Smečka

25. kapitola

Cora ležela v posteli vedle Aidena. Objímala ho kolem pasu a on jí kolem ramen, hlavu zabořenou do jejích vlasů. Jen tak tam v klidu leželi a odpočívali. Cora se nedokáže po útoku stínu skoro ani pohnout. Klidně dýchá a vdechuje jeho vůni. ,,Měla bys něco sníst," zamumlal Aiden. ,,Nemám hlad," zašeptala ochraptělým hlasem Cora. Pohladil ji po zádech. ,,Ale měla bys," dodal Aiden. Cora mu už chtěla odpovědět, ale v tom se rozrazily dveře a do pokoje vešla Rhea. 

Aiden opatrně pustil Coru a rychle se postavil. Rhea protočila oči. Za ní vešel lékař s tácem bylinek a mísy s kouřící se polévkou. Rhea se posadila na křeslo vedle postele. ,,Musíš sníst tu polévku a pak pár bylinek," řekla Rhea. Aiden stál za křeslem za Rheou a nespustil oči z Cory. ,,Dobře," povzdechla si a snažila se posadit a tak jí Aiden okamžitě přispěchal na pomoc. Podepřel jí záda polštářem. 

Lékař mu podal misku s polévkou. Aiden se na misku zadíval a nejdřív nechápal, ale pak misku převzal a lžičku po lžičce začal dávat polévku Coře do úst. ,,Připadám si jako mimino," zamumlala Cora. Aiden se usmál a Rhea si nahlas povzdechla. Po tom, co Cora dojedla, lékař jí dal pár bylinek. Jakmile je dojedla, lékař odešel. ,,Co to bylo?" zeptala se Cora Rhey. 

,,Nazývají se tedhuan. V překladu stín. Z malajštiny nebo nějakého jazyka, ale to není důležité," odmávla to Rhea. ,,Důležité je to, co dokážou," dodala. Cora nahmatala Aidenovu ruku a propletli si prsty. Byla docela vyděšená. ,,Vlezou do lidského i zvířecího těla a ovládají ho," zastrčila si pramen vlasů, který jí unikl ze složitého účesu. ,,Nejdřív tělo paralyzují, aby ho mohly lépe převzat. V tobě byl tedhuan pár vteřin, ale musela jsem ho z něj vyrvat silou, takže tě oslabil tak, jako některé za dny," dokončila své vysvětlení.

Cora se proti své vůli otřese. Aiden jí jemně stiskne ruku. Rhea si povzdechla. „Musím jít,“ zvedla se Rhea. „Aidene,“ oslovila ho královna. „Zítra se západem sluncem odejdeš,“ sdělí mu a bez dalšího slova odešla. Zavřely se za ní dveře a Aiden s Corou osaměli. „Jak ti je?“ zadíval se Aiden na Coru. „Lépe,“ zamumlala Cora. „Ty bylinky fakt pomáhají,“ vydechla.

***

Rhea šla po chodbě do svého pokoje. Nohy se jí každou chvíli podlomily a ona se musela přidržet zábradlí. Vešla do svého pokoje. V tu chvíli se jí začala točit hlava. Před očima se jí začalo zatmívat. V uších jí zalehlo a poté naprosto ztratila vědomí a skácela se k zemi.

***

Cora vylezla ze sprchy a zabalila se do ručníku. Mokré vlasy jí zplihle ležely na ramenou. Stoupla si před zrcadlo, setřela rukou páru ze zrcadla a zadívala se na sebe. Tváře měla propadlé, ale zrudlé od horké vody a v očích jí zářila nově nabitá energie. Naposledy se prohlédla v zrcadle a mlha opět zakryla zrcadlo. Cora se usušila a sundala si ručník. Nandala si saténový župánek, zamotala si pásek kolem pasu a vyšla z koupelny.

Aiden zvedl oči od staré malé knížky, kterou našel v Cořině knihovně. Pootevřel ústa a okouzleně na ní koukal. „Co?“ povytáhla Cora obočí. „Nic,“ usmál se Aiden. Vstal a došel k ní. Položil jí ruce na boky a políbil na čelo. Cora si položila hlavu na jeho hruď a objala ho kolem pasu. „Miluju tě,“ zašeptal jí do vlasů. Cora se uculí. „Já tebe taky,“ zvedla hlavu a zadívala se na něj. Zvedla ruku a zatlačila mu zezadu na krk, aby se k ní sklonil a políbila ho.

On jí polibky nejdřív opětoval jemně a poté vášnivě. Položil jí ruce na záda a přitiskl si ji k sobě. Cora mu položila ruce na ramena a jemně na něj zatlačila. Dotlačila ho k posteli a zatlačila ho na ní. Svalili se na sebe. Ani jednou se nepřestali líbat nebo dotýkat.

Aiden se přetočil nad ní a pomalu jí rozvázal pásek. Cora na chvilku zatajila dech. Aiden ztuhl a zadíval se jí do očí. Cora polkla a poté pomalu neznatelně kývla. Aiden se pousmál a sklonil se k ní pro polibek.

***

Rhea otevřela oči a zamžourala na strop. Ucítila lehké štípnutí v ruce. Zadívala se omámeně na svou ruku a uviděla v ní jehličku s trubičkou, ve které proudila její krev. „Co se děje?“ zachraptí tiše. Lékař vedle ní jí podepřel hlavu polštářem. „Bohužel nastaly nějaké komplikace, královno,“ řekl druid zarputile. „Nemoc se rozšířila a váš život se zkrátil na pár dní,“ zamumlal druid, který se bál vzteku královny. Ta jen otočila hlavu na druhou stranu. „Odejdi,“ zašeptala a lékař, aniž by pípnul, vstal a vyběhl ze dveří.