora si to dusala lesem. Jak mi to.mohla udělat?! beží jí v hlavě stále tatáž samá otázka. Jak mě tu může jen tak nechat samotnou?! Měla chuť ječet. Pak ucítila jemný mráz na krku. Někdo mě sleduje. Další myšlenka. Nejspíš je už paranoidní. Ale pak za sebou uslyšela prasknutí větvičky. Sebrala svou moc. Pak se otočila a vypustila jí.

***

Z myšlení ho vytrhl velký nápor síly do hrudi. Odleťel několik metrů a přelomil při tom pár stromů. Povzdechl si. Tohle se mu stalo po několikáté. Obtížně vstal a otřepal ze sebe třísky.

"Aidne?!" zaslechl vyjeknutí a pak vyděl jak se k němu přiřítila Cora. Hned ho začala prohlížet, jestli je v pořádku. "Jsem v pohodě," pousměje se na Coru. "Je to moje vina," dodá s povzdechem. "Jasně, že je! Co tě napadlo se za mnou tak plížit?! Mohlo to být horší," zamračí se na něj. Aiden se musí usmát. Přesně takovou si jí pamatuje.

"Čemu se směješ?" založí si ruce na hrudi. "Nesměju," brání se Aiden s úsměvem. Ze zvyku se k ní nakloní. Cora o krok couvla. Aiden pevně zavřel oči a semknul rty. Uvědomil si to později. Svou chybu. "Promiň," zašeptá.

Cora se zhluboka nadechla a přistoupila opět k němu. Tentokrát blíž. Přitiskla se na něj. Vzala jeho hlavu do dlaní a stoupla si na špičky.

Pak se jejich rty střetly v polibku.