Smečka

9. kapitola

Cora čeká na smluveném místě na Joshe. Sedí před kavárnou a upíjí kafe z kelímku. I když je krásný teplý zářiový den, teplý nápoj Coře pomáhá lépe myslet. Dál usrkává, myšlenkami je zcela někde jinde. Respektive u Aidena. Z myšlenek na jejího ochránce jí však vytrhne osoba, která sklouzne na židli naproti ní. Cukne sebou a pak se usměje. „Ahoj, Joshi,“ položí teď už prázdný kelímek na stůl. „Ahoj, Coro,“ věnuje jí krásný úsměv. „Můžem jít?“ zeptá se jí Josh. Je trochu nervózní a potí se mu dlaně. „Jistě,“ kývne Cora a vstane. Josh udělá to samé a společně vyjdou směrem ke kinu.

„Jak dlouho tu jsi?“ zeptá se po chvilce Josh Cory, aby zabil neúnavné ticho. „Pár dní,“ odpověděla mu s pohledem na zem. „Ty?“ zajímá se Cora. „Od malička. Vyrostl jsem tady,“ pousměje se. „Vlastně jsem odtud nikdy nevytáhl paty,“ zamumlá. Cora zvedne pohled a zadívá se na něj. „Vážně? Nikdy?“ zeptá se zvědavě. Josh se jí zadívá do očí a zavrtí hlavou. „Nikdy. Ani na školní výlet,“ odpoví jí. „Aha,“ broukne Cora. „ To ani já,“ pousměje se na něj. „Myslím z mého minulého domova. Tohle je poprvé, co jsem opustila město,“ řekne. Druidové nesměli opustit město, ve kterém Nematon leží. Kvůli bezpečnosti.

Josh se usměje. „Tak koukám, že máme něco společného,“ mrkne na ni. Cora se zasměje a zase pohledem sklouzne na zem před sebe. Po chvilce dojdou do kina. Cora šla pro občerstvení a Josh zase pro lístky. Došel k ní, zrovna když Cora platila. Josh vzal velký popcorn a Cora vzala dva kelímky s nápojema a šli do sálu. Posadili se a film začal. Cora se ani nestihla zeptat, na co vlastně jdou. Začali se dívat. Natáhla se pro popcorn. Najednou se dotkla hřbetem ruky té jeho. Nechala ji tam a on také. Pak ruku lehce pootočil a propletl si s ní pomalu prsty v domnění, že ucukne. Ale ona neucukla. Zadívala se na jejich ruce a pak se pohledem zabodla do jeho očí. Usmála se.

V tu chvíli se sál rozsvítil a film skončil. Odtáhla ruku a vstala, aby si mohla vzít věci. Vyšli ze sálu a šli v tichosti ven z kina. Vyšli na slunce, které se pomalu po obloze posouvalo k západu. Zastavili se a dívali se jeden na druhého. Josh se usmál. Najednou mu nechybělo sebevědomí. „Díky za kino,“ řekla Cora. Joshův úsměv se zvětšil. „Nechtěla by sis to někdy zopakovat?“ zeptá se jí. Cora se usměje a kývne. „Jasně,“ skousne si spodní ret. „Dobře… Tak… Co večeře?“ navrhne Josh. „V pátek?“ zeptá se nadějně. „Jo. Večeře zní fajn,“ usměje se. „Já už musím jít,“ omluvně se usmála. „Jasně,“ Josh se na ní dál usmíval. Pak se lehce sklonil a políbil ji na tvář. „Měj se,“ usmál se na ni okouzlujícím úsměvem.

Cora se tiše zasmála. Pak se otočila a šla směrem do lesa. Josh se na ni ještě chvilku díval. Pak se nakonec otočil a šel domů. Celou cestu, zbytek dne a i celou noc myslel jen a jen na ní.

Cora šla lesem. Tiše si prozpěvovala. Po několika minutách došla do domu. Otevřela dveře a odhodila tašku na botník. Hned u ní byla Laura. „Tak jak to šlo?“ zachichotala se. Cora se musela zasmát. „Jak o tom sakra víš?“ zeptala se se smíchem. Laura pokrčí rameny a zářivě se usmála. „Mám svoje zdroje,“ mrkla na Coru. „Tak?“ tlačí na ni. „Všechno ti řeknu,“ usměje se Cora a gestem ruky ji klidní. „Ale až se najím,“ usměje se a jde do kuchyně. Cora se ani moc nerozhlíží, kdo je v kuchyni a zamíří rovnou k lednici. Vytáhne si něco k jídlu a jde ke stolu. Sedne si a zjistí, že u velikého stolu sedí celá smečka. Včetně Aidena, který při její přítomnosti neutekl. Cora se pousmála a dala se do jídla. Poslouchala, co si kdo povídá.

Cítila něčí pohled. Zvedla zrak a zadívala se na Kali, která ji uvelebená na židli, se sklenicí vína v ruce zamyšleně pozorovala. Pohledem neuhla, ani když se na ni Cora podívala. Polkla a zase sklopila zrak. Pak jídlo zamyšleně posouvala po talíři. Laura, která seděla vedle ní a vzrušeně si povídala s Isaacem, se odmlčela a zadívala se na ní. „Všechno v pohodě?“ zeptala se starostlivě. Cora kývla. „Jo… Jen jsem unavená,“ s těmito slovy se zvedla, uklidila po sobě a šla do svého pokoje. Lehla si na postel a téměř okamžitě usla.