The revolt of Omega /ABO (Larry) ✔

26. Real nightmare

(Pohled třetí osoby)
Pár minut před desátou večerní tichou ložnici zaplnil zvuk telefonu, neúnavně se dožadujícího pozornosti. Malá ruka zmateně zašmátrala na nočním stolku, až nakonec našla mobil a přiložila ho k uchu jeho majitele.

„Lottie, co-?" rozespale zamumlal Louis, ale byl přerušen.

„Louisi, tady Mike, musíte přijet do nemocnice. Lottie, někdo ji postřelil a prostě rychle přijeďte." *píp píp* zavěsil.

Louis celý rozrušený zatřásl s Harrym, řekl, co se stalo a začal se soukat do kalhot, do teď ležících vedle postele. Během pěti minut Harry startoval auto, zatímco se Louis se pokoušel alespoň trochu uklidnit třas rukou.

Po příjezdu do nemocnice byli bez zbytečných otázek zavedeni na chodbu, kde seděl i Mike. Ten pouze seděl na plastové židli, sledoval bílou stěnu a nervózně se pohupoval dopředu dozadu, vůbec nevnímal okolí a proto sebou prudce trhnul, když se Louis posadil na místo vedle něj.

„Miku? Jak je na tom a kde je Ellie?" oba si všimli Mikeova pobledlého obličeje, ale přisuzovali to strachu o Lottie.

„J-já, Lottie, ona slyšela, že Ellie pláče, tak tam šla ji zkontrolovat, nevrácela se, tak jsem šel za ní a-a ona ležela na zemi, krvácela. Nechápu, jak se to stalo, ale postýlka byla prázdná, Ellie byla pryč."

(Pohled Loran)
Prudce jsem šlápla na brzdu před domem krytém stromy, kde jsme se s Petrem ukrývali. To děcko celou dobu řvalo, až jsem měla chuť ho umlčet navždy už teď.

„Sakra! Nemůžeš jí už nějak zacpat hubu?!" vyjela jsem po Peterovi, který se snažil dítě uklidnit.

„Já vím, snažím se, ale ono to pořád řve, nevím co mám dělat!" vykřikl zpátky, což mě ještě víc podráždilo.

„Zaprvé si na mě neotevírej pusu a zadruhé to děcko brečí, protože ho držíš hlavou dolů, idiote!" vystoupila vystoupila jsem z auta a vydala se ke dveřím domů ve kterém jsme se ukrývali. Peter šel za mnou, i když se netvářil moc nadšeně, že musí stále nést tu příšeru. Nechápu, proč si lidé pořizují něco tak odporného a uřvaného jako jsou děti.

„Krucinál, pohni! Už si chci sednout!" vrčela jsem, zatímco se Peter pokoušel otevřít dveře, aniž by upustil to děcko.

„Dej to sem!" vytrhla jsem mu klíče z ruky a sama odemkla.
Okamžitě jsem zamířila do jednoho pokoje zapnula televizi a přepla ji na hlavní relaci zpráv.

„Hlásím se vám z nemocnice Sv. Benedikta, kde právě v tuto chvíli bojuje o život lidem zvolená předsedkyně omeg SS, Charlotte Tomlinson. Na místě je její přítel, bratr Louis Tomlinson i jeho nynější snoubenec Harry Styles. A bohužel jsem právě dostala zprávu o tom, že jejich dcera, kterou hlídala Charlotte, podle našich zdrojů zmizela a bylo po ní vyhlášeno pátrání.Přejeme si, aby se Charlotte podařilo vyhrát boj se smrtí a dcera Louise a Harryho se, co nejdříve, vrátila v pořádku domů k rodičům. Na viděnou opět při odpoledních zprávách, kde pro vás již teď připravujeme čerstvé informace..."

„Doufat a přát si můžete, jak chcete, ale to nikomu nepomůže a hlavně bude moc pozdě." řekla jsem chladně a televizi vypla.

(Pohled Harryho)
Po Mikeových slovech se Louis úplně sesypal a já k tomu taky neměl daleko, ale teď jsem tady byl jediný, kdo ho mohl uklidňovat.

Jeho sestra právě bojovala o život a naše dcera zmizela neznámo kam. Z kapsy jsem vytáhl mobil a začal obvolávat úplně všechny, kteří by nám nějakým způsobem mohli pomoci. V televizi na stěně v čekárně se už objevila zpráva o Ellie, ale já stále nepoložil telefon a právě sděloval policii další potřebné i nepotřebné věci.

Po celou dobu jsem si k sobě tiskl Louiho, který se třásl, slzami mi máčel košili a zdálo se mi, že kdybych ho nedržel rozpadl by se na kousky.

„K-kdo to-to mohl udělat?" ptal se stále dokola a svá roztřesená slova prokládal vzlyky.

Takhle jsme tam seděli snad věčnost, když najednou se do čekárny vřítil černovlasý muž.

„Zayne?" hodil jsem na černovlasého zmatený pohled a přemýšlel, jestli se mi nezdá, že znova vidím tohohle blázna.

„Rád tě zase vidím, Harry." usmál se, ale očividně mu moc do smíchu nebylo jako nikomu z nás. Určitě už věděl, co se stalo a jako jeden z policejních laborarantů a počítačových expertů, byl mezi prvními lidmi, ke kterým se zmizení Ellie dostalo.

„Já tebe taky, ale raději bych se setkal za jiných okolností." nabídl jsem mu židli vedle mě a on, jen co se posadil, začal mluvit.

„Já taky, mrzí mě, co se stalo, ale hned, jak jsem se o tom dozvěděl, začal jsem pátrat a zjišťovat potřebné informace a nechci dělat předčasné závěry, ale asi znám souřadnice vozu, kterým jeli únosci." sotva domluvil vystřelil Louis, o kterém jsem si myslel, že usnul, do sedu a vrhl se na Zayna, kterého by byl schopen i uškrtit, kdyby mu nechtěl říct, kde je Ellie.
Takového jsem ho ještě nikdy neviděl.

„Kde! Kde je naše holčička! Mluv!" vrčel na Zayna, přičemž ho tahal za límec a házel s ním jako s hadrovou panenkou. V té chvíli vůbec nevypadal na omegu, spíš by si ho člověk spletl s rozzuřenou betou, dokonce bych řekl, že i s alfou. Zayn byl beta a od omegy tohle opravdu nečekal, takže jen zaraženě seděl a nechal se od Louise masakrovat.

„Lou, prosím, nech toho, Zayn nám to řekne. Viď?" Louise jsem i přes jeho protesty od Zayna odtrhl a vzal ho k sobě do náruče.
Zayn sáhl do kapsy kalhot a vytáhl svůj mobil, na kterém hned začal něco hledat.

„Podle souřadnic jsem objevil tohle místo, ale nikde na mapách není na deset kilometrů od jejich pozice vůbec nic zaznačené, je tam jen les." ukázal nám mapu s označeným místem. Mně ta oblast absolutně nic neříkala, ale Louis hned Zaynovi vytrhl mobil z ruky.

„Já-já to místo znám! Tam dřív byla naše chata! Oni jsou určitě v naší staré chatě!" vyjekl, chytil mě za ruku a táhl ven k autu.

Ahojky!
Tak jsem zpět a s sebou přináším novou kapitolku. 😇
Chci vám popřát krásné zbývající prázdninové dny a příjemný začátek školy 🙂
Doufám, že se vám díl líbil a necháte mi tu vote, komentář, nebo si ho jen přečtete, všechno se počítá 😄
PS.: díl věnuji vám všem
Vaše Karry😘💋💖