The Words ✔

35. You're not gonna punch me, are you?

Nate (19) | Rory (19)

  ✿  

   Nate přecházel z jednoho konce pokoje na druhý, což mimochodem byla velmi krátká vzdálenost, a přesvědčoval se, že neudělal naprostou pitomost.

   Před dvěma minutami poslal Rorymu zprávu, v níž se ptal, jestli se za ním Rory může stavit, načež Rory slíbil, že tak do pěti minut bude u něj. Nepsal mu, proč ho chce vidět, protože ani sám sobě nedokázal přiznat pravý důvod.

   Ozvalo se zaklepaní na dveře a o pár sekund později Rory vešel dovnitř. Nateovi se hlasitě rozbušilo srdce.

   „Nazdar, Rory," pozdravil ho s úsměvem. Aby nepochodoval po pokoji, posadil se na svoji postel a položil si ruce do klína.

  „Čau," pozdravil ho Rory zpátky. 

   Nate si jen tak omylem všiml, že má na sobě Rory tmavě modré džíny a bílé tričko. Na zádech měl batoh.

   „Proč přesně jsem sem měl přijít?" zeptal se Rory lehce zmateně. Sundal si batoh a položil ho na zem vedle dveří.

   Nate si byl jistý, že udělal naprostou pitomost.

   „Jen jsem... se tě chtěl na něco zeptat," přiznal. Jedna z věcí, proč si ho sem pozval, byla, že se chtěl na něco zeptat. Podle odpovědi záleželo na tom, co se mělo dít dál.

   Rory nepoznamenal, že se ho mohl zeptat po telefonu, za což mu Nate byl vděčný. 

   „Tak fajn, ptej se," pobídl ho Rory. Pořád ještě se nepohnul ode dveří.

   „Mohl by sis nejdřív sednout?" zeptal se Nate. Poplácal místo vedle sebe. „Sem?"

   Rory pokrčil rameny, přešel k Nateově posteli a posadil se. Možná to byla jen Nateova představivost, ale připadalo mu, že se posadil trochu moc blízko. Jejich kolena se skoro dotýkala.

   Nate se zhluboka nadechl a propletl si prsty levé a pravé ruky. Hned je zase rozmotal. „Bude ti vadit, když něco zkusím?" zeptal se nejistě.

   Rory zmateně svraštil obočí. „Ne?"

   Nate to zkusil znovu. „Myslel jsem tím hlavně, jestli mě nebudeš nesnášet, když něco zkusím," opravil se.

   „Pokud to není něco šíleného, jako že chceš zkusit tančit tango, zatímco budeme zpívat úvodní znělku z Pokémona a na hlavách budeme mít kovbojské klobouky, mělo by to být v pořádku," ujistil ho Rory. S menší jistotou ještě dodal, „Ani tehdy bych tě asi nemohl nenávidět," a zamračil se nad pravostí těch slov.

   Nate ho znal teprve nějaké tři měsíce, a i přesto už dokázal poznat pár rozdílů v Roryho neustále prázdném výrazu.

   „Takže mě nepraštíš do obličeje, pokud to nebude něco, s čím souhlasíš?" ujišťoval se Nate.

   „Ne."

   A tady byla Nateova šance.

   Pokud by někdo řekl, že je nervózní, ani z poloviny by to nepopsalo, jak se v té chvíli cítil. Jeho žaludek se zvláštně svíral, do tváří se mu hnala krev a dýchání se mu zrychlilo. Nechtěl si ani představit, co by se stalo, kdyby tohle pokazil.

   Díval se Rorymu přímo do očí a Rory se díval zpátky s koutky úst otočenými vzhůru. Lehce ho šťouchl kolenem a Nate si v tu chvíli uvědomil, že seděli moc blízko na to, aby byli jen přátelé, ale moc daleko na to, aby byli něco víc. Rozhodl se to změnit.

   Naklonil se k Rorymu a spojil jejich rty. Ze začátku to byla jen nejistá pusa, která trvala celé tři vteřiny, než se Nate oddálil s rozšířenými zorničkami a uviděl Roryho ještě zmatenějšího, než byl předtím. Potom mu ale došlo, že ty tři vteřiny líbání Roryho byly tisíckrát lepší, než jakýkoliv čas vyplýtvaný líbáním Kylie, a znovu se naklonil blíž.

   Tentokrát už to Rory čekal a políbil ho zpátky. Jedna Nateova ruka se usídlila na Roryho tváři, zatímco Rory si ho za pas přisunul blíž k sobě. Nate líbal svoji spřízněnou duši a byl šťastný. Cítil se volný, což bylo ironické vzhledem k tomu, že tímhle se věci komplikovaly.

   Seděli tam a líbali se, dokud jim nedošel dech a museli se odtáhnout. Jejich ruce zůstávaly na místech. Nate přejel Rorymu palcem po tváři.

   „Nepraštíš mě teď, že ne?" zeptal se šeptem.

   Rory s úsměvem zakroutil hlavou.

   „Dobře, protože jsem se strachoval, že sis to rozmyslel."

   Rory přitiskl rty k těm Nateovým.

   „Nebudeš věřit, co jsem-- svatá prostoto!"

   Colin stál ve dveřích s mobilem v ruce a s překvapeným výrazem v obličeji.

   Nate slyšel Roryho si povzdechnout a zamumlat něco, co znělo jako „vždycky s tím zatraceným klišé."

   „Je už březen? Lidi, řekněte mi, že je už březen. Sakra, co je dneska za den?" šílel Colin z nějakého nepochopitelného důvodu, zatímco se Nate urputně červenal.

   „Druhého března, uklidni se," řekl mu Rory.

   Colin se rozesmál, zabouchl za sebou dveře a šťastně poskočil. „Ah, díky bohu! Vyhrál jsem tu sázku! Kluci, vy jste nejlepší, fakt. Musím to říct Abby a Andymu, nikam nechoďte, budou chtít důkaz!"

   S tím znovu vyšel z pokoje a Rory s Natem slyšeli za dveřmi nadšené vypísknutí. 

   Možná se s tím půjde nějak vypořádat, pomyslel si Nate.