Černé auto se řítilo po dálnici vedoucí k lesu několikanásobně překročenou povolenou rychlostí, ale na to ani jeden jeho pasažér nebral ohled.
Louis si vynervovaně podupaval a kousal se do rtu, aby si zabránil křičet na Harryho, ať jede rychleji. Moc dobře věděl, že rychleji jet nemohou, jestli se nechtějí v nejbližší zatáčce vybourat i se Zaynem na zadních sedadlech.
„Harry, po sto metrech se cesta rozdvojuje, jeď doleva."
„Jsi si tím jistý? Ta cesta vypadá, že ji nikdo nevyužil už nejmíň dvacet let." Harry trochu zpomalil a podíval se do zrcátka na Zayna, který jen zcela vážně přikývl.
„Fajn." rozjel se nalevo a nijak nedbal na nové auto, které touto projížďkou zničí. Teď nešlo o auto, teď šlo o záchranu Ellie a auto tak hned při vjezdu na lesní cestu utrpělo nemálo škrábanců.
Po, pro všechny, nekonečné projížďce lesem se před autem rozprostřela řídší část lesa a mezi stromy stál starý, léty sešlý dům, který se na několika místech začínal rozpadat.
„Jsou tady! Podívejte!" Louis už si rozepl bezpečnostní pás a vystupoval z auta, přičemž si všiml, že zpoza domu je vidět část nějakého většího auta.
„Louisi? Počkej, celý je to nějaký divný." zavolal za Louisem Harry, ale to už byl na cestě po schodech do patra domu.
„Harry!" z domu se ozval Louisův křik a hned na to se z něj
vyřítil.
„Nikdo tam není! Jsou pryč, Ellie je pryč!" plakal, zatímco ho Harry objímal.
„Neboj se auto je přece tady, nemůžou být daleko-"
„Tím bych si bohužel nebyl jistý. Ten zámek někdo očividně
prostřelil a řekl bych, že tady předtím byla loď." Zayn zvedl zámek, který ležel blízko řeky, která tekla za domem a díval se na polorozpadlé molo, ze kterého visel železný řetěz, jenže s ním si teď jen pohrávala řeka, na níž bylo znát, že se blíží prudká změna počasí.
„Ale, jestli odjeli na lodi, tak jak je najdeme?!" Louis už zase začínal panikařit a už ho neuklidňovalo ani Harryho objetí.
„Zayne? Nenapojuje se za lesem na silnice?" jak se říká, tonoucí se i stébla chytá a Harry se ho chytil a nehodlal pustit jedinou zbývající šanci najít Ellie.
„Počkej, podívám se- ano, kousek od lesa je polní cesta, která vede přímo okolo řeky. Snad by to šlo tudy." Zayn prohledal mapu a pak všichni společně nastoupili do auta, aby se pokusili o nemožné. Dohnat rozbouřenou řeku.
„Doleva! A pak rovně po mostě a doprava na polní cestu." navigoval Zayn a vypadal opravdu ve svém živlu.
„Harry, vidíš někde řeku?" zeptal se po dalších deseti minutách tiché jízdy, kterou přerušoval jen jejich zrychlený dech a kvílení pneumatik.
„Zatím ne-" začal Harry, ale Louis mu skočil do řeči, v jeho hlase byl stále slyšet pláč, ale zbylo v něm i zrnko naděje.
„Tam." ukázal na okno a opravdu mezi stromy spatřil odlesk
zpěněné vody ženoucí se korytem řeky.
„Dobře Harry a teď už jen podél řeky."
***
„Pane, vy jste od slečny Tomlinson?" hlas doktora se rozezněl prázdnou chodbou, kterou do teď plnil pouze zvuk tikajících hodin.
„Ano, jsem-jsem její přítel, prosím, jak je na tom?" Mike se snažil, aby byl jeho hlas srozumitelný, ale jeho třas bohužel neovládal.
„Ano, slečna je stabilizovaná, ale operace se nezdařila tak, jak bychom si přáli. Vaše přítelkyně utrpěla dvě střelná zranění v oblasti páteře a naneštěstí jedno z nich zasáhlo míchu, což znamená, že-"
„Že už nebude chodit." Mike dokončil větu, kterou doktor započal a z jeho strany dostal pouze soucitný pohled a přikývnutí.
„Můžu prosím za ní?" zeptal se po chvíli, kdy sdělenou informaci zpracovával. Doktor se nejdříve zamyslel, jakoby přemýšlel, zda tam smí Mika pustit už teď, ale nakonec ho vzal s sebou na pooperační, k pokoji, kde zatím stále spala Lottie.
„Jen, slečna bude ještě delší dobu spát a pak-pak byste mě měl zavolat, abych to slečně sdělil a mohl například zajistit služby psychologie. Lidé, kteří ochrnou ho většinou potřebují pro srovnání se s tím, že už budou navždy upoutáni na vozíček."
„Můžete se spolehnout." Mike jen přikývl a sedl si do křesílka přímo u postele, aby mohl Lottie držet za ruku.
Seděl a občas neklidně klimbal, až Lottiina ruka, kterou držel po celou dobu, pohnula.
„Lottie? Lottie, lásko." šeptal jí a sledoval každý sebemenší pohyb, který udělala.
„Miku? Co-co se stalo?" promluvila nakřaple a otevřela oči „Miku, co to-já necítím nohy! Miku, co se stalo, kde to jsme?!" začala se rozhlížet a oči měla strachem otevřené dokořán.
„Lottie! Lottie, prosím tě, uklidni se, nebo si ublížíš!" Mike ji chytil pevně za ruku, protože sebou začala házet a v očích se jí hromadily slzy.
„Miku, co se stalo, co mám s nohama?" promluvila plačtivě, protože jí pomalu docházelo, co se jí stalo.
„Lottie, já- je mi to hrozně líto, měl jsem to být já. Víš, když jsi šla nahoru, protože Ellie plakala, někdo tam byl a postřelil tě, chtěl Ellie. Doktoři dělali všechno, opravdu se snažili, ale bylo to zlé, nakonec se jim podařilo tě stabilizovat, ale- střela zasáhla míchu. Lottie, už nebudeš- chodit." pevně ji objal a Lottie se rozplakala naplno.
Ahojky!
Nemůžu vám nikdy dost poděkovat za těch úžasných 4K přečtení a úžasných přes 700 votes! Ale přesto moc, moc, moc děkuji!
Znamená to pro mě opravdu hodně a miluju vás za to.💖
Doufám, že se vám část bude líbit a obdarujete mě svými komentáři, takovýma těma hranatýma věcma, kterým se říká votes, nebo jen přečtením, všechno se počítá 😘
PS.: kdo ještě nečetl mrkněte se na profil téhle holčiny HarrietkAA je opravdu talent 💗
Haroldik asi všichni znáte, ale kdyby ne tak mrkněte i tam, mám pocit, že by jí teď bodlo trochu povzbuzení 💝
Vaše Karry 💋💖
ČTEŠ
The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔
FanficSvět roku 2250 je zmítán válkou, kterou začala vzpoura omeg... Sedmnáctiletá Mary se dozvídá, že její rodina je součástí války, díky které žijí teď všichni relativně normálním životem, pokud se tak dá život alf, bet, a omeg nazývat. Rozhodne se zjis...
