The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

11. You behave strangely

Les na jih od úkrytu, (pohled Louise)
„Harry nemůžeme na chvilku zastavit? Myslím, že už jsme dost daleko" šli jsme asi dvě hodiny bez přestávky a Harry se stále neměl k tomu zastavit, navíc mě začínalo docela děsit jeho chování. Vůbec nemluvil, choval se jako bych tu ani nebyl a sem tam si něco zamrmlal pod nos.

„Už to není daleko, to zvládneš" houkl přes rameno a začal stoupat po příkrém srázu nahoru. S velkou námahou jsem šel, nebo se spíš plazil za ním. Našlapoval jsem opravdu opatrně, ale v jedné chvíli se celou váhou opřel o uschlou větev, která praskla a já upadl. Po břiše jsem jel dolů od deště mokrým lesním porostem, až se mi nakonec podařilo zachytit jednoho z kluzkých kořenů, na jehož síle teď závisel můj život.

„Harry! Harry! Pomoz mi, kde jsi Harry!" ruka, kterou jsem se křečovitě držel, sklouzla po mechu na kořeni a já se zřítil dolů...

Vymrštil jsem se do sedu, prudce oddechoval a pomalu si uvědomoval, že to byl jen sen. Pořád jsem ležel na dece na zemi v nějakém polorozpadlém domě, kam mě Harry dovedl.
Stočil jsem pohled k místu, kde si ustlal on, ale tam ležela jen pomačkaná deka a Harry nikde.

Rozhlédl jsem se po místnosti, která se utápěla v šeru brzkého rána a až u okna byla vidět vyšší postava s vlasy pohupujícími se, díky větru, který si našel cestu škvírami ve zdech. Moje bosé nohy samovolně dopadly na studenou, holou zem a já po špičkách přešel k Harrymu, který stále upíral, svoje tmou zkalené oči do tmy za oknem.

„Proč nespíš?" trhnul jsem sebou při zvuku jeho spánkem ještě chraplavějšího než obyčejně, který způsobil husí kůži a zároveň pocit, že co nevidět omdlím.

„Na to samé bych se mohl zeptat já..." všiml jsem si, jak se ušklíbl, ale v očích měl stále ten zamýšlený výraz.

„Nemůžu spát, nejsem zvyklí spát na zemi, ale ty si jdi lehnout" naposledy jsem se na něj podíval, trochu se zamračil, ale nakonec bez dalších protestů zamířil zpět na deku.

„Ale stejně se chováš divně" tohle byla poslední slova, která jsem řekl, než se moje mysl odebrala do říše snů...

Rozmluva mezi vědomím pod vlivem Loran a samotným Harrym, u kterého látka přestává působit, (Pohled Harryho)
Zabij ho, teď je ta nejlepší příležitost!

Ne, já nemůžu, pochop to!

Ale můžeš, no tak, je to jen jedna bezvýznamná omega, tohle je snazší než zašlápnout mravence!

Ne, on není jen omega, cítím, že je výjimečný, možná on...

Výjimečný? Hah, nech mě se zasmát, takových, jako je on, běhá po světě...

Ne, já ho prostě nechci a nezvládnu zabít, já nejsem dost silný...

No tedy, myslela jsem, že jsi silnější, budu si to muset udělat sama a jestli se mi postavíš skončíš ještě hůř než on!

Nech mě na pokoji! Dej mi už sakra pokoj!

Neboj už tě nechám, stejně si k ničemu, ale Louise dostanu stůj co stůj! A nejprve ho úplně psychicky zničím, ale za to můžeš děkovat jedině sobě!
Konec rozmluvy...

Pak mi v hlavě přestal znít Loranin hlas a já si uvědomil, že jsem Louisovi připravil osud horší než smrt.

Musí hned pryč, Loran jistě ví, kde jsme, nedělám si iluze, že mi věřila, tak aby nás nedala sledovat. Uvědomil jsem si, ale taky, že jsem ani na chvíli nepomyslel na sebe, na svůj život, prioritní pro mě byla ochrana Louise.

„Louisi, Louisi, probuď se! Louisi, no tak, musíme jít!" opatrně, abych mu nedej bože neublížil, jsem s ním zatřásl.

„Bože" vyletěl do sedu a s vyděšeným výrazem se okolo sebe zmateně rozhlížel. Vypadal jako štěně, které někdo vyhodil z teplého pelíšku na studenou, deštivou ulici, s těma krásnýma, modrýma očima, které mi i tentokrát dělali problém se soustředit.

„Co se děje? Proč si mě vzbudil?" do reality mě vrátila jeho otázka a uvědomění si, že na něj až nepřístojně dlouho zírám, div ne s otevřenou pusou.

„To je na dlouho, teď pojď, musíme vypadnout, rychle..."

„Zatím jsi mi nevysvětlil ani, proč si k nám přivedl alfy ,když si slíbil, že to neuděláš a já ti nechci jen tak slepě věřit, chci vysvětlení!"

„Musel jsem prozradit váš úkryt, abych získal důvěru alf a mohl ti pomoci utéct"

„Ale, co moje sestry a proč máš pořád potřebu mě chránit?"

„Slibuju, že ti na všechno, kromě té poslední otázky odpovím, ale..."

„Proč neodpovíš na tu poslední?"

„Protože sám odpověď neznám, ale teď musíme rychle zmizet, nebo..." než jsem stačil domluvit, ozval se první výstřel a mě rukou projela ostrá bolest.

„Harry!!!" uslyšel jsem těsně předtím než se mi zatmělo před očima a já ztratil vědomí...

(Pohled Louise)
„Harry! Bože tohle ne, Harry!" seděl jsem vedle Harryho a snažil se zastavit krev, která si razila cestu z ran na boku a mezi krkem a ramenem. Kulka určitě zasáhla tepnu, tolik krve jsem nikdy neviděl. Musím ho dostat pryč než vykrvácí.

Chytil jsem ho za zdravou ruku a odtáhl ho do druhé místnosti, tak abych se neukázal v okně odkud přišel výstřel.
Vzal jsem do roztřesených, zakrvácených rukou Harryho mobil a vytočil číslo mojí a hlavně Harryho záchrany.

„Prosím u telefonu doktor Horan..."

„Nialle, potřebuji pomoc..."

Hi!
Tohle je první část s novým coverem, to jen, aby jste se nelekali a...zároveň tu máme i novou postavu...ano Nialler přichází na scénu :D
Díly budou od teď vycházet o víkendech, případné změny předem hlášeny a to je asi všechno, co jsem vám chtěla, takže...
Vote
Komentík
Přečtení
Opravdu moc potěší :)

Váš Karlík :*