Smečka

24. kapitola - 2. část

Brána se otevřela a muž ve vlčí podobě vyběhl z Nematonu. Utíkal lesem. Rhea stála u brány a dívala se za ním. Zachvěla se zimou. Nakázala zavřít bránu a nikoho nepropustit. Až jeho. Ten může Coře pomoc. Otočila se a vracela se do hradu. V Nematonu bylo ticho. Jen sem a tam někdo proběhl. Nejspíš se už dozvěděli o stínech. Tyhle věci se tu rozkřiknou rychle. Zaslechla pláč nějakého dítěte. Zatnula čelist a vešla do paláce.

Vyšla pár poschodí a otevřela dveře do Cořina pokoje. Ta ležela na posteli a trochu se třásla. Lékař seděl u ní a ošetřoval ji. Rhea opatrně došla k posteli. Sedla si vedle své dcery a chytla ji za třesoucí se ruku. Odehnala lékaře. ,,Budeš v pořádku," tiše promluvila, když se za lékařem zavřely dveře. ,,Už je na cestě," povzdechla si. ,,Musíš to vydržet," dodala. ,,Musíš tu být pro Nematon. Když ne ty, tak kdo jiný? Mě zbývá pár týdnů. Maximálně," pohladila ji po paži. Třes se na chvilku zmírnil. 

***

Kali dala Aidenovi nějaký prášek na zmírnění bolesti. Sice se vyléčí sám, ale rána je způsobena sílou druida a to chvilku trvá. A bolí. Hlavně, když je to od Sally. Mrcha zrzavá, pomyslel si. Kali mu podala vodu a on prášek zapil. Kali si sedla na linku a pohupovala nohama. ,,Laura a Isaac už odešli?" zeptal se Aiden. Kali kývla.

,,Jop," přitakala. ,,Už jsme zbyli jen ty, já, Ethan, Scott a Ally," zamumlala. ,,Katherine se nevrátila?" vyptával se. ,,Ne. Odešla ze smečky," pak ztuhla a seskočila z linky. Aiden se napnul. ,,Citíš ho taky?" zeptal se Kali. Ta kývla a zavrčela. Prodloužily se jí špičáky a drápy a začala se pomalinku přeměňovat.

Pak se roztříštilo okno jak do něj vletěl šedivý vlk. Kali se snesla na čtyři a ohrnula pysky. Aiden za ní stál v obrané pozici a sledoval je. Sledoval, jak mezi nimi probíhal tichý rozhovor, který vedli pomocí své mysli. Pak Kali zavrčela a cukla hlavou. Vlkovi se napnuly svaly a Aiden si myslel, že chce zaútočit, ale vlk skočil a opět proskočil oknem.

Kali se proměnila do lidské podoby a natáhla se pro deku, která byla přehozená přes jednu židli. „Co se stalo? Kdo to byl?“ zeptal se horlivě Aiden. Kali zatnula čelist. „Posílá ho Rhea,“ pronesla směrem k němu. Aiden se na ní nechápavě díval. „No a co chtěl?“ položil Aiden další otázku. „Jde o Coru,“ řekla opatrně Kali. Aiden se napnul. „Co je s ní? Máš o ní nějaké zprávy? Je v pořádku?“ chrlil jednu otázku za druhou.

„Uklidni se!“ vyjekla Kali a zastavila tak přítrž otázek. Aiden zmlknul a zachvěl se nervozitou a strachem. „Království bylo napadeno stíny. Ona byla jedinou obětí,“ řekla soucitně. Pak než stačila něco dalšího říct, Aiden se otočil, vyběhl ze dveří a nehledě na zlomenou ruku běžel po čtyřech v lese. Při běhu zaklonil hlavu a zavyl. Hlásil svůj příchod do Nematonu.

Brána se před ním otevřela a on tryskem běžel městečkem. Doběhl k paláci, kam ho pustili a po čichu vyběhl pár pater a zůstal stát před dveřmi do Cořinýho pokoje. Přišla k němu nějaká plachá dívka a položila vedle něj nějaké oblečení. Pak se stejnou plachostí odešla. Aiden se proměnil, rychle oblékl a vešel do pokoje. Rhea k němu vzhlédla. „Konečně,“ oddychla si a uvolnila mu místo vedle postele.

„Zkoušela jsem na ní mluvit, ale stále se neprobouzí,“ řekla Aidenovi, který si sedl na židli vedle postele a díval se na Coru. Byl v obličeji bledý a vyděšený. „Jsi jediný, kdo jí vzbudí. Musíš být,“ dodala Rhea. Aiden jí však nevěnoval žádnou pozornost. Díval se jen na Coru. Na čele se jí rosil pot, popraskané rty se jí třásly. Vlastně celá se třásla. Vzal jí za ruku. Roztřásla se ještě víc. Obemknul svojí ruku kolem jejího zápěstí. „Coro,“ hlas mu selhal. „Otevři oči,“ řekl trochu hlasitěji. „Otevři je!“ dodal rozhodně. Cora se opět otřásla.

Pak se jí víčka zachvěla a oči přece jen otevřela.