The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

28. Good end?

(Pohled Loran)
Řeka, byla spontánním rozhodnutím, protože se po ní dalo rychle zmizet a navíc zmást případné pronásledovatele zanecháním auta na místě.

Peterovi jsem nechala tu příšeru, která se tím věčným řvaním unavila a usnula, takže byl aspoň na chvíli klid a já se mohla věnovat řízení. Naštěstí se motorový člun řídil lehce, takže jsem s tím neměla problém a brzy jsme byli z dohledu.

Jeli jsme rychle a byli už hodně daleko od toho domu, když jsem uviděla takový dobře skrytý plac, kde bychom mohli na chvíli zakotvit, než se přežene to, co sem přináší černá mračna. Nasměrovala jsem člun ke břehu a úlevně oddechla, když se mé nohy konečně dotkly pevné země.

„Loran, proč zastavujeme?"

„Otoč se a pochopíš." odsekla jsem, on se otočil a s tichým

"Aha" taky vystoupil ze člunu, který se na stále divočejší řece nebezpečně nakláněl.

„Musíme tu počkat než se to přežene, tady by nás neměl nikdo najít."

(Pohled Harryho)
Jeli jsme dlouho a já už ani nevnímal čas, za okny se míhaly stromy a k zemi se začínaly pomalu snášet první kapky deště, čeřící hladinu rychlostí zkalené řeky. Mé podvědomí se mi snažilo namluvit, že Ellie je v pořádku a že se brzy všichni zdraví vrátíme domů, ale mysl stále znovu zaplavovaly myšlenky temné jako oblaka plynoucí nad obzorem.

Louis vedle mě asi dělal to samé, se skousnutým rtem sledoval kapky ladně klouzající po skle a končící svou pouť neslavně v kalužích špinavé vody.

„Myslím, že jsme blízko." šeptl najednou a vyrušil mě tak ze sledování jeho dokonalé tváře, kterou teď zahaloval závoj melancholie. V jeho výrazu nebylo ani stopy po naději, ale statečně se držel daleko od pláče, který ho předtím ovládl a jehož pozůstatkem byli už jen zarudlé oči. V autě se mnou seděla jen Louisova schránka, duše jakoby ho opustila spolu s vírou ve šťastný konec a já si mohl být jistý, že jestli Ellie nenajdeme, už to tak zůstane.

„Jak to myslíš?" trhl jsem sebou při zvuku Zaynova hlasu, jeho přítomnost šla totiž nějak mimo mě.

„Já ani sám nevím, jen mám takový pocit. Neumím to popsat." monotónní hlas Louise mě ničil zevnitř a způsoboval tupou bolest, jakoby mi někdo trhal srdce z těla. Louisova omega se o svou bolest dělila s mou alfou, která jí v plné síle zasahovala mě.

„Louisi, myslíš, že se přibližujeme, když jedeme po téhle cestě?"

„Mhm..." Loui to Zaynovi jen nepřítomně odkýval a prstem cosi čmáral na zamlžené okénko auta.

„Lásko a myslíš, že bys zvládl nás alespoň částečně navigovat, kudy máme jet?" zeptal jsem se opatrně a lehce ho pohladil po ruce.

„Snad ano." špitl sotva slyšitelně a ruce si složil do klína.

„Tak to by mohlo výrazně zrychlit hledání. Harry, ty před každou zatáčkou zastav a necháme Louise, aby nás vedl, takhle je jistě najdeme rychleji." udělali jsme přesně tak, jak řekl Zayn a teď stáli na místě, kam nás dovedl Louisův, asi něco jako, mateřský instinkt.

„Je to tady určitě, vím to, cítím to." Louis jakoby se probudil z nějakého divného snu, otevřel dveře a vyskočil jako čertík z krabičky.

„Louisi! Počkej, nikam nechoď a už vůbec ne sám!" křikl jsem za ním, ale to už i přes hustý déšť běžel ke kraji cesty a dál za stromy.

