The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

21. Mine

(Pohled Harryho)
První, co jsem cítil byla bolest, hrozně silná bolest, která se zabodávala do každé části mého těla a já myslel, že zešílím. Jak postupně bolest odeznívala, objevil se zmatek spojený s množstvím pocitů, které se ve mně míchaly. Náraz jsem jasně vnímal bolest, strach, klid, smutek, štěstí a lásku a měl jsem pocit, že mi z toho praskne hlava. Po kratší době, kdy jsem se vzpamatovával jsem se podíval na Louise, který měl široce otevřené oči a zaujatě sledoval strop. Asi cítil, že ho někdo sleduje, protože najednou promluvil.

„Udělal jsi to." jeho hlas byl překvapivě pevný.

„Ano...prosím omlo..."

„Ne, zachránil jsi mi život a já, to teď cítím,...ty mě miluješ, mám pravdu?"

„Ano, ale chápu, že ty mě teď nenávidíš" smutně jsem sklopil pohled a čekal na...vlastně ani nevím, na co, možná, že začne křičet, dá mi facku, nebo mě vyhodí s tím, že už mě nikdy nechce vidět, ale nic z toho se nestalo.

„Já...já taky..."

„Co?" vzhlédl jsem a s úžasem sledoval jeho nádherné modré oči se zábleskem upřímnosti, kterou jsem i cítil.

„Taky tě miluju Harry, jen jsem musel skoro umřít, aby mi to došlo." jemně se na mě usmál a já se poprvé za posledních pět let, co zemřela moje matka, cítil šťastný, ne jen šťastný, ale opravdu šťastný. Bez přemýšlení jsem si ho vtáhl do objetí a pak se odtáhl se zdáním, že jsem to přehnal.

„Co se stalo?" zeptal se trochu zmateně a očích se mu zaleskl smutek.

„Ne neplač, já jen nevím, můžu...teda rád bych...smím?" plácal jsem hlouposti a ani si nevšiml, jak se po jeho tváři rozlévá úsměv.

„Prosím tě, přestaň mluvit a radši mě už polib, trdlo." zasmál se lehce a přitiskl se rty na ty mé. Teď to bylo stokrát silnější než předtím, ta přitažlivost mezi námi, kterou jsem od začátku cítil, byla díky našemu mates, tak silná, že mě uhodila jako kladivo hozené z nebe a způsobila výbuch ohňostrojů, které spálili moje nitro na popel a z popela povstala jako bájný Fénix láska a ochranitelské pudy, které mi nedovolily pokračovat, i když by si to Lou možná přál. Jemně jsem do něj strčil a on, díky tomu, jak se jen lehce podpíral rukama, spadl hlavou do polštářů.

„Omlouvám se, lásko, ale zaprvé jsi po operaci, zadruhé potřebuješ odpočinek, zatřetí bych měl oznámit doktorům, že nemusí vypisovat úmrtní list, protože mrtvě nevypadáš a začtvrté by ti měli vydezinfikovat ten krk." zasmál jsem se jeho nespokojenému zamručení a protočení očima nad důvody, které jsem uvedl.

„Dobře, takže já jdu pro doktora." zabouchl jsem dveře a zamířil k sesterně.

Zaklepal jsem na bílé dveře sesterny, za kterými se ozýval hlas doktora, který po zaklepání ztichnul.

„Pane Stylesi, posaďte se chvilku na chodbě, doktor dopíše úmrtní list a hned se vám bude věnovat." nad tím jsem se musel usmát.

„Myslím, že by pan doktor měl, spíš jít se mnou a ty papíry si může vzít s sebou." řekl jsem a s doktorem se vrátil do pokoje, kde nás z postele sledoval Loui a široce se usmíval, přičemž hladil svoje teď už docela výrazné břicho.

„H-harry ono kope." zakoktal rozněžněle a mě tím vytvořil opět skutečný úsměv, mezitím, co jsem si sedl vedle něj na postel a dlaní lehce přešel po jeho zakulaceném bříšku, se u dveří ozvalo šokované zalapání po dechu.

„Ale-ale to není" začal se zakoktávat doktor a bylo jasné, že nevěří, že Louis, kterého chtěl prohlásit za mrtvého a kterému se pod jeho rukama zastavilo srdcí, žije.

„Je, já jsem z Louise udělal svého mate a tím ho zachránil." věnoval jsem doktoru úsměv a Louisovi láskyplný polibek na jeho popraskané, červené rty.

Doktor vyběhl na chodbu, kde málem porazil sestru nesoucí oběd jinému pacientovi a už od poloviny chodby volal na sesternu, že se stal zázrak a ať roztrhají úmrtní list Louise Tomlinsona...

(Pohled Loran)
„Můžeš laskavě přestat brečet?! Radši mi pomoz, vymyslet, jak tyhle dva zničit!" zlost, která mi proudila žilami, když jsem se dívala na obrazovku televize, byla nepopsatelná. Nejenže alfy prohrávaly jeden střet s omegami za druhým, ale ještě zachránili Louise. Jak já je nenáviděla!

„Loran? Myslím, že tohle by tě mohlo zajímat." promluvil na mě Peter od televize a tím mě přivolal zpět do hlavního pokoje.

„Hlásím se vám z nemocnice Sv. Benedikta, kde se dnes odehrál nejen zázrak, o kterém jsme vás informovali v minulém vstupu.
Jak nám exkluzivně prozradil syn, nedávno zmizelého generálního ředitele Alf, Harry Styles, jeho omega Louis Tomlinson je v očekávání! Již brzy se můžeme těšit na jejich malou holčičku, která bude jistě klenotem naší nově povstalé společnosti!"

„Ale podívejme se..." po tváři se mi rozlil zlověstný škleb
„...takže náš Harry čeká s dítě s Louisem? Myslím, že je vhodný čas začít přemýšlet nad dárkem pro tu maličkou." začala jsem se smát a Peter po chvíli také.

Kdyby jen Louis s Harrym věděli, že teď nepůjde o život pouze jim.

Hi!
Jsem tady s dalším dílem, spokojenost? Ne? No tak nic... :D
Jinak, jak si moje lásky užívají první prázdninový víkend? Já dobře, ráno pršelo, ale teď je zase vedro...
Jo, moc se vykecávám...
Tak vote
Koment
Přečtení
Potěší :)
Vaše Karry :*
PS.: na mém profilu najdete zatím pouze ochutnávku z "Sázka na lásku", kterou začnu psát po ukončení tohoto příběhu (cca 9-10 kapitol)