The Words ✔

26. A more profound bond

Rory (19) | Nate (18)

✿

Roryho jedinou záchranou bylo, že celý svůj život napodoboval cizí emoce a teď už je znal nazpaměť, tudíž dokázal předvést skoro cokoliv. Chtěl-li vypadat zaskočeně, věděl, jak se zatvářit. Chtěl-li, aby si lidé mysleli, že je naštvaný, věděl, co říct.

Pokud chtěl, aby si o něm Nate myslel, že je sebevědomý a dokáže bez problému mluvit s novými lidmi, věděl, co má udělat.

Bylo to vcelku jednoduché.

Nebylo ale jednoduché se vypořádat s těmi opravdovými emocemi. S těmi, které nedokázal potlačit, ať se snažil jak chtěl.

Když mluvil s Natem a s Connorem, byl šťastný. Tak jako někdy, když mluvil s Abby a ona mu zrovna neničila ušní bubínky. Byl šťastný a bavil se. Nikdy by si nemyslel, že jeho život bude něco jiného než jedna velká mizérie, ale zřejmě se to dalo změnit.

Chtěl si s Natem promluvit o samotě, jenže jeho plán zastihnout Natea po přednášce nevyšel, protože Connor šel s ním. A Rory přece nemohl jen tak zajít za klukem, kterého sotva zná, a před jeho kamarádem mu říct, „Pojď si promluvit o tom, že jsi moje spřízněná duše." To by nefungovalo.

A tak druhý den odpoledne vyšel ven s odhodláním najít Natea a promluvit si s ním. V tuhle dobu většina studentů měla obědovou pauzu, takže Rory doufal, že Natea najde u toho samého stolu jako tehdy, když Connor mluvil s Abby.

Štěstí muselo stát při něm.

Rory spatřil Natea skoro okamžitě - skláněl se nad knihou a v jedné ruce držel sendvič. Connor tam s ním nebyl.

Rory se rozhodným krokem vydal za ním, přičemž si už v hlavě dával dohromady, jak by se měl chovat. Podobně jako předtím v učebně. Jinak by to Nateovi přišlo zvláštní.

Posadil se naproti Nateovi a blonďák zvedl oči od knihy. Zřejmě ho překvapilo, že si za ním sedl právě Rory, ale snažil se to zamaskovat.

„Nazdar Rory," pozdravil ho. Založil si stránku a zaklapl knihu. Rory viděl, jak je nervózní, a tak se usmál, přičemž doufal, že to blonďáka trochu uklidní.

„Ahoj," odpověděl. Nateovy tváře se zbarvily trochu do červena. Rory jen doufal, že to bylo zimou. „Jak se máš?" zeptal se slušně. Tak se přece navazuje konverzace, ne?

Nate se vyhýbal jeho očím. Roh stolu byl zřejmě mnohem zajímavější. „Uh, fajn," zamumlal ostýchavě.

Rory málem protočil oči nad touhle situací. Jestli se z toho vyklube něco dalšího jako v romantickém klišé příběhu, bude se muset rozloučit se životem.

„Vážně?" Rory doufal, že zněl aspoň trochu zaujatě. Ne jako by ho obviňoval ze lži, což sice dělal, ale Nate to nemusel vědět.

Nate zvedl oči od rohu stolu a pousmál se. „Jop," zalhal.

A Rory, protože se s ním nechtěl pohádat ještě než dostali šanci si promluvit, to nechal být. „Tak jo."

Nate otevřel pusu, jako by chtěl něco říct, ale někdo ho přerušil dřív, než stihl začít. No, ne někdo.

„Tady jsi! Zatraceně, Rory, víš, jak dlouho jsem tě hledala?"

Abby se posadila na volné místo vedle něj a tašku hodila na stůl. „Co tady vůbec děl- Oh, ahoj." Všimla si Natea a její oči se trochu rozšířily. „Ty jsi Colinův kámoš, že?" zeptala se.

Colinův?

Nate přikývl. „Jo. Jsem Nate," představil se.

Tak až teď se Abby rozšířily oči. S panikou viditelnou ve tváři se otočila na Roryho. „Nate?"

Rory pokrčil rameny. Abby na něj zírala s otevřenou pusou, což Roryho štvalo. Naštěstí se brzo dala dohromady.

„Uh, já jsem Abby," řekla. Nate se pokusil o nějaký nemotorný úsměv.

„Co jsi chtěla, Abby?" zeptal se Rory nepříjemně.

Dívka byla pořád ještě zaskočená. „J-jenom jsem, uh... chtěla jsem se tě zeptat, jestli se mnou nezajdeš na oběd. Víš, napadlo mě, um, že bychom mohli vzít i Andyho? Teď když už tě tolik nenávidí. No a... říct... ti... něco. Uhm." Abbyiny tváře jí teď ladily s vlasy. „Ale když vidím, že tu s někým jsi, tak já půjdu. Teda ne s někým. S Natem, to je prostě..."

Její nesrozumitelné brblání bylo přerušené dalším hlasem.

„Abrahame!" zvolal Connor - ne, Colin - a posadil se vedle Natea. Nate se nervózně ošil. „Zvláštní tě tu vidět," řekl. Jeho zrak se přesunul na zrzku. „Abby," kývl jí na pozdrav.

Rory nevěděl, co jiného říct, než je poslat pryč. Nate ho naštěstí zachránil.

„Víš, že se doopravdy nejmenuje Abraham, že jo?" zasmál se.

Colin se na Natea zamračil. „A jak bys to věděl?" Ukázal na Roryho prstem. „Tys mu snad řekl svoje jméno a mně ne?" zeptal se ublíženě. Podle Roryho trochu přeháněl. Trochu více. „Jsem uražen!" Položil si ruku na hruď v místě, kde je srdce. Rory protočil oči. „Máš ho snad radši?"

Rory se rozhodl předstírat s ním. „Nate a já sdílíme mnohem intenzivnější pouto," prohlásil s vážnou tváří.

Colin se hlasitě rozesmál, zatímco Abby si odfrkla. Reference na televizní pořady vás ve světě dostanou kamkoliv.

„To je ta nejteplejší věc, co jsem kdy slyšel," prohlásil Colin. O vteřinu později mu došlo, co řekl, a zakryl si pusu. „Sakra. Právě jsem vás všechny urazil, co?"

Rory a Abby pokrčili rameny, jelikož je to nijak nezasáhlo. Nate se zamračil.

„Já nejsem gay," řekl.

Abby několikrát zamrkala a zírala na něj, jako by nevěřila, co slyší.

Colin si poposedl a nervózně se poškrábal na krku.

Rory se suše zasmál. „Jasně, že ne," odpověděl chladně. Ihned toho litoval.

Nateovy tváře byly celé červené. „Já-" začal, ale dál se nedostal. Něco si zamumlal, nemotorně se zvedl z lavičky a popadl svoji knihu. „Tohle nejde," oznámil. A odešel.

Colin utekl za ním, zatímco Abby zůstala sedět vedle Roryho. „To šlo skvěle, nemyslíš?" zeptala se. Nervózně se u toho zasmála.

Rory jí na to nic neřekl, protože by šlo poznat, že je zklamaný.

✿

Já jsem hrozná. Přísahám, že do třicáté kapitoly si alespoň jednou pořádně promluví bez toho, aby se pohádali. Aspoň jednou.