Nate (27) | Rory (27)
✿
„Co ty tady děláš?" zeptal se Rory, když vešel do bytu a uviděl Abby, jak Nateovi nadšeně něco vysvětluje u kuchyňského stolu s otevřeným notebookem před nimi. Nate ji ze začátku poslouchal, ale po nějaké chvíli se nechtěně ztratil v myšlenkách.
Abby přestala uprostřed věty, vzhlédla a zazubila se na Roryho. „Přišla jsem si s vámi popovídat, ale nedošlo mi, že jsi ještě v práci, tak jsem se dala do řeči aspoň s Natem," vysvětlila.
Rory si vyzul boty a pověsil bundu, přičemž nad Abby protočil oči. „Tím chceš říct, že jsi mluvila zatímco Nate tam seděl a přemýšlel o tom, jestli díky tobě stihne ohluchnout ještě před třicítkou?"
Nate se uchechtl a Abby po něm střelila pohledem. „Víš, nezabilo by tě říct někdy něco hezkýho," oznámila Rorymu. „A navíc nemáš pravdu - Nate mluvil taky."
„Vážně?" Rory se vydal za nimi ke stolu. Když se s Natem setkali pohledem, slabě se na něj usmál. „Tak o čem jste se bavili?" zeptal se tentokrát Natea.
Nate netušil co odpovědět, protože zatímco mu Abby něco nadšeně vysvětlovala, on přemýšlel o nedůležitosti lidské rasy ve vesmíru. Na svoji obhajobu - vesmír je vážně velký a on nemůže za to, že si právě uvědomil, jak nevýznamná je jeho existence.
„Uh... jenom o..." O čem to Abby mluvila? „Bavili jsme se o... krasobruslení?" odpověděl nejistě.
Abby se na něj usmála. Rory se tázavě podíval na Abby. „Už zase jsi mluvila o Yurim s Victorem?"
Nate měl pocit, že ta jména Abby zmínila, takže asi prošel testem.
Abby jen pokrčila rameny. „Nemohla jsem si pomoct."
Rory se zasmál, zakroutil hlavou a zvedl se ze židle, aby si mohl jít uvařit kávu, což dělal pokaždé, když přišel z práce.
„Stalo se ve škole něco zajímavýho?" zeptala se Abby. Nate věděl, že správně by se na to měl ptát on, jenže Roryho odpověď by pravděpodobně byla jen ‚ne.'
„Jedna studentka se pokusila podvádět při testu stejným způsobem jako kdysi Nate. Nedokážu uvěřit, že s tím pořád ještě nikdo nic neudělal. Já sice dávám pozor na všechny, hlavně na ty s krátkými rukávy, ale stejně by mělo existovat nějaké pravidlo, které třeba zakazuje mít při testu fixy. Hodně by to pomohlo."
Nate už skoro zapomněl na to, jak mu tehdy pomohl při testu z matematiky, ale teď, když mu to Rory připomněl, nedokázal uvěřit, že mu to prošlo. Taky si díky tomu vzpomněl na svého kamaráda Franka, se kterým mluvil naposledy na střední. Byli tehdy docela dobří přátelé.
Rory začal Abby říkat ještě nějakou příhodu, kterou by Nate taky poslouchal, jenže začal přemýšlet, kdy asi lidé přišli na to, že díky fixám můžou komunikovat se svou spřízněnou duší. Vždy měl za to, že každý měl spřízněnou duši už od počátku časů, ale tehdy přece fixy neexistovaly, takže se spolu ti lidé nemohli domluvit. Nemuseli nikdy zjistit, kdo je jejich spřízněná duše.
Kdy vlastně vznikly fixy? Určitě někdo už před jejich vznikem musel vědět o existenci spřízněných duší a o způsobu, jak se domluvit. Třeba používali něco jiného na psaní? Sice nikdy neslyšel o tom, že by fungovalo něco jiného než fixy, ale něco takového muselo existovat. Fixy se tolik nelišily od ostatních psacích potřeb, tak proč fungovaly zrovna ty? To do nich přidávali něco zvláštního, co je tu taky od počátku časů, takže by vlastně stačilo jen přidat tu jednu látku do ostatních věcí a fungovalo by to?
ČTEŠ
The Words ✔
Short StoryVe světě, kde má každý svoji spřízněnou duši, jsou chlapci Nate a Rory spojeni už od narození. Můžou spolu komunikovat pomocí zvláštního pouta, které jim umožňuje vidět, co si ten druhý napsal na kůži, jelikož se to objeví na jejich vlastní. Nate...