The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

1. This Is Revolt!

„Jestli to nevadí, budu vyprávět v první osobě." přikývla jsem, aby už konečně začal.

Rok 2250...
Vyděšeně jsem běžel, jak nejrychleji to šlo lesem a za sebou stále blíž slyšel běžet pět odporně páchnoucích alf. Byl jsem první, kdo se pokusil o útěk z toho vězení, kterému říkají výcvikové centrum pro omegy a kdybych dovolil, aby mě chytili, už nikdy bych nespatřil denní světlo a ztratil jedinou šanci na nalezení hodné alfy, která by mě v budoucnu mohla milovat. Pravděpodobně bych skončil v jednom z nevěstinců, kde je jediným úkolem uspokojit požadavky každé alfy, která zaplatí. Fuj, nic takového bych v životě nedovolil. Ignoroval jsem, fakt, že moje plíce asi učinili rozhodnutí opustit mě a běžel dál, jakoby mi šlo o život, protože mi o něj v podstatě šlo. Nikdy jsem neměl větší strach, utíkal jsem, ale stále je slyšel a měl pocit, že mi už dýchají na krk.

Přede mnou se najednou rozprostírala obrovská mýtina, na které bylo jen jedno místo, kam se schovat, stará kůlna. Vběhl jsem dovnitř, ke dveřím přistrčil skříň a přikrčil se v očekávání silné bolesti, kterou způsobí alfa hlas, který na mě určitě použijí, aby mě donutili vzdát se.

Zvenku bylo slyšet nějaké zvuky, ale žádná bolest nepřicházela. Pomalu a opatrně jsem se postavil a vykoukl z okýnka, to co jsem zjistil mi vyrazilo dech. Všech pět alf leželo v klubíčku na zemi, drželi se za uši a nevypadalo to, že se ještě někdy zvednou. Asi po půl hodině jsem se rozhodl vylézt z boudy, všichni tam leželi, řekli byste, že spí, kdyby jejich obličeje nezdobila bolestná grimasa, na kterou jsem se nemohl ani dívat. Ale co se jim stalo? Nic jsem neslyšel, ale co je potom zabilo? Byl jsem si jistý, že na tu boudu použili alfa hlas, očividně všichni najednou, ale proč se to obrátilo proti nim? Musí to být v té boudě!

Jelikož jsem před celým tímhle šílenstvím studoval tři roky Chemickou fakultu, dokázal jsem i za primitivních podmínek zjistit, že se v konstrukci boudy nachází zlato, poslední vzorek zlata, který před osmdesáti lety úplně vytěžili. Nějakým způsobem odráží veškeré vysokofrekvenční zvuky, mezi které patří i alfa hlas a vrací je v deseti násobně větší síle. Bohužel se mi podařilo najít množství zlata tak na jednu ochranou helmu. Rozhodl jsem se pro risk a vydal se do sice již nepoužívaných, ale stále hlídaných laboratoří. Teď jsem byl za to odpudivé černé oblečení, co nám dali v centru, rád, protože mi poskytovalo neviditelnost ve tmě. Po cestě k laboratořím jsem viděl město, ve kterém jsem se narodil, úplně jiné, všude bylo cítit alfy, jejich pachy se míchaly a vytvářely nechutný zápach, ze kterého se mi chtělo zvracet.

Můj život byl dokonalý do chvíle, kdy se Světové Spojenectví, zkráceně SS, rozhodlo do celého světa vypustit "lék" na nový druh chřipky, který byl smrtelný a umírali na něj denně tisíce lidí, ale nikdo netušil, že tento "lék" má vedlejší účinky, které nám zmutují DNA a udělají ze všech zrůdy skřížené s vlky. Ten den jsem se dozvěděl, že mám velké předpoklady k tomu stát se členem SS, díky cenným příspěvkům v oblasti chemie a teď?, teď jsem byl omega, což pro mě znamenalo zničení všech snů, jejichž splnění jsem měl na dosah. Po zjištění, že se něco pokazilo, došlo k odvolání vůdců zemí světa a jejich pozice nahradily alfy, které jako nejvyšší vrstva měli nejvyšší pravomoci, pro bety se toho změnilo nejméně, žijí stále stejný život, jen s tím rozdílem, že jsou odděleny od ostatních alf a omeg.

Omegy jsou pro všechny jen chátrá, jsme nejnižší vrstvou, která je pouze na vykořisťování, zneužívání a plození dětí. Ano, myslíte si správně, každá omega bezohledu na pohlaví, může otěhotnět, takže já taky, ne že bych o to stál, to rozhodně ne.

