Smečka

21. kapitola

Aidena to překvapí. Ztuhne. Po chvilce se polibku poddá. Instinktivně jí obejme kolem pasu. Zapře se zády o strom, aby se udržel na nohou. Až teď mu došlo, jak moc mu pouhý její dotek chyběl. Její jemné pohlazení jeho tváře. A jak mu štíhlými prsty prohrábne vlasy. A jak se v jeho objetí rozplývá. Jeho srdce hlasitě bušilo. Ale její ho přehlušovalo. Pevně jí držel. Nehodlal jí pustit. Nechce, aby se odtáhla. To však nechtěla ani ona. Ani jí to nenapadlo.

Podlomily se jí nohy. Ale on jí držel. Cítila jeho silné paže kolem pasu. Nespadla. S ním nemohla. Vždycky by jí chytnul. Takhle se cítila poprvé v životě. V bezpečí. Přesto má velmi silné de javu. I po té hrůze, která se dneska stala, byla šťastná. Ani jeden z nich se neodtáhl. Stáli tam. V objetí. Líbali se.

***

Druidové se tiše rozmístili do kruhu kolem nich. Byli královniny věrní pomocníci. Byli oděni v černých pláštích, takže byli bezpečně skryti v temnotě noci. Tito druidové byli zvláštní a nebezpeční. Měli velice blízko k darachům. Avšak se stále drželi před hranicí temného druida. Na to byli opatrní. Když se rozmístili do perfektního kruhu, všichni naráz zvedli ruce, začali zaříkávat složité kouzlo a postupovat dopředu.

***

Cora se od něj prudce odtáhne a zhluboka se nadechne. Tělem jí projede ostrá bolest. "Coro?!" vyjekne Aiden. Vrhne se k ní. Ale v tom ho někdo chytí za paže a táhne ho od ní zpátky ke stromu. Zavrčel a začal se proměňovat. Čelistí se ohnal po rukou, které ho drželi. Druidové však zastavili kouzlem jeho proměnu, takže nestihl prodloužit tesáky. Chtěl se proměnit. Snažil se o to. Tělo ho pálilo. Nemohl. Cora se na zemi svíjela bolestí. „Nechte jí být! Ještě není připravená!“ ječí vztekle.

„Samozřejmě, že je,“ vynoří se ze tmy Sally, Rheina pravá ruka. Krásné štíhlé tělo se vlnilo v těch samých pláštích, co měli druidové, směrem k němu. Dlouhé rezavé vlasy se jí kroutily na ramenou a v lese zářily jako maják. Druidové Aidena tiskli zády ke stromu a pevně mu svírali paže. „Je připravenější, než by kdy mohla být. Jen jí nechceš nechat jít,“ zastaví se před ním. „Rhea měla ten medailónek lépe uschovat,“ zašeptala syčivým hlasem. „Abys ho nikdy nenašel a byl bez jediné vzpomínky na ni,“ zasyčí. Jestřábí oči upřeně sledovaly Aidenovu tvář.

„A když už sis vzpomenul, měl jsi to nechat být,“ řekne mu. „Je to tvá vina,“ obviní ho. „Jinak by mohla zůstat s tebou v bezpečí. Ale ty jsi neodolal pokušení. A teď musí nastoupit na své právoplatné místo. Mohla být ještě několik měsíců s tebou. Ale ty jsi jí prostě nemohl nechat být,“ zopakuje. „Vlastně ani nechápu, proč jí Rhea odložila. Byla to chyba. Teď Cora stoprocentně nebude plně věrná. A už vůbec nechápu, proč jí nechala odejít do vaší smečky. K tobě," procedila poslední slovo znechuceně mezi zatnutými zuby. Přes její tělo Aiden nevidí na Coru. Je vyděšenější čím dál víc. Avšak už by jí stejnak neviděl. Druidové její bezvládné tělo naložili na svá ramena a pomalu s ní šli zpátky do Nematonu.

Sally si užívala Aidenovu bezmoc, která se mu zračila v tváři. „Udělám cokoliv,“ vyhrkl Aiden. „Půjdu s vámi. Budu jí dělat ochranku. Budu vám pomáhat. Budu ochraňovat celý Nematon! Odejdu ze smečky! Jen mě prosím nech jít s vámi!“ vyhrkl na jeden nádech. Sally se chladně zasmála. „Nemůžeš! Nematon je otevřený vlkům, ale nemůžeš tam žít,“ směje se. „A rozhodně nemůžeš být na blízku budoucí královně Nematonu!“ zvýšila hlas do křiku.

S těmito slovy pohodila vlasy a otočila se. Kráčela od něj do hlubin lesa. „Počkej! Udělám cokoliv!“ křičel za ní zoufale Aiden. Sally si ho však už nevšímala. Po chvilce zmizela. Několik druidů, kteří ho drželi, ho pustili a vydali se za ní. Nejspíš vycítili, že se na ně chystá zezadu vrhnout, a tak se jeden z nich otočil a kouzlem ho odhodil, jako před tím Cora, jen s tím rozdílem, že Cořina moc byla minimálně pětinásobně větší, jak ta jeho. Aidenovi hlasitě křuplo v ruce. Zlomila se. Vstal a ruka mu volně visela vedle těla.

Zaklonil hlavu a bezmocně zavyl.