I se Zaynem jsme vyběhli z auta a za ním, když se ozval Louisův hlasitý výkřik. Zněl přiškrceně, jakoby ho někdo držel pod krkem.

„Ha-rryh..." ze scény, která se před námi odehrávala se mi chtělo omdlít. Louise držel pod krkem Peter a Loran s ďábelským šklebem chovala Ellie, která srdceryvně plakala a natahovala ručičky k Louisovi.

„Pusťte je! Pusťte je, nebo-"

„Nebo co? Teď máš svázané ruce, nemůžeš, ani kdyby ti tvůj kamarád, kterého sis přivedl, pomohl, nezachráníš oba!" zavrčela Loran a pak se zasmála šíleným smíchem. Začínalo mi docházet, že má pravdu, i kdybych se snažil sebevíc oba se mi zachránit nepodaří. Propadal jsem zoufalství, když promluvil Louis, kterému se po tvářích kutálely slzy, protože věděl, že až domluví, bude to naposledy v životě, co uvidí mě a Ellie.

„Ha-rry, prosím tě, zachraň Ellie, prosím, ona musí žít a věřím, že s tebou bude její život krásný, prosím nedovol, aby jí ublížili. Jestli je tohle opravdu konec, tak moje poslední přání je, abys zachránil Ellie." jeho slova mě trhaly na kusy a nejen vnitřně, ale měl jsem pocit, že se rozpadám i zvenčí.

„Ne...ne...ne!" cítil jsem bolest, strašnou bolest, která mě ovládala. Tohle jsem nemohl dovolit, ale uvědomoval jsem si až moc dobře, že tohle není v mých rukou, nýbrž v rukou osudu, v který jsem začal věřit v okamžiku, kdy mi do cesty postavil Louise.

Jedno mrknutí očí a zvuk výstřelu, svět se jistě na sekundu zastavil, mi došlo, že k zemi padá místo Louise Loran jejíž bílou halenku, teď zdobila rudá skvrna. Peterovi se v momentě, kdy se ozval výstřel, Louis vytrhl a teď se celá situace obrátila.

„Vy jste mi ji zabili! Za tohle to vaše děcko bez milosti utopím! A vás zabiju!" Peter křičel jako smyslu zbavený a s nepříčetným výrazem se vrhl na Louise, který pod jeho váhou zavrávoral a společně spadli do rozbouřeného koryta řeky.

„Louisi!" vykřikl jsem a rychle běžel k okraji.

Louis se držel kořenů stromu, které trčely z vodou rozmočeného břehu a jeho nohy se držel Peter, jehož obličej z části pohlcovala voda.

„Lou, chyť se mně za ruku, vytáhnu tě!" snažil jsem se překřičet hukot vody, což bylo prakticky nemožné, ale Louis pochopil, natáhl ke mně a já ji hned chytil a tahal.
Vytáhl jsem Louise, ale Peter se teď z posledních sil držel kořene. Louis se k němu natáhl, aby mu pomohl, jak dobré srdce měl.

„Petere, chyť se, já tě vytáhnu!" křikl na něj, ale jeho odpověď, byla jasná.

„Ne, já už nemám pro co žít a od vás pomoc nechci!" řekl a...pustil se, řeka ho odnesla pryč.

„Lou, jsi to nejhodnější stvoření, jaké jsem kdy poznal, miluji tě, lásko." přitiskl jsem si ho k sobě, jak to jen šlo, když se za námi ozvalo odkašlání.

„Kluci, nechcete si ji vzít, já jen, že už nějakou dobu brečí." Zayn držel v náručí Ellie, která očividně chtěla k nám.
Louis si ji hned vzal a já je oba pevně objal, teď už bude všechno tak, jak má být.

Jsem tady s jedním z úplně posledních dílů a byla bych ráda za názory 😃
Nebudu to protahovat, omlouvám se, díl měl vyjít včera, ale nějak mi to pořád nešlo dopsat, ale nakonec tu máte přes 1000 slov 😊
Vote 🌌
Coment📝
Přečtení👀
Děkuju moc
Vaše Karry 😘💙💚