The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

22. On waves of love

(Pohled třetí osoby)
Po pádu armády, kterou vytvořil Harryho otec s Loran, věci nabraly rychlý spád. Loran s Peterem utekli a i když je všichni hledali, nikdo netušil, kde by mohli být.

Armáda alf byla rozpuštěna, alfy vojáci se mohli vrátit domů a hlavní aktéři bojů byli zatčení a ve vězení čekali na soud.

Vedení světa, znovu přebralo Světové Spojenectví do jehož čela, díky nové vládě dosadili alfu a omegu, tak, aby byly zákony pro obě strany. Omegou měl být, než oznámili jeho těhotenství, Louis, ale nakonec volby vyhrála jeho sestra Lottie a za alfy vyhrál Jeremy, i když měl, co dělat, aby porazil Harryho, který ani nevěděl, že by ho někdo volil, přitom prohrál pouze o pět hlasů, navíc se i s Louisem stali veřejně známými osobnostmi.

Harry měl v té době úplně jiné starosti. Louis byl na konci osmého měsíce těhotenství, každým dnem se jeho porod blížil a on byl stále více nervózní a náladový, čímž Harryho přiváděl k šílenství. Navíc mnohem víc jedl a měl zvláštní chutě, ze kterých už se Harrymu párkrát zvedl žaludek, protože řekněme si upřímně, zmrzlina prokládaná olivami a zapíjená jablečným džusem, není zrovna nejchutnější dopolední svačinka.
A Louis? Ten měl, řečeno slušně, všeho plné zuby.
V jedné chvíli se smál tomu, jak hloupě vypadá v těhotenském tričku a v další plakal, když si uvědomil, že je tlustý a myslel si, že se Harrymu přestane líbit.

Nebavilo ho každé ráno trávit s hlavou v záchodě a bolavá záda taky nebyla příjemné zpestření. Jeho tvář zdobily permanentní kruhy pod očima a každou chvíli zíval, protože jejich princezna neměla nic lepšího na práci, než se budit každou noc a kopat, čímž vždy vzbudila i Louise, který svým převalováním budil Harryho, takže byli nevyspalí oba.

„Harry!" rozezněl se Louisův hlas celým novým bytem, který pro ně Harry koupil, až k Harrymu v kuchyni.

„Ano, lásko?" Harry přešel ke dveřím jejich ložnice a ležérně se opřel o rám dveří.

„Pojď sem..." Louis k němu natahoval ruce jako malé dítě, prosící o objetí a vlastně tak i vypadal. Harry si sedl vedle něj na okraj postele, ale to se Louisovi nelíbilo, chtěl, aby si k němu lehl, aby mu po dlouhé době, kdy cokoli takového zakázané, ukázal, jak moc ho miluje. Sice mu svou lásku projevoval každý den, ale on chtěl...chtěl, aby ho pomiloval.

„Harry, proč sis přede mnou nikdy nesundal tričko? Já...ne že by mi to vadilo, ale je to zvláštní..." začal Louis rozhovor, který nevěděl, že začít chtěl.

„No...já...nikdy mě bez trička nikdo neviděl a já mám strach z toho, jak budeš reagovat, co když..." jeho výmluvy byly přerušeny Louisem.

„Žádné, 'co když' , sundej si tričko, nebo to udělám sám" pohrozil a Harry trochu zbledl.

„Ne počkej! Já...já si ho sundám sám" řekl rychle a chytil cíp trička, které si následně svlékl a odhalil tak světlu svou jizvami pokrytou, bílou kůži. Zabodl svůj pohled do země, očekávajíc Louisovu reakci. Vyděšeně vzhlédl, když se Louisova dlaň lehce dotkla kůže na jeho hrudi.

„Řekni to...jsem ošklivý a mám se radši zase obléct" řekl, ale byl umlčen rty, které mu věnovali zoufalé polibky.

„Jsi dokonalý a nikdy už o sobě nic takového neříkej..."

„Miluju tě Lou, víš to?"

„Ukaž mi to" šeptali, i když v bytě nebyl nikdo, kdo by je mohl slyšet, a tím tu šťastnou chvíli dělali kouzelnější, krásnější.

