Smečka

29. Kapitola

Zastínila jsem si rukou oči. Prudké světlo pomalu ustupovalo. Svěsila jsem ruku a zamrkala. Rozhlédla jsem se kolem. Byla jsem na nějaké mýtině. Kolem byly jen stromy. ,,Jsem mrtvá," došlo mi. ,,Ještě máš čas," ozvalo se za mnou. Prudce jsem se sebou cukla a otočila se. Dívala jsem se do očí své matky. Rhei. Najednou jsme se ocitli v paláci v podkroví, kam jsem zašla jen jednou, když jsem prozkoumávala palác.

Rhea ležela na zemi. Vedle ní stála... další Rhea. Ale byla... křehčí. Jako by se měla při malém větříku proměnit v prach. ,,Mami?" očekávala jsem vysvětlení. Co se to děje? Chytla mě za ruce. ,,Musíš se vrátit," naléhala na mě. ,,Stále máš čas. Zachraň své dítě, jako já zachránila to své." Zamračila jsem se. ,,O čem to mluvíš?" vyjekla jsem. 

,,Umírala jsem," sdělila mi. ,,A nemohla jsem riskovat, že zemřu nadarmo a nechtěla jsem nechat na náhodě, jestli se ti v té bitvě něco stane." Cítila jsem v krku palčivý pocit a do očí se mi vetřely slzy. ,,Jedna čarodějka mi dlužila laskavost a tak provedla kouzlo, které spojilo můj život s tvým. Takže když jsi zemřela, můj život do tebe vplynul. Ovšem bez té nemoci," dodala narychlo. 

Její ruce byly čím dál tím studenější. ,,Musíš se vrátit, jinak zemřeme všechny tři!" vyjekla Rhea. ,,Nesmíš dopustit, aby se to stalo, Coro!" její ruce začali pomalu mizet. Stejně tak její ruce. Ona plakala. Já plakala. ,,Miluju tě a je mi hrozně líto, že jsem tě dala pryč," zašeptala. ,,Co jsi to udělala?!" obvinila ji Cora. ,,Rodič nemá přežít své dítě."

To byla její poslední slova. 

Pak zmizela.

Nadobro.

Přešla na druhou stranu. 

Odpočívá v pokoji.

Vzpomněla jsem si na její slova. Pevně jsem zavřela oči.

***

Ležela na posteli. Aiden nechápal, jak všichni říkaj, že když je někdo mrtvý, vypadá, jako když spí. Není to pravda. Hrudník se jí pravidelně nezvedal a tlukot jejího srdce nebyl slyšet. Ani její jemné oddechování. Nic. Naprosto nic. 

Hladil jí palcem po hřbetě její ruky. Pomalu z ní vyprchávalo teplo. 

Isaac vzal Lauru do prázdného pokoje. Ona jen sedí na posteli a kouká před sebe. 

Aiden dělá skoro to samé. Až na to, že kouká na Coru. Rozhodně nevypadá, že spí. 

Pak se něco stalo. Něco, o čem si nebyl jistý, jestli je skutečné nebo si to jen vymýšlí. A pak znovu. Po chvilce ještě jednou. A pak to bylo pravidelně. Prudce si stoupnul, až shodil židli, na které seděl.

Pravidelný tlukot srdce. Hned na to se její hrudník prudce zvednul a zase klesnul. Pak pomalu otevřela oči.

***

Pomalu se podepřela a sedla si. Zadívala se na Aidena, který se na ní vyvaleně díval. Roztřeseně se nadechla. Do těla se jí začala vracet barva. ,,Coro?" zašeptal Aiden udiveně. Cora k němu natáhla ruce, jako malé dítě, které chce do náruče. Rozběhl se k ní a okamžitě ji objal. Jestli se mu to jen zdá, tak se už nechce vzbudit.

Coře se pomalu začalo všechno vracet. Šíp v zádech, její smrt a pak... ten sen. Vlastně to nebyl sen. Byl to začátek druhé strany. Něco před tím, než člověk opravdu přejde. Vzpomněla si na její matku. Na to, co jí řekla. Na to, jak zmizela. 

Podkroví, vyskočilo jí v hlavě okamžitě. Odtáhla se od Aidena a prudce si stoupla. Podlomily se jí nohy. ,,Co to děláš?" zachytil jí Aiden. ,,Musím," zakoktala se Cora. ,,Musím ji najít." Když nabrala sílu, vytrhla se mu a vyběhla z pokoje. Musela se přidržovat stěn a vzápětí na schodech zábradlí. Napůl vyběhla, napůl vylezla do posledního patra a otevřela dveře do jediného pokoje, který v tom patře je. Uviděla na zemi Rheu. Přesně jako tam, odkud se vrátila.

