The Words ✔

5. Soulmates

Nate (7) | Rory (8)

✿

   „Jmenuje se Rory, má už osm a bydlí v Jižní Dakotě!" řekl pyšně Nate svým kamarádům. O velké přestávce se Max, Kylie, Peter a Jenny shlukli kolem jeho lavice, a Nate se rozpovídal.

   „Ale Rory je klučičí jméno," namítla Kylie. Zněla trochu naštvaně a Nate si myslel, že je to proto, že ho Kylie má ráda a doufala, že jsou spřízněné duše oni dva.

   Max zakroutil hlavou. „Není. Moje sestřenka se jmenuje Rory."

   Jenny protočila oči. „Je to jméno pro obě pohlaví, to nevíte?" zeptala se, přičemž neopomněla hodit si vlasy za rameno, aby vypadala důležitě. Všichni věděli, že je Jenny chytrá, ale Natea občas štvala tím, jak jim to neustále připomínala.

   „A bydlí v Jižní Dakotě!" zopakoval Nate. „Včera jsem se ptal rodičů a oni říkali, že kdybych chtěl, a kdyby to nevadilo ani jejím rodičům, tak bychom tam mohli jet!" oznámil nadšeně. Vážně doufal, že to vyjde.

   „Jenže Jižní Dakota je hrozně velká. Jak ji tam najdeš?" zajímal se Peter. Tři další obličeje ho se zájmem pozorovaly.

   „Říkala, že je ze Soux Falls, a kdyby to vyšlo, tak bych se přece zeptal na adresu," vysvětlil Nate.

   „Nemyslíš Sioux Falls?" opravila ho Jenny.

   Nate jen pokrčil rameny. „Nevěděl jsem, jak se to čte," přiznal. Nijak mu to nevadilo, protože z toho stejně nikdo kromě Jenny nedělal velkou vědu.

   „A jaká si myslíš, že je? Chytrá? Hodná?" ptal se Max.

   „Hezká a vysoká?" přidal se Peter.

   Kylie si založila ruce na prsou. „Kéž bych tak věděla, kdo je moje spřízněná duše," řekla a dramaticky si povzdechla.

   „Tak proč jim nenapíšeš?" navrhl Max. „Tak to udělal Nate a hned ví, kdo to je!"

   „A co bych asi tak napsala, chytráku?" zeptala se Kylie.

   „Zkus ‚ahoj.' To by mělo zabrat," poradil jí Nate. Celá skupinka, kromě Kylie, se dala do smíchu.

   Nate se sice smál, ale nenapadlo ho zmínit fakt, že ještě včera šílel jako nějaká holka a tohle mu poradil táta.

   Zazvonilo na hodinu a třídou se roznesl zvuk odsouvání a zasouvání židlí. Většina dětí si chtěla doříct všechno, co o přestávce nestihli, ještě než přijde do třídy učitel.

   „Tak jo," řekla Kylie, než se jejich skupinka stihla rozejít ke svým místům, „o víkendu jim všichni zkusíme napsat a do pondělí musíme zjistit aspoň jejich jméno, platí?"

   Všichni přítomní přikývli. Nate už sice jméno znal, ale i tak ho zajímalo, jak se budou jmenovat ti ostatní. 

   I když by to nepřiznal, tak ho nejvíc zajímalo, jak se jmenuje ten od Kylie, protože se mu taky tak trochu líbila, ale to nikdo nesměl vědět. No, nikdo kromě Maxe. Ten se nepočítal, protože to byl jeho nejlepší kamarád.

   Pan učitel přišel do třídy. Měli zrovna angličtinu a ta Nateovi šla dobře, takže nemusel dávat pozot. (I tak ale dával pozor, protože byl vzorný a pan Jones mluvil vtipně.)

   Poslouchal na jedno ucho, přičemž ho napadlo, co teď asi dělá Rory. Určitě je taky ve škole, že? Musela taky chodit do druhé třídy, protože byli skoro stejně staří. 

   Vyhrnul si rukávy mikiny. Vzal si do ruky fixu, zkontroloval, že se na něj pan Jones nedívá, a napsal:

   Co teď děláš?

   Odpověď mu přišla okamžitě.

   Nudím se ve škole, ty?

   Nate se usmál.

   Taky.

   Pan Jones vysvětloval, proč se ve slově ‚být' píše tvrdé y. Natea zajímalo, jaký předmět teď měla Rory.

   Co máš teď za předmět?

   Matiku.

   Ta mi moc nejde.

   Mně celkem jo.

  Nate nevěděl, co na to má napsat, ale napadla ho další věc, na kterou by se mohl ze slušnosti zeptat.

   Jak se máš?

   Znovu zkontroloval, jestli ho pan Jones nevidí.

   Dobře. Potom, Dneska jsem dostal ke svačině čokoládovou tyčinku, lepší už to být nemůže.

   Nate se zasmál a pan Jones se k němu otočil. Nate předstíral, že poslouchá, dokud pan Jones nepřenesl svoji pozornost jinam.

   Znovu si přečetl poslední větu, aby mohl odepsat. A zarazil se.

  Dneska jsem dostal...

   Nate zmateně svraštil obočí a dopsal do toho malého prostoru mezi ‚dostal' a ‚ke' písmeno ‚a' a nad to otazník.

   Rory asi jenom zapomněla písmeno a nevšimla si toho. Ne, že by byla kluk nebo tak něco, protože tak to přece nechodilo. Nate byl dost velký na to, aby pochopil, že rodiče byli vždycky muž a žena. Tak to bylo i se spřízněnými dušemi, protože ty se do sebe mohly zamilovat. Nefungovalo to tak, že by Nate mohl mít za spřízněnou duši svého kamaráda.

   Rory škrtla i písmeno, i otazník a napsala vedle: Víš, že jsem kluk, že jo?

   Nate přestal dýchat. Určitě si to přečetl špatně.

   Víš, že jsem kluk, že jo?

   Nebo možná ne. Ale jak to bylo možné?

   Rychle fixu zavřel, vrátil ji zpátky do pouzdra a shrnul si rukáv dolů. Nedokázal uvěřit tomu, že měl takovou smůlu, že popletli zrovna jeho spřízněnou duši. Kdo o těchhle věcech vůbec rozhodoval? Jak se mohlo stát, že mu přiřadili někoho špatně?

   Nate o Rory (Rorym?) ten den ve třídě už nemluvil. Místo toho čekal, až se dostane domů a bude se moct zeptat rodičů.