The Words ✔

11. The First Day of School

Nate (13) | Rory (13)

✿

    Dnes byl Daniellin první den školy a Nate si připadal stejně nervózní jako jeho mladší sestra. Pro něj byl tenhle rok první, kdy s ním nebyl Max, protože se o prázdninách přestěhoval do Wichity. Nate měl sice více kamarádů, ale s nikým se nebavil tolik jako s Maxem. Jediná dobrá věc na dnešku byla ta, že ho máma zase jednou odvezla do školy. Posledních pár let musel jezdit autobusem, ale dnešek byl výjimkou, protože se máma chtěla rozloučit s Danielle až u školy, aby ji mohla po cestě ještě trochu uklidnit.

   „Mami, co když si tam nenajdu kamarády?" zeptala se ze zadního sedadla Danielle. Nešlo jí úplně dobře rozumět, protože si u toho kousala nehty, ale i Nate i jeho máma pochopili, co chtěla říct.

   Máma se na ni podívala v zrcátku. „Ale najdeš. Nemusíš se bát. Nate se taky bál a podívej, kolik má teď přátel! Dobře to dopadne," ujistila ji máma s úsměvem. Danielle jen zrychlila v kousání nehtů.

   „Ale Nate měl kamarády už ze školky! Se mnou tam nebude nikdo, s kým jsem se ve školce bavila!" vyváděla. Nate věděl jen to, že ve školce měla dvě pořádné kamarádky a k její smůle šly obě na jinou školu. Danielle znala pár jejích nových spolužáků, ale dříve se s nimi nekamarádila.

   „Ve školce sis přece taky našla přátele, ne? Bude to dobré." Nateovi přišlo, že to jeho máma s těmi ujišťujícími projevy přehání, ale Danielle se to zdálo uklidňovat, a tak na to nic neřekl.

   V poslední době se mu často stávalo, že chtěl říct nějaký jedovatý komentář na cizí chování, ale vždy se zastavil, protože nechtěl být drzý. 

   Danielle stočila pohled na cestu a zřejmě myslela na to, jaké to ve škole bude. Nate se pokusil o to samé. 

   Už měl dost času přemýšlet nad tím, jaké to tam asi bez Maxe bude, ale vážně doufal, že to nedopadne jako žádný ze scénářů, které mu prolétly hlavou. Pořád přece tam byl Frank. Moc se s ním nebavil, ale Nate a Max s ním občas prohodili pár slov, když na něj byli Jimmy a Peter obzvlášť hnusní. Nateovi toho kluka bylo líto.

   A kdyby se nemohl bavit s Frankem, prostě by mu musela stačit Kylie. Sice mu připadalo trochu trapné, aby měl jako jedinou kamarádku zároveň jeho přítelkyni, ale pochyboval, že by na to někdo něco řekl. Nate a Kylie byli první, kdo v jejich třídě s někým chodil, a to jim z nějakého důvodu zajistilo, aby si z nich nikdo nedělal legraci. Tedy, až na pár poznámek o líbání, ale to se dalo přežít. 

   „Ty budeš v pohodě?" zeptala se ho máma.

   Nate se na ni usmál a pokrčil rameny. „Nějak to zvládnu."

   Máma jednou rukou pustila volant a poplácala ho po rameni. „To je přístup." Odmlčela se a vrátila ruku zpátky na volant. „Víš, on to tak včera nemyslel. Byl jenom opilý, vždyť ho znáš," řekla mu.

   Nate se podíval z okna. „Jo, já vím."

   Včera večer, když se jeho otec vrátil z „neskutečně únavného a obtížného dne v práci, proč si myslíš, že jsem si šel pro něco k pití?" se jeho rodiče znovu pohádali. Nate už byl na jejich hádky zvyklý, a tak se obvykle zavíral do pokoje a předstíral, že je neslyší. Jenže tentokrát to nestihl dost brzy a jeho otec ho několikrát urazil a řekl hodně věcí, které Nateovi ublížily.

   Máma ho naštěstí zastavila, než řekl ještě horší věci, jenže potom se místo toho hněv jeho otce zaměřil na jeho mámu a Nate si to dával za vinu.

   Tak před rokem si konečně uvědomil, že oba jeho rodiče nejsou tak perfektní, jak si jako dítě myslel. U mámy mu to bylo jedno, protože i když ji neviděl stejně jako dříve, pořád to byla jeho máma a byla na něj hodná a snažila se ho dobře vychovat. Nate si toho byl moc dobře vědom. Avšak u jeho otce to bylo horší.

   Ten muž byl neustále opilý, nadával a často rozbíjel věci. Snažil se být otcem alespoň pro Danielle, ale selhával v tom. S Natem moc nemluvil, i když se už přenesl přes tu věc se spřízněnou duší.

   Co si tak Nate pamatoval, jeho otec se na něj naposledy usmál, když se dověděl, že Nate chodí s Kylie. Tehdy seděl na gauči s flaškou v ruce a prohlásil, „Vždycky jsem věděl, že můj syn nemůže být teplouš." Nate mu na to nic neřekl a ani jeden z nich o tom později nemluvil.

   Jeho otec měl ale pravdu. Nateův zájem o kluky se nijak nezvýšil. Chodil se velmi hezkou holkou a to mu stačilo.

   Máma zastavila před školou. Danielle zůstala sedět na místě a Nate se natáhl dozadu, kde vedle jeho sestry seděl jeho batoh.

   „Já tam nechci," prohlásila Danielle. „Prosím, můžeme jet domů?"

   Máma se na ni otočila. „To asi ne, zlato. Ale už jsem ti říkala, že se nemusíš bát, dobře? Nate tě zavede do třídy a kdyby ses ztratila, víš, že se můžeš vždycky někoho zeptat. Nic se ti nestane."

   Nate nevěděl, jestli by se taky měl pokusit ji nějak uklidnit, ale neměl co říct, tak to nechal na zkušených.

   Danielle pomalu přikývla. „Ale po škole si pro mě přijedeš, že jo? Ještě nemusím jezdit autobusem. Že nemusím?" děsila se. Jejich máma zavrtěla hlavou.

   „Hned po škole tě vyzvednu a půjdeme na zmrzlinu. To bude fajn, že?" Danielle přikývla. „Tak vidíš. Když to dneska zvládneš, můžeš si vybrat jakoukoliv zmrzlinu chceš."

   Danielle se usmála. „A Nate s náma půjde taky?"

   Nate se podíval na mámu. Možná mu bylo už třináct, ale pokud byla v sázce zmrzlina, bylo mu jedno, jestli šel někam s mámou jen tak.

   „Chceš aby šel?" Danielle přikývla.  „Tak půjdeme všichni."

   Jeho mladší sestra se usmála tak, že jí šly vidět zuby. Hned se zdála klidnější.

   Nate i Danielle se rozloučili s mámou a vystoupili z auta. Nate se otočil na svoji sestru. „Připravená?"

   Danielle mu věnovala nejjistější úsměv, jaký se jí zřejmě podařil. „Naprosto."