The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

25. Happiness doesn't last forever

(Pohled Harryho)
Plánoval jsem to dlouho a ohlášená rodinná večeře, mi skvěle hrála do karet.Nikdo neměl nejmenší tušení a přesně tak to mělo být.Ta večeře byla domluvená již dva týdny, takže jsem měl dost času na přípravu všeho, co bylo potřeba zařídit.

Když byl Lou s Ellie na kontrole, na kterou chodí každý týden, já byl ve městě a připravoval malé překvapení, proto mě nadchlo, když Niall vymyslel to s tím sledováním západu slunce, takhle bylo mé překvapení mnohem lépe vidět. Doufal jsem, že se nic nepokazí a že uslyším na nejdůležitější otázku života kladnou odpověď.

Den před osudovou otázkou jsem nechal na terasu přemístit klavír, na kterém jsem již měsíc, pilně cvičil, abych dokázal zahrát Louiho nejoblíbenější skladbu bez chyb. Možná jsem to trochu přeháněl, ale měl jsem přichystané ještě něco malého, co by mohlo udělat slunci mého života radost.

***

„...Tak se tě chci zeptat, Louisi Williame Tomlinsone, vezmeš si mě?" bál jsem se mu podívat do očí a zjistit, co si myslí, ale nakonec jsem to risknul a zvedl pohled.

„ANO! Samozřejmě, že si tě vezmu!" skočil mi okolo krku a přitiskl své rty na mé. V tom okamžiku začaly oblohu před námi plnit barevné květiny, které následně padaly dolů v podobě třpytivého deště. Všechny oči byli, stejně jako ty Louisovi, přilepeny na tmavém podkladu nebe a očima hltali každou barevnou jiskru, zdobící ho.

„Harry, to je nádherné." špitl, zatímco pohledem nadále setrvával na nebi.

„Tohle ještě není všechno," zašeptal jsem mu do ucha a lehce se ho dotknul rty, abych cítil, jak se lehce zachvěl a zakousl se do rtu.

„Zaprvé ještě jsi neviděl prsten, zadruhé poslední překvapení a zatřetí nenavrhovala nám Lottie, že by ráda pohlídala Ellie?" vyjmenoval jsem a s potěšením zjistil, že se mu v očích objevily plamínky, jaké v nich měl vždy, když myslel na něco pro děti nevhodného.

„Lottie?"

(Pohled Lottie)
„A teď se hezky napapáme" Louise a Harryho úplně chápu. Asi bych se nedokázala plně uvolnit, když by ve vedlejší místnosti spalo moje dítě. Podle toho, jak se na Harryho díval a jak rychle celá oslava zasnoubení skončila, tipuji, že se ti dva v noci moc nevyspí, i když Lou zarytě tvrdil, že je hrozně unavený, přičemž velice falešně zíval.

„Taky Louisovi vůbec nevěříš?" pochechtával se Mike, když odemykal dveře od domu.

„Co myslíš?" zeptala jsem se na oko zvědavě a usmála se na Ellie, která si v mém náručí zývla a pomalu usínala.

„Tu jeho náhlou únavu? Vždyť nás jen slušně vyhodil! Nevím, jestli mám litovat víc Harryho, nebo Louisův zadek." bože, s kým to žiju?, pomyslela jsem si.

„Fajn, to stačí, vím, co teď asi určitě dělají, ale nepotřebuju vědět detaily sexuálního života mého bratra, radši otevři okno, ať se vyvětrá. Připadá mi, že jsem tady nebyla půl roku a přitom to je týden!" on snad vůbec neotevřel okno. Přestala jsem se zabývat, tím zda je můj přítel prase, nebo ne a radši šla připravit koupel pro Ellie. Položila jsem ji do skládací postýlky, která u nás zůstala po jeho mladších sourozencích, ale hned si ji musela zase vzít, protože začala zase fňukat.

„Ale no tak, ššš, jenom tě vykoupu a pak už tě nechám spinkat, ano?" opatrně jsem ji položila do vody, žínkou s dětským mýdlem potřela Ellie a umyla jí tělíčko i vlasy, pak jsem ji položila na přebalovací pultík, natřela olejíčkem a dala čistou plenku.

„Tak už si čistá a teď můžeš jít spát." Ellie jakoby mi rozuměla, zívla a svou roztomilou, malou pěstičkou si protřela očka. Zasmála jsem se a položila ji do posílky, kde se prakticky sama zakryla. Možná by nebylo špatné mít vlastní děťátko.

(Pohled třetí osoby)
Mezitím v bytě Louis ležel natisklí na Harryho nahou hruď a už klidně oddechoval. Po tom, co se mu konečně podařilo vyhnat všechny hosty, byl poprvé po dlouhé době on ten iniciativní a možná i nahoře, kdyby se Harry po chvíli aktivně nezapojil a nepřebral dominantní postavení.

„Tak, nemáš třeba hlad?" zeptal se Harry a Louisův tichý smích zaplnil ložnici, které do teď dělala společnost pouze tichá hudba znějící z obýváku a vzdechy obou zúčastněných.

„Harry?"

„Co?" zeptal se kudrnáč zmateně a tím vyvolal další vlnu smíchu.

„Opravdu se ptáš, jestli mám teď hlad?"

„Ano?"

„Víš, teď bych si dal nejradši trošičku něco jiného." Louis provokativně mrkl, aby zelenoočkovi naznačil, co má na mysli. Harry chvíli sledoval modré oči, které opět zahalovala mlha touhy, ale pak je přehodil, tak že Louis překvapeně vypískl a následně se kousl do rtu.

„Tobě to dvakrát nestačilo? Jsi skoro jako při heatu." zasmál se a i v jeho očích se zase zračil chtíč.

„To je představou, že brzo budu Styles a přece se říká do třetice všeho dobrého, ne?" pohnul pánví proti Harrymu a tiše zasténal.

„Ty mě jednou přivedeš do hrobu, Lou." zavrčel Harry a po třetí se vrhnul do hlubin tajemství, která skrýval jeho snoubenec a o kterých věděl, že jich do konce života nenajde dost.

***

Zatímco tady bylo všechno, jak mělo být, v domě Lottie a Mika prožívali tu nejhorší noční můru. Nic by se nestalo, kdyby Lottie neslyšela pláč, kdyby se nad postýlkou neskláněla cizí žena a kdyby za Lottie nestál černooký muž se zbraní připravenou k výstřelu.

Omlouvám se za delší neaktivitu, ale byli jsme na dovolené a wi-fi jaksi nebyla k dispozici.
Doufám, že se díl bude líbit a necháte mi tu nějaký komentář, vote, nebo jen přečtení, které taky potěší :)
Vaše Karry :*
PS. : během zítřka byste se mohli dočkat další kapitoly Murder's lullaby :)