The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

16. Escape isn't a solution

(Pohled Louise)
S křečovitě zavřenýma očima jsem vyděšeně vzhlédl k překvapenému Harrymu.

„Louisi? Co si dělal za dveřmi?" zeptal se na zcela očividně zbytečnou otázku.

„J-já..." zakoktal jsem a studem sklopil pohled na zem.

„Kolik si toho slyšel?" vydechl nakonec hlasem, ze kterého se nedalo nic vyčíst a to mě děsilo ještě víc.

„P-proč jste mluvili o-o dítěti?" promluvil jsem roztřeseným a ze strachu z odpovědi přiškrceným hlasem. Neubránil jsem se pohledu do jeho náhle zkroušené tváře, ve které ovšem svítila i kapka naděje, která mě z části uklidňovala.

„Lou... Já...nevím, jak ti to říct...ty...my budeme mít dítě...ty jsi těhotný..." vydechl a mě se začala motat hlava z představy, že bych měl porodit a následně se postarat o miminko, vždyť já o dětech nevím skoro nic! Dobře, fajn, to je trochu přehnané, ale moje sestry jsou něco jiného, to nejsou moje děti!
Pak mi došlo, že za to může on... Nebýt jeho, žádné dítě bych nečekal! Nebýt jeho, v klidu bych se vrátil k ostatním a spolu s nimi vyhrát vzpouru! Harry mě stále držel, ale já ho od sebe prudce odstrčil až se překvapeně zapotácel a nebýt stolu, skončil by na zemi.

„Už na mě nesahej" řekl jsem chladně a probodl ho pohledem.

„Lou, mě to hrozně mrz..."

„Co tě mrzí?! Že si zneužil situace?! Že si mě využil, když jsem měl heat?! Nebo, že si mi udělal dítě, na to už je trochu pozdě, nemyslíš!" tak rozlícený jsem snad ještě nebyl. Harry vypadal, že ho moje slova hodně ranila, ale já byl moc naštvaný, aby mi ho bylo líto.

„Louisi, uklidni se, prosím..." na rameni jsem ucítil lehký stisk. Niall.

„Uklidni se? Uklidni?! Jak se mám kurva uklidnit, když mi on..." s hořkými slzami v očích jsem se na něj otočil, ale nenechal ho mluvit „... zničil život? Já jsem o dítěti nikdy ani neuvažoval a teď ho čekám s ním a nedobrovolně! Tak mi laskavě neříkej, ať se uklidním!!!" zakřičel jsem, odstrčil ho a utekl z pokoje s úmyslem zmizet a už se nevrátit. Vyběhl jsem jen v dlouhém, béžovém svetru, který byl mým jediným oblečením a nedbajíc na venkovní mráz utíkal, co nejrychleji od domu, jako bych snad mohl utéct před tím, co je teď mou součástí...

(Pohled Harryho)
„Louisi! Prosím, kde jsi?! Musíš dovnitř, nebo se podchladíš! Lou, prosím!" stál jsem ve sněhu před domem a křičel na Louise, který byl pryč už půl hodiny a tahle zima ve spojení s jeho těhotenstvím mohla způsobit i potrat, ne-li něco horšího.

„Harry, vezmi si boty a bundu, půjdeme ho hledat, v tom, co měl na sobě určitě mrzne" až teď jsem si uvědomil, jak strašně mě mrazem pálí nohy a Niallovi jsem mohl být jedině vděčný, že mi donesl boty, které jsem si s úlevným výdechem nazul. Louis se určitě daleko nedostal, ale i tak po něm nebylo ani vidu, ani slechu. Takhle jsme chodili už víc, jak hodinu, ale bohužel bezvýsledně. Mohl jsem si vyřvat hlasivky, ale Louis jakoby se do země propadl.

