The Words ✔

62. When I Was Your Man

Rory (29) | Nate (29)

✿

   „Rory."
   „Rory..."
   „Rory!"

   „Hm."

   „Co říkáš na to, že bychom dneska zašli ven? V kině dávají nový Star Wars. Můžeme si stěžovat, jak se to zhoršilo od původní trilogie." 

   „Nech mě být."

   Abby si povzdechla a přestala ho rukou hladit po zádech. Matrace se prohnula pod její vahou, když se zvedla z postele.

   „Tak já ti tady aspoň otevřu okno, jo? A odtáhnu závěsy? Máš tady hroznou tmu."

   Rory nezareagoval dost rychle a Abby prudce odtáhla závěsy, čímž do pokoje pustila hnusné, oslepující světlo. Rory silněji stiskl víčka k sobě a schoval si hlavu do polštáře.

   Po chvíli se dovnitř dostal i závan čerstvého vzduchu a Rorymu přejel mráz po zádech. Přetáhl si svoji bílou peřinu přes hlavu, jenže se mu někdy ve spánku povedlo ji otočit, takže mu teď z druhé strany čouhala chodidla a kvůli tomu mu byla ještě větší zima.

   „No není to takhle lepší? Trochu se tady vyvětrá a hned ti bude líp."

   Rory nesouhlasně zamručel do polštáře.

   „Teď ještě aby ses osprchoval a něco snědl a můžeme jít ven, protože jsem si jistá, že jsi za tu dobu, co se tady schováváš, musel zapomenout, jak svět tam venku vypadá."

   Rory zamumlal, že nikam jít nechce, ale nebyl si jistý, jestli mu Abby rozuměla. 

    „No tak, vstávej," poručila mu a jako ten nejkrutější člověk na světě z něj stáhla peřinu.

   „Ne," protestoval Rory, přičemž se snažil na peřinu dosáhnout, ale Abby ji úplně shodila z postele, takže musel trpět v té hrozné zimě.

   „Ale ano. Už jsi tady zavřený tak týden, takhle to pokračovat nemůže."

   Rory si připadal příliš vyčerpaný, aby se s ní hádal. Sice jí na to nic neřekl, ale vstávat taky nehodlal, což Abby frustrovalo, pokud to poznal správně podle toho, jak se ho snažila dostat z postele.

   „Roryyyy," přemlouvala ho, přičemž ho tahala za jednu ruku. „Slibuju, že když si aspoň sedneš, vrátím ti peřinu."

   Rory přemýšlel, že by ji neuposlechl, ale když se z okna přivalila další vlna studeného vzduchu, neochotně se posadil. 

   „Vidíš? To nebylo tak těžký," řekla mu, hodila po něm peřinu a posadila se na volné místo vedle něj.

   „Už sedím. Můžeš odejít."

   „Ne dokud mi neřekneš, co se stalo."

   Rory si protřel oči. „Nechci o tom mluvit," zalhal. Kdyby Abby řekl, co se stalo, musel by taky přiznat, jak k tomu došlo a jelikož nikdo z jeho přátel nevěděl, že se scházel s Natem, byla by na něj naštvaná, že jí to neřekl dříve.