,,Rheo?" zašeptala a vrhla se k ní. ,,Rheo!" vzala ji do náruče. ,,Mami?" popotáhla. Na Rheino čelo dopadly Cořiny slzy. ,,Prosím, ne," otřásala se vzlyky. Zatlačila jí oči. 

Když zjistila, kdo doopravdy je, tak Rheu nenáviděla. Ale byla to její matka a to pouto časem ucítila. Zamilovala si ji. A nemohla ji jen tak nechat jít. Do podkroví vtrhl Aiden v závěsu Lauru a Isaaca s Kali a nějakými druidy. 

Uviděli dívku, která svírala tělo své mrtvé matky. 

***

Na paláci byly vyvěšeny černé vlajky. Stejně tak každý domek v Nematu, měl kolem sloupku na terase přivázaný černý šátek. V Nematu bylo hrobové ticho. 

Z paláce vyšli Rick, Miles, Leonard a Charlie a na ramenou nesli rakev. Za nimi šla Cora, která se přidržovala Aidena, aby nespadla. Její smrt, její ožití a smrt její matky na ni byly moc. Sotva se udržela na nohou. Za ní šli Ethan, Lauren, Isaac, Kali a druidové. Venku se do průvodu přidali i další Alfy a jejich smečky. 

Průvod šel městečkem až na hřbitov. Byl to dlouhý flek černé barvy, smutku a slz. Když došli na hřbitov, zamířili k části pro královskou rodinu. Už tam byla připravena díra na rakev s Rheou. Čtyři Alfy, které rakev nesli, ji opatrně položili. 

Cora pustila Aidena a došla k rakvi. Položila na ni černou růži, kterou druidové pěstovali v zahradách. Rakev začala pomalu zajíždět do hrobu. Všichni druidové poklekli na jedno koleno. Vlci a Alfy je následovali. Jediná Cora zůstala stát jako poslední. Pak ale také poklekla a poklonila se své matce. Své královně.

***

Hřbitov se pomalu vylidňoval. Zůstali tam jenom Cora, Kali, Aiden, Ethan, Laura a Isaac. Cora jim vše vysvětlila. Řekla jim, co se stalo a co jí Rhea řekla. Tedy skoro všechno. Poté je požádala, aby odešli a tak tam zůstala s Aidenem, který ji podpíral. Když se Cora rozhlédla kolem, viděla spoustu čerstvých hrobů. Zadívala se opět na ten, ve kterém ležela její matka. 

Na její rakvi se vršila čerstvá hlína. Byl to děsivý pohled. Opřela si hlavu o Aidenovo rameno. ,,Aidene?" špitla. ,,Hm?" pobrouknutím ji vybídl, aby pokračovala.

,,Jsem těhotná."

***

O tři dny později se konala korunovace, jak bylo v Nematonu zvykem po pohřbu bývalého panovníka. Cora, už jako královna, vyšla v rudých šatech a s korunou ve vlasech na terasu. Jakmile vyšla, ozval se jásot a smích a do vzduchu byli vyhazovány různé květiny. A i když se Cora necítila nejlépe, musela se zasmát. Byl to krásný pocit. 

,,Jako nová královna, nastoluji novou vládu!" prohlásila hlasitě, aby ji všichni slyšeli. Rozhostilo se ticho. ,,V nedávné bitvě mnoho z vás ztratili své blízké. A nejenom druidi, ale i vlci. V té bitvě jste všichni dokázali, že jak vlci, tak druidové se dokážete bránit navzájem. Pomáhat si. Proto jsem se rozhodla, a samozřejmě jsem to prodiskutovala s Jane, kterou Alfy zvolili za svou zástupkyni a se kterou měla Rhea silný vztah, aby se vlkodlaci a druidové sjednotili!" V další chvíli se rozezněl šepot.

,,Chápu, že je to pro všechny velká změna. Ale na světě je spousty bytostí a tvorů, které chtějí vyhladit jak vlky, tak druidy. Společně, jsme silnější," snažila se jim domluvit. ,,Proto pod Nematon spadá i les. Zítra se přemístí hranice. Ti, kteří s tím nesouhlasí, a doufám, že jich bude málo, můžou odejít, ale budou bez smečky a stanou se Omegou."

S lítostí si Cora všimla, že asi tucet vlků zamířil k branám Nematonu.

,,Nebudu stejná královna jako Rhea. Ani vám to nemůžu slíbit. Budu pravděpodobně naprosto odlišná. Celý svůj život jsem byla obyčejnou druidkou, pár měsíců emisařkou, pár týdnů princeznou a pár minut královnou. Avšak po tom všem, co jsme společně prožili, také společně změníme dějiny našich dvou druhů nadpřirozených bytostí!"