(Pohled Harryho)
Z poklidného spánku mě probudilo matné světlo vycházející z malé koupelny, kam vedli dveře přímo z naší ložnice. Když jsem se trochu rozkoukal, zjistil jsem, že už neobjímám Louiho, ale polštář a tohle uvědomění mě probralo natolik, že jsem vystřelil z postele a okamžitě zamířil do koupelny. V koupelně svítilo jen malé světlo nad zrcadlem, ale stačilo na ozáření malinké koupelny i Louise, který se nepřirozeně kroutil ve sprchovém koutě.„Lou! Co se stalo..." vyděšeně jsem k němu přiskočil a podepřel mu hlavu, aby neležel na zemi.
„Harry...já se chtěl umýt, ale...auuh! fufufu...řekl bych, že se někomu chce na svět..." promluvil zadýchaně, když jsem ho přenášel na postel. Na tohle jsem vůbec nepomyslel, bože!
Z nočního stolku jsem vzal telefon a zatímco jsem Louiho nesl do auta, u ucha jsem si ramenem držel telefon, ze kterého se po chvíli ozval znuděný hlas sestry, která měla v nemocnici noční směnu.„Dobrý večer, tedy noc, tedy to je fuk, jsem Harry Styles a právě míříme spolu s Louisem do nemocnice...on asi rodí" jako potvrzení mých slov se ze zadních sedadel ozvalo bolestné zasténání.
„Samozřejmě! Budeme vás očekávat..." řekla spěšně a položila to.
Tu noc jsem víc než desetkrát překročil rychlost a několikrát projel na červenou, ale to mi bylo opravdu jedno. Hned po příjezdu do nemocnice Louise dali na nemocniční lehátko a vezli do mě již důvěrně známé bílé budovy, kde jsem o něj málem přišel.*****
Seděl jsem v tentokrát o něco pohodlnějším křesle, ale pohodlí bylo to poslední, co mě zajímalo, na porodním oddělení, když se prudce otevřeli dvoukřídlé dveře a v nich stála Lottie se svým přítelem a v závěsu za nimi Niall s Liamem.
„Tak co, jak je na tom? Je v pořádku?" začali se vyptávat, ale já bohužel odpovědi neznal.
„Netuším, na sále je zhruba dvě hodiny, ale zatím nic nevím..." po uvědomění si, jak dlouho tady sedím, aniž bych věděl cokoli nového, jsem začal nervózně podupávat nohou.
Tak jsme seděli jako pět vynervovaných klubíček a Lottie i Nialla pomalu přemáhal spánek, když do místnosti vešel doktor a sestřička, která nesla v náručí malý uzlík dětských peřinek.
Okamžitě jsem se na doktora vrhl s úmyslem zjistit informace, když mi pohled padl na malinké stvoření zabalené v peřinkách.
„Pane Stylesi, váš přítel je již na pokoji a k němu teď jdeme s vaší holčičkou, pojďte s námi..." sestřička se na mě široce usmála a podala mi naši nádhernou holčičku. Opatrně, jako bych jí mohl jediným dotekem ublížit, jsem si ji vzal do náručí.
Užasle jsem si ji prohlížel, věděl jsem, že bude jistě krásná, ale ona byla nádherná.Usychající vlásky ve stejné barvě jako Louisovy se ji začínali kroutit v maličkých, roztomilých prstýncích, jen barvu jejích očí jsem zatím neznal. Mezitím jsme došli k pokoji, ve kterém odpočíval Lou, ale nemohl být úplně v klidu, když u sebe neměl svou princeznu.
„Tak pane Stylesi, v tomto pokoji je váš přítel, můžete jít za ním, za chvíli k vám pošlu sestru s inkubátorem, abychom vám nemuseli miminko vzít a dát do jiné místnosti" řekl doktor a spolu se sestrou odešli.
