The Words ✔

Abby's Last Farewell ✔

   „Já to prostě nechápu."

   „Že? Já taky ne. Vždyť to nedává smysl."

   Rory a Abby se oba se založenýma rukama opírali o zeď a mračili se na Felixe, nadšeně pobíhajícího po zahradě za nějakou holkou v květovaných šatech.

   „Přece... přece má naše geny. Divím se, že se nenarodil s duhovými vlasy. Co to dělá?" zeptala se Abby zmateně.

   „Třeba má horečku," napadlo Roryho.

   Chloe vyšla ze dveří po jejich levé straně. V jedné ruce nesla misku plnou křupek a v druhé nějakou určitě přeslazenou limonádu. „Mohli byste ho přestat soudit za to, že běhá za holkama? Je ještě malej, proboha, může si dělat co chce," pokárala je.

   „My ho nesoudíme," protestoval Rory. „Jenom to nedává smysl. Je to kluk s našimi geny - holky by pro něj měly být španělská vesnice."

   Abby s ním naprosto souhlasila. Byla neskutečně vděčná za to, že potkala Chloe, protože jinak by byla sama až do konce života, vzhledem k tomu, že kdokoliv, s kým se bavila déle než deset minut, měl tendenci předstírat, že má nemocného psa nebo babičku v nemocnici, jenom, aby s ní už nemusel mluvit. Nechápala, proč se to pořád dělo. Jediné, co chtěla, bylo bavit se o Doctorovi Who. Copak toho chtěla tak moc?

   „No, tak očividně nejsou, takže se přestaňte chovat jako malí a nechte ho být. Měla bys být ráda, že je aspoň trochu šťastný po včerejšku," připomněla jí Chloe. 

   Abby protočila oči. „Ale no tak. To nic nebylo," hájila se.

   „Co nic nebylo?" zeptal se zmateně Rory.

   Abby mu chtěla odpovědět, že se vážně nic zajímavého nestalo, ale Chloe ji předběhla.

   „Abby mu pustila Cestu do fantazie."

   „Vždyť je to pohádka!" 

   „Ale děsivá! S krvácejícím drakem a příšerou, co pojídá lidi!"

   „To nemění nic na tom, že je to pohádka," zopakovala Abby.

   Její manželka nad ní zakroutila hlavou. „Je to animovaný film. Takhle bude mít trauma do konce života. Copak bys mu pustila třeba Útok titánů?"

   Abby si odfrkla a mávla rukou. „Ale prosím tě. Vždyť to vidíš sama - už běhá po venku. Má radost. Očividně se z toho dostal."

   Chloe zamumlala něco, čemu Abby nerozuměla a odkráčela položit křupky a pití na stůl. Abby se sama pro sebe usmála. Chloe byla opravdu ta nejlepší matka, kterou Felix mohl mít, a Abby ji za to neskutečně milovala.

   „Myslíš, že mu můžu pustit Útok titánů?" zeptala se Abby Roryho, jakmile se ujistila, že je Chloe z doslechu.

   Rory se uchechtl. „Asi ještě ne."

   Abby trucovitě našpulila rty. Chtěla se zeptat, jestli je teda vhodné, aby Felixovi pustila Hru o trůny nebo ten německý seriál Dark, i když věděla, že je na to ještě malý, ale nedostala k tomu příležitost, protože někdo zazvonil a ona musela jít otevřít.

   Za dveřmi stál usmívající se pár - černovlasý muž a blonďatá žena, oba o hlavu vyšší než Abby - a kluk asi stejně starý jako Felix se stejně černými vlasy jako jeho otec a zelenýma očima. On byl jediný z trojice, který ji neurazil svou výškou, a tak se k němu sklonila a pozdravila ho jako první.

   „Ahoj. Ty jsi Felixův kamarád?" zeptala se ho s úsměvem. Rychle pohlédla na jeho rodiče, kteří se naštěstí usmívali na své dítě, takže jim nevadilo, že je Abby ignoruje.