Pomalu jsem začínal propadat zoufalství, když jsem zaslechl Nialla. Ve chvíli, kdy jsem ho doběhl, se mi asi zastavilo srdce. Niall klečel u jednoho velkého stromu a s pláčem k sobě tiskl zkřehlé, bezvládné Louisovo tělíčko. Bez přemýšlení jsem k němu přiskočil, vzal ho do náruče a za stálé snahy probrat ho, ho nesl do domu. Byl jsem si vědom toho, že možná nesu už jen Louisovu prázdnou schránku bez duše, ale odmítal jsem uvěřit a vzdát to. Jestli kvůli mně umřel, tak se radši s tímto světem navždy rozloučím, než žít navždy sám, protože na mě tady nikdo nečeká. Bez Louise tenhle svět pro mě již nemá smysl.

Doběhl jsem do domu, položil Louise opatrně na lehátko a zapnul topení na nejvyšší stupeň. Přesunul jsem lehátko, co nejblíže k němu a pak si sedl do křesla vedle něj. V dlani jsem zahříval Louisovu ledovou ručku, ale zatím neprojevil sebemenší známku života. Když se jeho stav, ani po půl hodině nijak nezměnil z očí se mi spustily slzy, které nešlo zastavit.

„Prosím Lou, prosím! Nesmíš mě tady nechat! Já...bez tebe nejsem nic, nikoho na světě nemám! Prosím Lou! Bojuj, nesmíš se vzdát! Bože, já vím, nikdy jsem nebyl v kostele a...a nemodlil se k tobě, ale teď...teď tě prosím, neber mi ho, ještě má proč žít! Vím, že nemáš důvod plnit přání někomu jako já, ale když ne pro mě, udělej to pro něj, pro jeho sestry, které tak miluje, pro dítě, které nosí a pro přátele, kterým trhá srdce vidět ho takhle...prosím tě neber si ho k sobě, ještě ne..." vzlykal jsem tiše a políbil jeho nehybnou ruku.

„Miluji tě, Lou...miluji od prvního pohledu do tvých překrásných očí, které už asi nikdy neuvidím" nechal jsem slzy, aby volně stékaly po mé tváři a náhle ucítil lehký dotek na tváři. Prudce jsem otevřel od pláče červené oči a štěstím se znovu rozplakal.
Louis ke mně natahoval ruku, díval se na mě, ve tváři lehký úsměv a ještě něco, co jsem nedokázal rozeznat.

„Harry, proč...?" vyjeknul, když jsem si ho vtáhl do objetí a bezmyšlenkovitě umlčel polibkem. Jemně jsem vsál jeho spodní ret a až po chvíli si uvědomil, co dělám a rychle se odtáhl.

„Pro-promiň...já..." začal jsem koktat a nevěděl, co mám říct. Když jsem si něco dost hloupého vymyslel a chtěl promluvit, dal mi Louis prst na rty.

„Ne... To já bych se měl omlouvat, jsem idiot, kterej si nezaslouží lásku někoho, jako jsi ty..." usmál se na mě a já se málem propadl do země.

„Ty-ty si to slyšel?"

„Jo, celej tvůj proslov, ale až po těch slovech jsem mohl nějak zareagovat, navíc jsem si stále nebyl jistý, že ti mám odpustit, ale když jsem slyšel, že pláčeš, musel jsem... Jen ti zatím nedokážu říct to stejné, ale můžeš se pokusit mě přesvědčit?" provokativně na mě zamrkal a já se s úsměvem znovu vrhnul na jeho rty, které už se tentokrát zapojil.

„Lou! Ty jsi v pořádku!" do pokoje vletěl jako uragán Niall a odstrčil mě od Louiho, ale pak se zarazil, když ho chtěl obejmout.

„A hrozně smrdíš Harrym..." řekl rozhodně a my se oba začali šťastně smát. To jsme ještě zdaleka neměli vyhráno, protože se na obzoru začínali objevovat další temná mračna, která za krátko zakryjí všechno, co nám bylo drahé...

Karle, máš zpoždění!
Ano, vím, že díl jste čekali v pátek, já se opravdu snažila, ale prostě mi to nevyšlo, mrzí mě to, snad vyjde tento týden ještě jeden díl, abych vám to trochu vynahradila :)
Soo... Nechá mi tu nějaká dobrá duše komentáříček na povzbuzení? *prosím, prosím, smutně koukám*
Vote
Koment
Přečtení
Moc potěší :)
Váš Karlík :*