Smečka

14. kapitola

Rhea seděla ve svém křesle a dívala se z okna. Ruce měla složené v klíně. Do jedné ruky byla zavedena trubička, která jí dodala několik dalších dní života. "To stačí," pronesla unaveně. Jeden druid, který jí dělal doktora, vytáhl trubičku z její ruky a na místě, kde začala téct krev, přilepil náplastí. Rhea, aniž by se na něj podívala, vstala a došla ke dveřím na balkon. Nevědomky si prsty přejela po náplasti. "Na jak dlouho mi to vydrží?" zeptala se druida. "Několik dní. Nejspíš 5 nebo 6," odpověděl jí. "Sama poznáte, až to bude vyprchávat," dodal. Pak si vzal svoje věci a odešel z místnosti.

Rhea se dívala na Nematon, u kterého se mladé druidky právě modlili se svými matkami. Povzdechla si. Vždy si přála modlit se u Nematonu se svou dcerou. Ale ta je teď jinde. Zrakem sjela na náplast. "Brzy se bude muset vrátit," utěšovala samu sebe. Moc doufala, že jí pozná, ale bylo jí jasné, že to není možné. Za několik týdnů, možná dřív, umře a její dcera převezme trůn Nematonu. Naučí jí vládnout. Na víc nebude čas. 

Otočila se a přešla ke stolu. Sedla si na židli a vysunula jednu zásuvku. Nadzvedla falešné dno a vytáhla svazek fotek, který byl pečlivě zamotaný rudou stuhou. Stuhu rozvázala a začala si fotky prohlížet. Jednu po druhé. Svou dceru sledovala celý její život. Když Rhea porodila, zůstala se svou dcerkou sama po několik dní. Nechtěla se od ní vzdálit ani na krok. Pak jí musela ukrýt do bezpečí. Tedy k jiné rodině, která se o ní postará. Její nová rodina však Rhee posílala fotky a obrázky její dcery. 

"Je tak krásná," pousmála se nad nejnovější fotkou. Zaslechla zaklepání na dveře. "Momentík!" vyjekla a začala rychle sklízet fotky a opět je zavázala stužkou. Vrátila je pod falešné dno a zásuvku zavřela. Pak vstala, hrdě zvedla hlavu a dlaněmi si narovnala šaty. "Dále!" prohlásila s mocí v hlase. Dveře se otevřely a do nich ladným krokem vešla Kali. 

Rhea se na ní zadívala. "Tebe jsem tu dnes nečekala," prohlásila. Kali se usmála. "Já vím. Snažím se být nepředvídatelná," začne se procházet po pokoji. "To vskutku jsi," zamumlá Rhea a sleduje jí. "Tak pověz: Co tady děláš?" zeptá se jí. Kali se usadila v křesle a založila si ruce na prsou. "Proč jsi mi neřekla, že umíráš?" zeptá se Rhei. Ta se na Kali překvapeně zadívá. "Jak to víš?" zašeptá tiše.

Kali pokrčí rameny. "Mám své zvědy. Tak odpověz!" začíná být naštvaná. Rhea se posadí naproti ní. Klidně a důstojně. "Není to tvoje věc," sykne mezi zatnutými čelistmi. "A teď je načase, abys odešla," dodá klidným hlasem. Kali se naštvaně zvedne. "Fajn," odsekne. Nemá to cenu a ona to ví. Naštvaně vykráčí z místnosti.