Proplížil jsem se až k velkým šedivým, nepřístupně vyhlížejícícím budovám v oploceném areálu laboratoří. Teď nastal teprve čas skrývat se, protože okolo laboratorních budov bylo snad víc alf než u slavnostního projevu nově zvoleného prezidenta, samozřejmě omegy právo volit nemají. Tmavými stíny jsem se dostal až k centrálnímu zdroji energie a s pomocí trošky vody ho vyřadil z provozu. Byla tma, nikdo nic neviděl, slyšel jsem, jak pár alf nadává u hlavního zdroje, ale tomu už nepomůžou. Dveřmi, které se při výpadku proudu otevřeli, jsem vešel do jedné z laboratoří. Po dalších pěti minutách se rozsvítila záložní světla a já se mohl pustit do práce. Zjistil jsem, že dokážu vyrobit napodobeninu zlata, vzniklá slitina síry a železa měla skoro stejné vlastnosti jako zlato, s tím rozdílem, že tato slitina nezpůsobí smrt, ale celkové ochromení, ale to není problém. S tímhle bych se mohl pokusit, zlepšit život nás všech, s tímhle bych mohl opět pracovat jako chemik, ale nejdřív musím mít plán. Nic z toho nedokážu sám, takže potřebuji spojence a taky vím, kde je seženu. Potichu jsem otevřel dveře, všudypřítomnou tmu narušovaly jen dvě bezpečnostní žárovky, ale i tak jsem postřehl tři postavy stojící u vchodu do budovy.

„Tak co se tady stalo?" nejvyšší z postav promluvila drsným a znatelně rozčíleným hlasem.

„Tohle se samo neudělalo, někdo to musel vyzkratovat, šéfe" nejvyšší si frustrovaně odfrkl.

„Co nejdřív se to musí spravit, celý město teď jede na záložní zdroje a pokud nechceme skončit bez elektřiny opravíme to" pak všichni odešli a já konečně mohl utéct. Opravdu hodně jsem si oddechl, když jsem byl odtamtud pryč, získal jsem, co jsem potřeboval a to hlavní, navíc mi ještě nevědomky prozradili, že se mi povedlo vyřadit celé město, takže nebude nic těžkého dostat se do televizního vysílání, jediný problém jsou alfy.

O pár minut později jsem stál před vysílacím studiem, skvělé bylo, že bylo už dost pozdě, takže tady byl jen jeden člověk, kterého se snad zvládnu zbavit a s ostatním si taky poradím.
Po tmavých chodbách jsem procházel ke studiu, už z dálky bylo vidět světlo z vysílací místnosti a pak se dalo rozpoznat i jednu postavu v ní. Přikradl jsem se k alfě a vší silou ho praštil klackem po hlavě. Alfa nestačil ani vykřiknout, skácel se k zemi a mně umožnil přístup ke kamerám i výběru vysílání.
Zasedl jsem na židli a začal svůj předem připravený proslov, patřící všem omegám světa.

„Nejdříve bych se rád omluvil všem alfám, protože pro dnešek se vysílání hokejového utkání ruší...

Dovolte, abych se představil, jmenuji se Louis Tomlinson, do nedávna jsem pracoval v oblasti chemie a měl jsem všechno o čem jsem snil. To celé zničila tahle zrůdnost, co se nám všem stala, ale nejvíc za to mohou alfy! Přece se sebou nesmíme nechat takhle zametat! Měli bychom to dělat proč? Protože jsme omegy? Jsme snad teď méně chytří? Nebo teď nemáme city? Ne! Jsme pořád stejní lidé, jen si z nás alfy udělaly otroky! Ano, přesně tak, myslíte si, že se k nám takto chovají, protože si to zasloužíme? Zase špatně! Ne! My si to nezasloužíme, to jen alfy mají v oblibě ubližovat nám! Měl jsem kamaráda, jmenoval se Peter, zamiloval se do alfy a stal se její Mates, teď by podle nových pravidel měla být věta "A žili šťastně až do smrti", ale to je jen pohádka! Jeho alfa ho dohnala k sebevraždě! Zabil se, protože to nedokázal vydržet! On je mrtvý a jeho alfa do konce života v bezvědomí, ale nepřijde vám to moc snadné? Měla by trpět, tak jako trpěl on!

Proto jsem dnes tady. Jestli vás už nebaví dělat alfě sluhu, jestli nechcete být hračky, jestli chcete bojovat za svobodu, povstaňte jako Fénix z popela a postavte se alfám! Našel jsem způsob, jak je porazit a s každou omegou se o něj podělím. Povedu vás všechny ke svobodě! Povedu vás všechny vstříc novému světu bez utrpení pro omegy! TOHLE JE VZPOURA!" zvedl jsem se a opustil studio...

*OMLOUVÁME SE, PORUCHA NENÍ NA VAŠEM VYSÍLAČI*

A tady máte první plnohodnotnou kapitolu, věnuju ji KlaraHerz , za její krásné a hlavně povzbudivé komentáře :*

Váš Karel:3