The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

Four weddings and forever together

*video si pusťte na začátku svatebního obřadu 😉*

O pět měsíců později
„Ne! Charlotte, tohle si na sebe v životě nevezmu!" křičel modrooký brunet přes celou místnost a znechuceně od sebe odstrkoval kousek bílé látky šatů, které mu přinesla jeho sestra, prý pro štěstí.

„Ale Lou! Je to památka po mámě. Víš, jakou by měla radost, kdyby tě viděla v jejích svatebních šatech?" drobná blondýnka na vozíčku na svého bratra udělala štěněcí oči, opravdu ho v těch šatech chtěla vidět, i když byly dámské, byla přesvědčená, že mu budou slušet.

„Oh ne, tenhle pohled ne! Jak je možné, že vždy víš jak na mě?" Louis si zakryl oči, aby neviděl sestřin prosebný výraz, ale stejně nakonec povolil.

„Fajn, ale zapamatuj si, že za tohle půjdeš do pekla a...stejně si myslím, že mi to bude malý." s naštvaným výrazem a neustálým mrmlaním o tom, jak směšně a trapně bude vypadat, Louis zmizel za dveřmi koupelny s bílými šaty přes rameno.

Celá tahle obrovská svatba byla jedna velká chyba, to, že s ní s Harrym souhlasili ještě větší a úplně největší, že její zařízení svěřili Lottie, Nancy a Sarah, které se velice ochotně nabízely.

Teď byla jejich svatba, spolu s dalšími třemi svatbami Sarah, Nialla a Lottie, v rukou tří žen posedlých dokonalou svatbou, přitom Louis by Harrymu řekl své ano i uprostřed močalu s tulákem místo oddávajícího, ale tohle nikoho nezajímalo.

Teď byli ubytováni na hotelu jen proto, aby spolu s Harrym tuto noc nespali. Prostě šílené! Dokonce už byla i rozlučka se svobodou, kterou Louis považoval za zbytečnou, když se rozhodl nechat si mate s Harrym, ale samozřejmě opět jeho názor nikoho nezajímal.

Seděl na vaně a přemýšlel zda si má šaty vyzkoušet, nebo říct Lott rovnou, že mu nesedí, ale když si představil, jak ho táhne do nákupního centra, aby našli šaty, které mu budou sedět, radši se začal soukat do sametové látky s krajkou.

Když se konečně dostal do šatů a prohlédl si svůj odraz v zrcadle, byl opravdu hodně překvapený, jak přirozeně a hezky v šatech vypadal. Se sklopeným pohledem na zem otevřel dveře koupelny a přísahal by, že slyšel, jak Lottie spadla brada.

„Louisi,..." promluvila učarovaně, „...ty jsi nádherný, opravdu, tohle je to nejlepší co sis mohl obléct." Lottie si ho prohlížela pohledem matky, která je hrdá na své dítě a snažila se ubránit slzám dojetí z toho, že její přesně o pět minut mladší bratr se dnes žení.

„Nepřeháněj, zas tak úžasný to není a Lottie, ty brečíš?" zeptal se Louis, když si všiml, že se oči jeho sestry lesknou víc než normálně.

„Ne, to ne, jen mi něco spadlo do oka." rychle se podívala jinam a setřela si první zbloudilou slzu, čehož si Louis všiml.

„No tak, pojď sem, nebreč nebo budu taky. Přeci jen, taky se mi vdáváš." sedl si vedle Lottie na postel a pevně ji objal.
Oba věděli, že dělají nejlepší věc v životě, ale i tak je ovládly vzpomínky a smutek z toho, že se teď všechno změní. Oba zažívali smíšené pocity na jednu stranu byli smutní, ale na druhou podstatně větší neskutečně šťastní.

***

„Lou, dělej! Musíme jet!" skandovala Lottie, zatímco její vozíček tlačil pomalým tempem Louis, který už ztrácel trpělivost.

„Tak si mi měla dovolit vzít si tenisky, stejně jsou ty šaty tak dlouhý, že by to nikdo neviděl." zavrčel podrážděně a snažil se trochu zrychlit, což bylo ovšem v drobných bílých střevíčcích přinejmenším těžké.