Smečka

28. kapitola

Všechno se seběhlo tak rychle. Aiden se probojoval dopředu, ale nemohl najít Coru. Uviděl, jak nějaký darach chtěl zezadu zaútočit na nějakého vlka. Aidenovi se napnuli svaly, odrazil se a skočil. Zabořil tesáky darachovi do krku a pořádně stiskl čelist. Hlava se odkutálela dál od těla, které se svalilo na zem. Vlk si vyměnil s Aidenem děkovný pohled a pokračoval v boji. Aiden se zase vrhl kupředu.

Přes pach smrti tedhuan, vlků, druidů a darachů ji necítil. Neměl ponětí, kde je. Udělalo se mu špatně. Vrhl se na něj nějaký tedhuan. Naježil se a zavrčel. V tom se před něj někdo vrhl a zničil stín velkým přívalem energie. Cora se na něj zadívala. V tom jednom pohledu si stačili vyměnit několik slov. Dalších pár minut spolu bojovali bok po boku.

***

Sally se snažila odrážet stíny, jak jen mohla. Ale musela také pomoct zraněným dostat se k lékařům k Nematonu. Všechno se hroutilo. Bylo jich málo. S darachy nikdo nepočítal. Jeden se k ní blížil s zuřivým vztekem ve tváři.

Sally vytáhla dýku z pod pásku, a když byl darach dostatečně blízko, rozmáchla se a podřízla mu krk. Krev se jí rozstříkla po tváři a zbarvila její zrzavé vlasy na rudě červené. Byla to vlastě dívka. Mladá. Mohlo jí být tak dvacet. Sally přepadl pocit viny, ale jakmile viděla další umírající těla, okamžitě jí přešel. Otočila se a pomohla vyléčit vlka. Ten po chvilce vstal na všechny čtyři. Zamrkal na Sally a opět se rozběhl do boje.

***

Coru zasáhl šíp do ruky. Vlastně se o ni jen otřel, ale stejnak měla navrchu paže hluboký škrábanec. Aiden zavrčel a vrhl se na daracha, který šíp vypustil. Surově ho zabil. Cora si utrhla kousek látky ze spodní části trička a zavázala si ránu, aby nemohla dál krvácet. Byla zpocená a začínala pociťovat únavu. Byla značně vyčerpaná. Hřbetem ruky si setřela kapky potu z čela.

Náhle zaslechla známé vytí, které si myslela, že už nikdy nezaslechne. Překvapeně se zadívá na vrchol kopce.

***

Jakmile se Laura dozvěděla vše o Coře a o tom, co se právě děje v Nematonu, okamžitě s Isaacem zkontaktovali nějaké smečky a společně vyrazili na cestu. Teď šli do kopce, který stál před Nematonem. Laura s Isaacem šli ve předu a vedli asi 30 vlků k městečku. Zastavili se na vrchu kopce a udiveně sledovali vřavu pod sebou.

Isaac chytil Lauru za ruku a propletl si s ní prsty. ,,Připravená?" zeptal se jí, aniž by se na ni podíval. ,,Jo," kývla. Pustili se a proměnili se. Pak Laura zaklonila hlavu a zavyla. Vlci se kolem ní rozběhli a vrhli se do bitvy.

***

Mezi novými vlky se Coře Aiden rychle ztratil. Nemarnila však čas a dál bojovala. Věděla, že je v pořádku. Cítila to. Jakmile ale zničila energií další tedhuan, rána na ruce jí začala prudce krvácet.

Ona sama si toho všimla až po chvilce. Zamotala se jí hlava a podlomila kolena. Někdo jí však zachytil a odvedl k Nematonu. ,,Uklidni se," řekl jí neznámý hlas. Uvědomila si, že se třese. Snažila se třes zklidnit. Rozhlédla se kolem. Zbylo jen pár posledních darachů a tedhuan a ty zahynuly téměř okamžitě.

