The Words ✔

2. Boys

Rory (7) | Nate (6)

✿

   „Mami? A když se mi něco stane, ucítí to oni taky?" zeptal se opatrně Rory. U nich doma se o jeho spřízněné duši jednoduše mluvilo jako o nich, protože nevěděli, kdo to je, a Rory díky jeho mámám pochopil, že spolu nemusí být jen kluci a holky, ale že existuje více možností.

   Máma Leslie pokračovala v krájení zeleniny, ale letmo na něj pohlédla. „Ne, tak tomu naštěstí není," ujistila ho se smíchem.

   Rory si dal ruce pod bradu a zavrtěl se na židli. „Ale Joseph ve škole říkal, že se díval na nějaký film, kde si jeden chlap vyřezal do ruky zprávu, a Joseph tvrdil, že se to tím pádem muselo ukázat i na ruce jeho spřízněné duše," pokračoval.

   Máma přestala s krájením. S nožem v ruce a otočila na Roryho. „Joseph se dívá na špatné filmy," řekla mu.

   „Ale co když je to pravda?" naléhal Rory. Nechtěl někomu ublížit jenom proto, že na něj lidi byli zlí. Občas si ho spolužáci dobírali, že nemá tátu, a Rory slyšel i povídačky o tom, jak některé děti na vyšších stupních šikanují. Rory se bál, že kdyby se mu něco takového dělo, ublížilo by to i jim.

   „Neboj se, pravda to není." Rory pořád nebyl přesvědčený. „Podívej, zrovna včera jsem se omylem řízla do prstu, koukej," ukázala mu náplast na ukazováčku, „a přitom se Holly nic nestalo."

   Rory si nikdy nebyl jistý, jestli má mámě Leslie a mámě Holly říkat jenom ‚mami', protože když byl zrovna poblíž jich obou, nikdo nevěděl, na koho mluví. Říkat ale i jejich jména mu připadalo špatné, takže se smířil s tím, že bude muset pokaždé vysvětlovat, koho myslí.

   „Takže se jim opravdu nic nestane?" zeptal se ještě pro jistotu.

   „Opravdu," přisvědčila máma.

   Rory se usmál. „A namaluješ mi potom nehty?"

   To byla taková věc, kterou Rory s mámou občas trávili čas. Rory si totiž rád maloval nehty, jenže mámy mu vysvětlily, že bude lepší, když tak nebude chodit do školy, protože děti umí být zlé a ony nechtěly, aby se mu něco stalo. Rory to chápal, ale i tak si přál, aby mohl chodit do školy jak chtěl.

   „Až po obědě, dobře?" Rory přikývl. „Nebo můžeš počkat na mámu, ta možná přijde dřív."

   Rory seskočil z židle a došel si pro fixu. Zatímco čekal, mohl si chvíli kreslit, a třeba tentokrát dostane i obrázek nazpět.

   Takhle se spolu bavili často. Rory sice věděl, že ne všichni, kteří jsou si souzeni, musí nutně být spolu, ale vždycky ho těšilo, když našel cizí obrázek. Všechny tyhle obrázky se zatím objevovaly jen na levé ruce, takže Rory začal kreslit tam.

   Často se mu vracely květiny; slunečnice a tulipány, pokud to teda poznal správně. Asi to musela být holka, protože holky přece měly květiny rády. Rorymu nijak nezáleželo na tom, jestli je to holka nebo kluk, ale byl zvědavý.

   Nakreslil pár včel, protože měl rád včely, a potom ještě motýla, protože to byla první věc, kterou kdy na sebe nakreslil, a navíc měl i motýly docela rád.

   „Mami?" zeptal se znovu.

   „Ano?"

   „Když mi namaluješ nehty, ukáže se to i na tom druhém? Nebo jako když se s mámou malujete před zrcadlem, to se taky ukáže?"

   Máma se na chvíli zamyslela. „To ne. Vidíš, nad tím jsem nikdy nepřemýšlela," přiznala.

   „Takže nevíš, proč se to neukazuje?" Máma zavrtěla hlavou. „Aha."

   Asi to bylo dobře. Kdyby se holky malovaly, a kluci s tím museli chodit na obličeji, vypadalo by to dost směšně.

   V domě práskly vchodové dveře. Rory si všiml, že máma Leslie se hned více usmívala.

   Chvilku na to vešla do místnosti vysoká žena s krátkými blond vlasy a hnědýma očima.

   „Nazdar," pozdravila je. Nejdříve vlepila pusu mámě Leslie, a potom došla ke stolu a rozcuchala Rorymu vlasy.

   „Nalakuješ mi ještě před obědem nehty, prosím?" poprosil mámu Holly.

   „Jasně. Ale až se převleču, dobře?" Rory nadšeně přikývl.

   Máma Holly se chvíli bavila s mámou Leslie a za pár minut se odešla převléct. Ještě než vyšla z kuchyně, otočila se na Roryho a zeptala se, „Jakou barvu mám vzít?"

   Rory dělal, že přemýšlí, i když už věděl, jakou chce. „Tu modrozelenou?"

   Máma Holly se doširoka usmála. „Máš to mít."