Tentokrát jsem se neměl o čem rozmýšlet, Louis neumíral jen odpočíval po porodu. Nikdy bych nevěřil, že se celý můj svět může vejít do toho malinkého uzlíku, ve kterém jsem zahříval naši holčičku, ale bylo to tak.
Otevřel jsem dveře do pokoje, který byl v této části nemocnice vymalovaný na žluto, oproti ostatním částem nemocnice příjemná změna, a na tváři se mi objevil široký úsměv, když se na mě už ode dveří unaveně usmívali nebeský modré oči.
„Ahoj, lásko, někdo by tě rád poznal..." Louisovi oči se ještě o něco více rozšířili, když jsem mu předával naše děťátko.
Se slzami v očích a úsměvem na rtech Louis jen prstem lehce pohladil líčko naší dcery a ona si zívla a otevřela oči.
Srdce mi vynechalo jeden úder, její oči měli úplně stejnou barvu jako Louiho.„Je nádherná, j-já nemůžu uvěřit, že ji držím..." sedl jsem si vedle něj a nechal ho, aby si hlavu schoval do prohlubně mezi mým krkem a ramenem. Jeho slzy štěstí máčely moji košili a já je taky dlouho nedokázal zadržet, takže jsme nakonec brečeli oba, až dokud nepřišla sestřička s inkubátorem a s sebou přivedla i Lottie a ostatní.
„Lou! A já si myslela, že budu první, kdo bude mít dítě, jenže ne pán musel mít vždy přednost, že?" smála se a cukrovala na naši holčičku, která v inkubátoru sice nebyla moc spokojená, ale ani neplakala.
„Je opravdu moc krásná a je vám oběma hodně podobná" smrkl do promočeného kapesníku Niall a nechal se objímat od Liama, který se sice tvářil jako drsňák, ale byl z nás taky na měkko.
„No a už má jméno?" zeptala se Lottie dychtivě a my se na sebe s Louisem překvapeně podívali, na to jsme ani jeden nepomysleli.
„No...já jsem nad pár jmény uvažoval, ale zatím jsme o tom nemluvili..."
„Tak to rychle napravíme! Řekni nám ty jména a my vám pomůžeme s výběrem!" zatleskala Lottie nadšeně a odněkud vytáhla psací blok a tužku. Ona je neuvěřitelná!
„Myslel jsem na Bonnie..."
„To nee! Nebude se přece jmenovat jako vražedkyně!" vyhrkl Niall a tím přerušil Louisův tok myšlenek.
„Nialle! Je to snad tvoje dítě? Louisi, pokračuj, píšu si Bonnie..."
„Claire... Hezky zní i Christina, Bella a nakonec jsem v jednom parku viděl maminku s holčičkou, na kterou volala Ellie..."
„Dobře, teď zvednou ruku ti, kterým se líbí Bonnie, ty Lou nehlasuj" chvíli počkala a pak vedle prvního jména napsala číslo 2. Takhle jsme se dobrali až k Ellie za níž bylo stejně jako u Christiny číslo 4,takže to bylo nerozhodně.
„Co teď? Je to nerozhodně..." Niall se zamračeně podíval na popsanou stránku bloku.
„Teď se jednoduše zeptáme Harryho a Louise, které jméno se jim líbí víc, tak co?" s Harrym jsme se na sebe podívali a pak jednohlasně řekli jméno naší holčičky.
„Ellie..."
Ahoj, omlouvám se za určité problémy, které má na svědomí wattpad, někdy mám chuť ho odinstalovat...
Budu ráda za vote, komenty, nebo jen přečtení...
Vaše Karry :*
ČTEŠ
The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔
FanfictionSvět roku 2250 je zmítán válkou, kterou začala vzpoura omeg... Sedmnáctiletá Mary se dozvídá, že její rodina je součástí války, díky které žijí teď všichni relativně normálním životem, pokud se tak dá život alf, bet, a omeg nazývat. Rozhodne se zjis...