Druid Cořinu ránu zasypal nějakými bylinkami a ovázal ji. Cora si stoupla a znovu se rozhlédla. Všude ležela mrtvá těla. Buď darachů, druidů nebo vlků. S jistou úlevou si uvědomila, že těla darachů převažují ty druidí a vlčí. Mezi nimi se válel černý prach, který zbyl z tedhuan. ,,Vyhráli jsme!" zaječela nějaká druidí dívka. Pak vypuknul povyk. Vlci vyli a druidové řvali štěstím. Když se po pár minutách uklidnili, Cora si stoupla na Nematon, aby ji všichni viděli, i když to bylo jisté znesvěcení.

,,Odkliďte těla darachů na jednu hromadu a zapalte ji. Těla druidů půjdou na hřbitov. A těla vlků ať rozhodně jejich Alfa," řekla tak hlasitě, aby ji všichni slyšeli, ale nekřičela. V hlase jí zaznívala bolest. Sice vyhráli, ale ztráty byli obrovské. Všichni se dali do pohybu. Zaslechla pláč. A pak další. Zaslechla nějakou ženu, jak srdceryvně pláče a volá jméno své mrtvé dcery, jejíž tělo jí leželo v náruči. Cora se otřásla vzlyky. Otočila se a uviděla pár metrů od sebe Aidena.

Rozešla se k němu. Neběžela. Šla. Ten jí jemně objal a ona si obtočila ruce kolem jeho pasu. Aiden se jí snažil uchlácholit, ale bylo to zbytečné.

***

Druidí dívka, která se vydala na cestu temnoty a stala se darachem, se krčila za kmenem stromu. Tiše nasadila šíp do tětivy. Vykoukla z poza kmenu. Uviděla tu dívku. Tu, která jí zabila sestru. Viděla ji. Princezna, blesklo dívce hlavou. Ano, je to princezna. Ale ne na dlouho. Dívka si stoupla a natáhla tětivu. Pak jí pustila a šíp vyletěl.

***

Aiden ji viděl. Viděl ji. Viděl šíp. Viděl všechno. Ale nestihl udělat nic jiného, než Coru pustit. Nestihl vrhnout se před šíp. Bylo pozdě. Coře se šíp zabořil do zad pod lopatky. Zajíkala se a zalapala po dechu. Svalila se na zem. Aiden ji okamžitě zachytil a držel ji v náručí. Matně vnímal, jak se Laura vrhla po dívce a rozsápala jí tesáky krk.

,,Coro? Coro! Prosím, ne," zašeptal a vyděšeně se na ni díval. Coře se v koutcích očí vytvořily slzy a stekly jí přes spánek, po tváři, až dopadly na zem. Sklonil se k ní a položil jí rty na čelo. Ale nepolíbil ji. Bylo pozdě se jí snažit zachránit, to cítili všichni. Všichni cítili její smrt. Šíp byl příliš hluboko. ,,Coro, prosím," šeptal. Coře zabublalo v krku a znovu dívka zalapala po dechu. Aiden se jí zadíval do očí. Ty mu opláceli vřelí pohled. Ale v další chvíli, jako by z nich vyprchala jiskra. Ta jiskra, která znamenala život.

Cora ztuhla a ruku, kterou měla položenou na Aidenově rameni ochabla, stejně jako její celé tělo, a svezla se po jeho paži na zem. Její srdce přestalo tlouct.

Bylo hrobové ticho.

Laura byla ve vlčí podobě. Nestihla se proměnit. Došla k Aidenovi a Coře a lehla si vedle nich. Zakňučela. Aiden se díval do Cořiny tváře. Do jejích očí. Do očí bez života. Začal se s jejím tělem v rukou jemně houpat dopředu a dozadu.

Dopředu.

Dozadu.

Dopředu.

Dozadu.

A stále dokola.

Jeho pohled byl prázdný. Ale stále tam hořel plamínek života. Kdežto v tom jejím už ne.