Harry se na chvíli zadíval Louisovi do očí, jakoby se chtěl ujistit, že to pochopil správně a potom Louise něžně položil zpět do polštářů. Vylezl si za nim na postel, rozhodnutý pro Louiho udělat cokoliv a opatrně, aby mu neublížil se naklonil nad něj. Jemně laskal rty Louisův krk a už to způsobovalo, po takové době, cukaní v podbřišku obou a Louiho slastné, tlumené steny. Harry se pomalu, na Louisův vkus až moc pomalu, přesouval s polibky níž a zároveň jednou rukou hrabal v zásuvce nočního stolku a hledal kulatou lahvičku s lubrikačním gelem. Věděl, že když Lou neměl heat, nejenže potřeboval přípravu, ale i lubrikant, jinak by ho jistě bolelo a on nechtěl své princezně ublížit. Louis zalapal po dechu, když na svém vstupu ucítil Harryho studený prst pokrytý gelem.

„Lásko, teď se prosím uvolni, nechci ti ublížit, ano?"

(Pohled Louise)
Nepřítomně jsem přikývl, uvolnil všechny svaly a prohnul se v zádech, když jsem ucítil Harryho prst.

„Dobrý?" musel jsem se usmát tomu, jak byl stále starostlivý, dokonce i teď.

„Jooh, ale je to divný, když nic neděláááš" než jsem stačil domluvit byly ve mně dva prsty a Harry mě donutil vzdychat, když jimi začal kroutit, až se nakonec dotkl mého uzlíčku slasti.

„Něco jsem našel, viď?" ušklíbl se tak, jak to uměl jen on a udělal to znova, čímž vyslal další vlnu vzrušení celým mým tělem a já zasténal jako raněné zvíře.

„Takže tohle se ti líbí?" další z jeho řady úsměvů, který bych nazval hravý. Za dobu, co jsem Harryho znal, jsem měl tu čest poznat jeho jinou stránku, která se dala nazvat drzou, ale tu jsem miloval úplně stejně jako tu starostlivou, trochu nejistou.
„H-arry, bože, prosím!" vykřikl jsem, tak nahlas, že to musel slyšet i soused. Chudák litoval jsem ho, protože jestli jsem takhle reagoval jen na prsty, jaké to bude až...no doufal jsem, že si zašel do obchodu.

„Lou? Mám ještě..." zeptal se opatrně. Rychle jsem zakroutil hlavou, nechtěl jsem se udělat předtím než bude ve mně.

„Dobře, ale musíš mi říct, kdyby tě to bolelo, nebo bylo nepříjemné, ano?" nemusel jsem mluvit, protože mu stačil jeden pohled do mých očí zamlžených touhou a měl jasno.

„Aghmm" tlumeně jsem zasténal, když do mě pomalu zaplul poprvé a čekal až si zvyknu. Za těch pár měsíců jsem úplně zapomněl, jak úžasný pocit je, být s ním takhle spojený. S úsměvem jsem Harrymu kývl na nevyslovenou otázku a na odpověď v podobě opatrných, něžných přírazů jsem nemusel čekat dlouho a pak se můj úsměv začal měnit do slastných grimas protkaných hlasitými výkřiky naprosté euforie.

Místnost plnili naše steny a slova o tom, jak moc se milujeme a než jsem si stačil uvědomit, že se mi pomalu vzdaluje normální svět, moje mysl ztratila tělu a já letěl. Moje mysl byla moc daleko na to, abych si uvědomil, že Harry s výkřikem mého jména vyletěl do nebe za mnou.

O pár minut později jsme leželi těsně u sebe, nemluvili, nebylo to zapotřebí, jediné, co pro nás bylo důležité, byla blízkost toho druhého.

Když jsem se oddal spánku cítil jsem okolo sebe objetí Harryho silných paží a v tom momentu jsem měl pocit, že zvládnu vše, co mi osud připraví. Možná jsem ho podcenil, ale jen možná...

1100 slov!
Jinak Ahojky :)
Jsem tu s dalším dílem, který je noo...ale jo, je odpočinkový...
Dneska bych vás chtěla poprosit o názor na tento díl, samozřejmě budu ráda i za názor na celý příběh, ale hlavně na tento díl, protože jsem něco psala teprve po třetí a stále mám nějaké pochybnosti, znáte to ;)
Vote
Koment (ten hlavně)
Přečtení
Všechno potěší :)
Vaše Karry :*