The Words ✔

67. Nothing Like Us

Nate (30) | Rory (30)

✿

   Nate se zasmál, když mu z rukou vyklouzly klíče při pokusu odemknout dveře do Roryho bytu. Měl trochu připito a tak měl menší problémy s děláním obyčejných věcí - jako bylo odemykání dveří v jeho případě (nebo chození do schodů, když už byli u toho.)

   Sehnul se pro ně, ale nedošlo mu, že stojí tak blízko dveřím, a praštil se do čela.

   „Au," zamumlal, chytil se za hlavu a posadil se na podlahu vedle klíčů. Opatrně je vzal do ruky a opřel se o dveře. Automatické světlo, které se rozsvítilo, jakmile vyšel do patra, zase zhaslo a Nate se tak ocitl v úplné tmě.

   Napadlo ho, že by se měl zvednout a vejít dovnitř, ale to vyžadovalo energii, která mu momentálně scházela. Aby zahnal nudu, začal si přehazovat klíče z ruky do ruky a přitom si mumlal nějakou písničku, kterou slyšel, když byl venku.

   Nevěděl, jak dlouhá doba uběhla, ale někdy později uslyšel z přízemí zvuky, jak někdo otevřel dveře a šel nahoru, a tak rychle zmlkl ze strachu, že je to sériový vrah, který se chystá jeho i Roryho zavraždit.

   Asi o minutu později se ukázalo, že je to jejich poměrně mladá sousedka, která ho po cestě pozdravila a pokračovala dál do svého patra.

   Jakmile se chodba znovu ponořila do tmy, Nate, stále nepřesvědčen, že v budově není sériový vrah, si začal zpívat, aby překonal strach a případně odradil vraha od toho, aby je zabil. Nemohl sice spoléhat na to, že by ho nezabil jen kvůli tomu, aby byl zticha, ale nic lepšího ho nenapadlo.

   „Hm hm hm," mumlal si ze začátku. V jedné ruce teď už pevně svíral klíče a mžoural do tmy. „I'm... doing this tonight. You're... probably gonna start a fight. I... know this can't be right, hey baby come on."

   Pořád se mu zdálo, že je na chodbě moc ticho, (i když se jeho hlas rozléhal způsobem, ze kterého měl chuť se smát) a tak trochu přidal na hlasitosti. Jen trochu.

   „I loved you endlessly, when... you weren't there for me, so... now it's time to leave and make it alone. I know that I can't take no more, it ain't no lie! I wanna see you out that door, baby bye bye b--"

   Rory v tu chvíli otevřel dveře, což způsobilo nejen to, že se světlo znovu rozsvítilo, ale taky že se Nate zakymácel a spadl dozadu, až se jeho hlava dotkla Roryho chodidel. Když vzhlédl, Rory měl na tváři zmatený pohled, a Nate se na něj spokojeně usmál.

   „Ahoj."

   „No nazdar," pozdravil ho zpátky Rory s pobaveným úsměvem na rtech. „Nechceš mi říct, co děláš v jedenáct večer na podlaze před dveřmi?"

   Nate byl najednou smutný. „Tys mě neslyšel zpívat?"

   Rory ustoupil o krok dozadu, kvůli čemuž už Nate neměl na čem ležet a hlava mu dopadla na zem.

   „Slyšel, proto jsem ti taky šel otevřít. Jen mě zajímalo, co jsi dělal, že jsi na té zemi vůbec skončil," vysvětlil a sehnul se, aby mohl Nateovi pomoct se zvednout.

   Jakmile byl Nate na nohách, znovu měl důvod se usmívat. „Takže jsi mě slyšel zpívat?" zeptal se nadějně.

   Rory se uchechtl. „Ano, Nate, slyšel jsem tě zpívat."