The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

2. Piece Ended

Rok 2330...
„Louisův proslov zabral lépe než očekával, v této době nelegální vysílání omeg získalo onen záznam a následně jím zahltil internet, televizi a všechny ostatní média. Omegy po celém světě se začaly bouřit a utíkat od svých alf, i když je to mohlo stát život. Jejich počet se rapidně zvyšoval, díky Louisovi dokázali ovládnout Austrálii a Afriku. Alfy nechápaly, jak se to mohlo stát, museli bojovat proti těm, které měly ovládat..." pořád jsem hltala každé slovo a netrpělivě čekala pokračování, které nepřišlo.

„Slečno Styles, myslím, že jsem vám toho řekl dost, navíc bych tento příběh mohl zahrnout do dějepravy, aby se o tom dozvěděli i ostatní a když je řeč o ostatních, začínají se nudit" rozhlédla jsem se po svých spolužácích, kteří se znuděně procházeli po výstavišti.

„Ale pane učiteli, já to do zítra nevydržím, jsem strašně napnutá a chci vědět, co se stalo dál, ne jen takové shrnutí" kňučela jsem o pokračování, ale učitele neobměkčila.

„Ne slečno, dnes už ne, kdybych pokračoval, byla byste napnutá ještě víc a odsud bychom se nehnuli" pohledem utnul všechny moje stížnosti. Frustrovaně jsem si povzdechla a ač nerada, přikývla.

„Tak žáci, snad jste našli vhodná témata, teď můžete jít, uvidíme se zítra, nashledanou" učitel se s námi rozloučil a sám spolu s námi odešel z muzea.

Doma, byla jen máma, tak mě napadlo, že se jí zeptám, co o vzpouře omeg ví ona.

„Ahoj mami, můžu se tě na něco zeptat?"

„Ahoj broučku, jistě, že můžeš."

„Mami, co víš o vzpouře omeg?" žbluňk, vařečka, kterou máma míchala oběd spadla do hrnce.

„Proč chceš vědět o tomhle?" vypadala hodně překvapeně a trochu vyděšeně.

„Vybrala jsem si tohle téma pro závěrečné zkoušky a myslím, že bys o tom něco mohla vědět" pokrčila jsem rameny, máma do talíře polévku a sedla si sledujíc mě.

„Já tu dobu nezažila, ale moje matka, tvá babička toho ví hodně, mě už jako malé vyprávěla o Louisi Tomlinsonovi, který toho tolik dokázal, vše, co o něm slyšela" začala vyprávět a já se posadila pohodlněji, protože tohle bude na dlouho...

Rok 2250 (zdánlivě opuštěný nádražní byt, Pohled Louise)
Při útěku z vysílací budovy jsem byl tak šikovný, že se mi povedlo poranit si nohu o drátěný plot, který jsem přelézal. S bolestivým, krvácejícím zraněním jsem se nějakým způsobem dobelhal do staré nádražní budovy, kde jsem se schoval, aby mě alfy nenašli, i když můj pach, díky přicházejícímu heatu sílil a aby mě nenašli bylo v podstatě nemožné, snaha přežít byla silnější, ale ta se stejně za chvilku vytratí kvůli hormonům, které mě asi tak za pět minut plně ovládnou a já budu přímo škemrat o jakoukoliv alfu, která bude ochotná mi pomoct. Je to nechutné, alfy možná mají něco podobného, ale u nich se to neprojevuje tak silně. Vždy po heatu se cítím jako špinavá děvka, protože to, o co při něm prosím je přinejmenším nechutné. Kvůli heatu jsem cizímu člověku odevzdal to nejcennější, co jsem měl a to svou nevinnost, pak už jsem ho nikdy neviděl a vlastně o to upřímně ani nestojím.

Pomalu jsem se začínal potit, prostupovalo mnou horko, které se hromadilo v podbřišku a já o sobě přestával rozhodovat. Ještě než mě to úplně ovládlo a já se byl nucen začít uspokojovat alespoň rukou, zvládl jsem za sebou zavřít dveře. Po dvou hodinách strávených na podlaze té místnosti v bolestech ze snahy tomu vzdorovat, se otevřeli dveře a já se po deseti dlouhých měsících podíval do stejně modrých očí jako mám já.

„Louisi..." vydechla roztřeseným hlasem moje sestra a zároveň mé dvojče.

„Takže je to pravda, ty jsi se musel zbláznit a ještě se tady takhle mučíš!" vykřikla a se slzami v očích ke mně přiskočila, aby mi dala supresiva, která mi umožní přesunout se do bezpečí a dají na chvíli zapomenout na bolest.

„Co-co tady děláš?" promluvil jsem po dalších pěti minutách ještě stále chraptivým hlasem.

„Zkus hádat, hledám svýho pošahanýho bratra, kterýmu se podařilo rozpoutat vzpouru" s překříženýma rukama mě vraždila pohledem. Ona svého mate našla a je s ním opravdu moc šťastná, ale to nemění nic na tom, že je to zvrácené.

„Nedívej se na mě tak, já netušil, že to zabere až takhle" povzdechl jsem si.

„No tak, já jsem přišla abych ti s tím pomohla, ne vynadala ti za to, jasný?, chápu, že tohle sám nezvládneš, tak ti i s Mikem pomůžeme, měla bych takový nápad..."

Zatím na GÚA (generální ústředí alf)
„Tohle je vrchol! Okamžitě sem zavolejte mého syna! Ty omegy, vážně nevědí, kde je jejich místo!" rozčiloval se starší alfa v černém, kůží potaženém křesle.

„Otče, volal jsi mě?" do dveří kanceláře vstoupil vysoký, kudrnatý a podstatně mladší alfa s neutrálním výrazem, jeho strach prozrazovali pouze jeho mechově zelené oči.

„Ano, Harolde, jistě sis všiml, že omegy se utrhly ze řetězu a začínají se bouřit, ty jako můj syn, musíš vést alfy proti nim a tvým hlavním cílem bude zničit tu omegu, která za to celé může, ty můj milý Harry, zničiš Louise Tomlinsona"...

Hi...
Moc se omlouvám, že je díl až teď, ale měla jsem trochu blok, nic jsem nedokázala napsat a když, tak to bylo hrozné, snad to chápete... Jinak je tady další díl TROO, doufám, že se bude líbit, moc děkuji za ohlasy hned u prvních dílů a když se vám bude chtít nechejte mi tady nějaký pěkný komentář :-)
Váš Karel :3