The Words ✔

9. Parents

Nate (8) | Rory (8)

✿

   Jeho táta se na něj zvláštně díval. Nate se tomu snažil nevěnovat pozornost, ale nedokázal si pomoct. Něco ho na tom pohledu děsilo.

   „Uh, tati, mohl by po škole přijít Max?" zeptal se nejistě Nate v úterý ráno. Včera slíbil Maxovi, že se doma zeptá, jenže teď si nemyslel, že to byl tak dobrý nápad.

   „Proč?"

   Nate si nervózně poposedl. „No, Max mi chtěl ukázat pár nových komiksů a u nich doma se přestavuje kuchyň, takže nás tam paní Harringtonová nechce a já slíbil, že se aspoň zeptám-" dál už to nedořekl, místo toho hlasitě polkl. Jeho otec se tvářil podobně jako u toho balón-přes-plot-k-sousedům incidentu, jen hůř.

   Nate sklopil zrak ke svému talíři se snídaní - míchanými vajíčky a slaninou - a popadl sklenici džusu, kterou mu k tomu máma dala ještě než šla do práce. Byla dokonce tak hodná, že mu podala i brčko. 

   Když začal pít, jeho otec upustil vidličku. Nate sebou cukl.

   „Mohl bys s tím přestat, Nate?" sykl. Nate se odvážil podívat zpátky do jeho obličeje, a když viděl ten vražedný pohled, jímž jeho otec právě propaloval brčko, položil sklenici zpátky na stůl.

   Chtěl se zeptat, jestli teda může Max přijít, protože mu táta neodpověděl, ale měl strach říct něco dalšího.

   V tichosti posouval vajíčka po talíři, protože neměl zrovna hlad. Jeho otec chvílemi koukal na brčko, jako by ho osobně urazilo. Nate neměl ponětí, co se děje.

   Jeho táta si povzdechl. „Řekni Maxovi, že může přijít po škole tak na hodinu," řekl. Nate zamumlal ‚díky,' i když to zřejmě nešlo slyšet. „Jenom na hodinu," zopakoval otec. Nate přikývl.

   Podíval se na hodiny a oddechl si, když zjistil, že už byl čas jít se pořádně nachystat do školy.

  ✿  

   Cesta do školy byla stejně nepříjemná jako posledních pár týdnů. Nate si říkal, že to vydrží. Myslel hlavně na to, že ve škole bude Max a Kylie, se kterými se bude moct bavit. Možná i s Peterem, i když ten se začal kamarádit s Jimmym. Jimmy byl na všechny nepříjemný a Nate ani jeho kamarádi ho neměli rádi. Kromě Petera, který se s ním začal bavit, protože jejich mámy se znaly. I když se Nate kamarádil s Jenny, doufal, že s ní nebude muset mluvit, protože jakmile se jednou rozpovídala, už nebyla schopná přestat.

   Když ho táta odvezl před školu, Nate se rozloučil a plánoval co nejrychleji utéct z auta, ale táta ho zastavil.

   „Počkej, kluku." Nate přestal s pokoušením se odepnout si bezpečnostní pás. Jeho otec se otočil. „Píšeš si ještě s tím.... s Rorym?" zeptal se takovým tónem, jako by Natea z něčeho obviňoval.

   Nate se pokusil zachovat lhostejně. Pokrčil rameny. „Občas," přiznal.

   Jeho otec vypadal, jako by nejradši něco praštil. Nate doufal, že to neschytá on. Táta ho nikdy nebil, ale i tak měl strach. „Tak už to nedělej," přikázal mu.

   Nate se chtěl hádat, jenže nevěděl proč. Nelíbilo se mu, že mu táta něco zakazuje, ale stejně ho vždycky poslouchal na slovo. Nejistě přikývl.

   „Nechci to vidět, jasný? Už s ním nemluv. Není to pro tebe dobré."

   Nate na to nic neřekl. Znovu jaksi souhlasně pokývl hlavou, zamumlal něco na pozdrav a vystoupil z auta.