The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

10. Loran's plan

Provizorní pokoj na bojové základně alf, (Pohled Harryho)
Louis...tohle jméno mi zaznívalo v hlavě, ještě dlouho po tom, co jsem odešel od úkrytu omeg a do teď, mimochodem je něco po půlnoci, mi nedalo spát.

Opravdu silně doufám, že omega, kterou si umím představit po mém boku a o kterou bych stál, není ten Louis, kterého chtějí otec i Loran zničit.

Cožpak on by mohl být Tomlinson, on by mohl být příčinou vzniku vzpoury?! Tomu nevěřím, určitě je to jen schoda jmen, jméno Louis se přece používá často, ne? Ale, co když je to Louis Tomlinson? Nedokážu si představit, že bych ho měl takhle zradit. Ne, zítra zajdu za Loran a zruším naši dohodu, pak dojdu pro Louise a přesvědčím ho, abychom utekli, někam, kde nás nenajdou, ano přesně to udělám a nikdo a nic mi v tom nezabrání...

Ráno
„Jak to myslíš, že v tom nebudeš pokračovat?!" použila Loran alfa hlas a začala přecházet po místnosti, přičemž nahlas vrčela.

„Promiňte, ale nezvládnu to, jsem na to moc emocionální...jestli mě chápete..." polkl jsem a zadíval se z okna někam do dálky.
Loranin výraz se změnil, přešla ke stolu a zavolala do kanceláře, něco tiše, tak že jsem to neslyšel řekla do telefonu, do dvou minut se rozrazili dveře, v nich stali dva hromotluci, rychlým krokem ke mně přešli a než jsem se stačil vzpamatovat, drželi mě, tak, abych se nemohl hýbat.

„C-co to děláte, Loran, co chtějí, proč jsou tady?!!" hlas mi nepřirozeně poskočil a srdce začalo bít dvakrát rychleji při pohledu na Loran, která právě plnila injekci nějakou průhlednou tekutinou.

„Loran, co to je?!" panikařil jsem a čím dál, tím více sebou házel, až to jeden z mužů nevydržel, praštil mě a mně se zatmělo před očima, ale bohužel nebyla rána natolik silná, aby mě úplně omráčila a já tak vnímal všechno i ostrou bolest na krku a následně po celém těle...

(Pohled Loran, překvapení :D)
„Říkala jsem, ať ho praštíš?! Idioti! Teď ho musíte odnést, nepozorovaně, zpět do jeho pokoje, až se probere stejně si nebude nic pamatovat...no co tady ještě děláte?! Vypadněte!" jsem obklopena hlupáky, ale to je cena geniality, všichni jsou oproti vám hloupý a připadají vám k ničemu, což v podstatě jsou.

Harry, Harry, kdybys jen věděl o tom, co s tebou dokážu a každý, kdo se mi postaví skončí tak jako ty. Jen figurky na šachovnici, které mě dovedou k mému cíli...

Úkryt omeg, (Pohled Louise)
„Nezdá se ti, že už to přeháníš?! Nejen, že nám zmizíš a nikomu nic neřekneš, ale ještě si přivedeš do našeho úkrytu před alfami alfu a tím nás odsoudíš?! Tak doufám, že sis aspoň ty užil, možná poslední den v životě, protože my ostatní ho strávili strachem o tebe!" Lott naposledy naštvaně křikla a třískla za sebou dveřmi. Jsem hloupý, zapomněl jsem vyvětrat Harryho vůni a taky na to, jak skvělý má má sestra čich. Teď není rozzlobená jen ona, ale i všichni ostatní a nikdo, kromě Nancy, se se mnou nebude bavit.

„Ale Harry nic neřekne..." zašeptal jsem si pro sebe, větu, která, jak jsem doufal, byla pravdivá a Harrymu můžu vážně věřit. Z celého dne jsem byl tak unavený, že mě spánek dohnal hodně brzy.

Ráno nebylo vůbec příjemné, jelikož jsem usnul na židli a zkroucená záda bolela jakoby po mně v noci přešla armáda. Navíc mě probudil nezvyklý ruch, který v kuchyni po ránu panoval.

„Charlotte, co se děje? Kam se všichni balí?" našel jsem svou sestru, která zapínala zabalený kufr a opouštěla prázdný pokoj.

„Jak sis asi všiml odcházíme, včera jsem poslala dva muže, aby kontrolovali okolí a nad ránem přišli se zprávou, že k nám od ležení alf míří jejich jednotka, takže ten tvůj Harry, tě pěkně podrazil, dělej už asi nebudou daleko..." nemohl jsem uvěřit vlastním uším, takže to celé, byla jen přetvářka, aby k nám mohl dovést alfy, opravdu chtěl jen tohle? Chtělo se mi křičet a něco rozbít a křičet ještě víc. Ten hajzl! Využil mě, nejdřív mě zachránil a pak využil toho, že mu vděčím za život, aby nás mohl zaprodat alfám! Byl jsem hloupý, ne byl jsem úplný blázen, když jsem mu uvěřil.

Do kufru jsem naházel jen své nejnutnější věci a šel za ostatními, kteří už vyrazili, proč by čekali na někoho, kdo v podstatě poslal alfám pozvánku, že? Otevřel jsem dveře, ale po nárazu do něčeho, nebo spíš někoho, spadl na zem.

„Louisi, rychle pojď musíme zmizet!" Harry.

„Jo, to musím, ale bez tebe" potom, co jsem se postavil na nohy, jsem ho odstrčil na stranu a chystal se bez ohlédnutí odejít, ale zastavil mě silný stisk Harryho ruky.

„Jestli chceš zmizet, tak jedině se mnou, protože kdybys odešel sám, tak tě do pěti minut mají, chápu, že si myslíš, že jsem tě podrazil, ale můžu to vysvětlit, ale teď pojď, nebo už nebudu mít možnost ti něco vůbec říct, natož vysvětlit..." prosba v jeho hlase byla jasně znatelná, díval se mi přímo do očí a mluvil pomaleji, aby mi dal najevo, že to myslí vážně a že mi nelže. A nebyl bych to já, abych nepodlehl...

(Pohled Harryho, pod vlivem Loraniny látky)
Uvěřil mi a Loranin plán může začít...

858 slov...
Chci vám znovu hrozně moc poděkovat za Vaši podporu tohoto příběhu, v životě by mě nenapadlo, že se vám to bude vážně líbit :)
A mám takovou otázku, na kterou bych chtěla dostat odpověď přímo od vás...
Měli byste zájem o pravidelné vydávání dílů?
Byla bych snad schopna vydávat vždy o víkendu, takže od pátečního odpoledne do nedělního večera a o případné změně bych vás vždy předem informovala...
Jinak jsem zvědavá na vaše názory ohledně příběhu a jeho prozatímního vývoje, proto hvězdičky, komentáře a přečtení...
Děkuji za pozornost
Váš Karlík :*