The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

8. Dust on the Battlefield

Rok 2330, (Pohled Mary)
Vběhla jsem do domu, proběhla kuchyní, kde právě máma dokončovala přípravu oběda a chtěla zmizet v pokoji s deníkem Louise, ale v tom mi zabránil mámin hlas.

„Mary vrať se, oběd je hotový!"

„Nemám hlad, sním si ho později!" křikla jsem zpátky a zavřela dveře od pokoje, ve kterém jsem skočila na postel, otevřela deník a okamžitě se ponořila do děje...

Rok 2250, úkryt před alfami...
Cítím se, jak pod vodou, Lott si myslí, že jsem toho alfu dostal z hlavy, ale pravda je taková, že se mi v hlavě jeho tvář objevuje kdykoliv zavřu oči, nebo jen na chvíli přestanu přemýšlet nad nějakou činností a tak se není čemu divit, že jsem celkem dost mimo. Vlastně ani teď nevnímám, sestra se se mnou snaží mluvit, ale když ji ignoruji, je to zbytečné.

„Louisi! Už zase! Do háje soustřeď se, dneska jdeme poprvé na bitevní pole a ty jsi duchem nepřítomný!" vytrhl mě její hlas z přemýšlení a já k ní zvedl pohled, který jsem doteď klopil ke spojeným rukám v klíně.

„Vezmi si zbraň, za deset minut vyrážíme, tak se snaž trochu probrat, nechci, aby tě alfy zabily v prvním momentu, kdy tě uvidí" zmizela za dveřmi, aniž by mi dala šanci odpovědět.

Nevím, proč, ale měl jsem špatný pocit, že se něco stane...

Bojiště o dvacet minut později...
Stáli jsme všichni, kromě dětí, které jsme nechali v úkrytu se starší omegou, která by měla velké problémy udržet s námi krok, na stráni, kde se dříve rozkládal park a teď šedivé, pusté místo, bez života.

Scéna, kterou jsem měl možnost vidět, se mi vůbec nelíbila. Nad pustou plání, kde široko daleko nebylo vidět ani jedno zelené stéblo trávy se vznášel neprostupný, prachový oblak, který nám znemožňoval vidět všechno, co od nás bylo dál než na pět metrů a sem tam ho protkala blikající jiskřička.

„Co se tady stalo?!" vydechl jsem a nevěřícně se ryl špičkou boty v zpustošené zemi bez špetky zeleně.

„Louisi, nemyslel sis snad, že to tady bude růžová zahrada, že ne?" dala mi ruku na rameno Lottie, ale tvářila se stejně jako já.

„Tak teď se všichni rozestupte, Louisi promiň, ale ty zůstaneš vzadu, nesmíš se dostat do bezprostředního nebezpečí, vlastně si sem vůbec neměl s námi chodit, ale ty bys mě neposlouchal a s velkou pravděpodobností bys utekl, jen abys mohl pomoct..." začala Lottie rozdělovat úkoly, ale mě se vůbec nelíbilo, že bych měl stát vzadu a nechat bojovat ostatní, když bych mohl pomoct. Rozhodně nebudou bojovat beze mně, to nedovolím!

Zatímco Lott vysvětlovala svůj plán, já jsem si všiml pár obrysů postav v dálce, kam jsem ještě dohlédl, ale moji pozornost upoutala vyšší postava. Když byly o něco blíž rozeznal jsem, jak se vlasy té alfy u konečků kroutily v prstýncích a pomalu dorůstaly k ramenům a mě došlo, že je to ten, který mi pomohl. Moc jsem nepřemýšlel, když jsem se odplížil, abych si ho mohl prohlédnout zblízka, ale tím se dostal do rukou ďáblu...

Rok 2330, (Pohled Mary)
„...ale tím se dostal do rukou ďáblu..."otočila jsem stránku s úmyslem číst dál, ale další stránky byly jakoby něčím rozmočené, bylo na nich něco napsané, ale nedokázala jsem to přečíst. Knihu jsem frustrovaně zavřela a položila na políčku. Vyšla jsem z pokoje a zastavila se v kuchyni, kde jsem si vzala housku se salámem, oblékla si bundu a boty a vyšla směrem k městské knihovně.

Uvnitř za dřevěným pultíkem seděla starší beta s tlustými brýlemi a četla nějakou knihu, ale jakmile si mě všimla, odložila knihu a věnovala mi milý úsměv.

„Dobré odpoledne, jak vám můžu pomoci?"

„Dobré, ehm...potřebovala bych všechny knihy, ve kterých se můžu dočíst o vzpouře omeg..." žena si mě chvíli nedůvěřivě přeměřovala pohledem, ale pak kývla hlavou, abych šla za ní.

„Omlouvám se, víš kdyby se přišlo na to, že tady schovávám všechny tyto knihy, měla bych z toho asi velké problémy" řekla a otevřela dveře ukryté za skříní, kterou odsunula.

„Teď mě dobře poslouchej, o tomhle, nikomu nic neřekneš a taky se nezmíníš o žádném zdroji, který tady objevíš, jasné?" probodla mě přísným pohledem, ale po mém přikývnutí se zas usmála a nechala mě u dveří samotnou.

Otevřela jsem dveře, ale všude tam byla tma, přede dveřmi jsem si všimla poličky se svíčkou a zápalkami, tak jsem si ji vypůjčila a posvítila si do místnosti s neuvěřitelnou zásobou knih. S pusou otevřenou dokořán jsem zírala na hromady knih naskládaných v komíncích po celé místnosti a všechny byly o vzpouře, hned jsem se vrhla na první knihu a po nějaké době už dočítala třetí.

Po jejím dočtení jsem sáhla pro další, ale ještě jsem si přečetla její název, který mi vyrazil dech
...Obrazy ze vzpoury omeg roku 2250, napsali manželé Stylsovi...

Ahoj, ahoj!
Je tu další díl, ve kterém jsem se trochu víc zaměřila na Mary, ale už příště bude děj jen v roce 2250, takže pohledy Louise a Harryho :)
Snad se máte, na co těšit a jelikož má tento příběh nejlepší ohlasy, bude nadále jako číslo jedna ve vydávání, tak doufám, že vás tahle informace potěšila a dál už to znáte...
Hvězdička, komentík, přečtení...tohle všechno mě vždy moc potěší...
Děkuji za přečtení
Těším se na vás u dalších dílů...
Váš Karlík :*